Den desaty - prvni den v Padangu

Dnesni den {hodnoceno vecer} byl naprosto bajecny. Stihli jsme spoustu veci, ktere jsme si naplanovali, ze stihneme. Vstavali jsme konecne az kdy jsme chteli, tzn. kolem 11 hod. Ke snidani jsme si s Jancou daly ceske polystyrenove chlebicky s jogurtovou polevou a jablko. Koutak pro zmenu prohlasil, ze nema hlad, ze preci vecerel! Uz jsme se jen usmaly.
Po dvanacte hodine jsme vyrazili na pruzkum mesta. Jeste jsme na odchodu potkali chlapika mluviciho anglicky a nemecky a bylo nam vse jasne.
Mesto se zda byt docela pekne. Je tu taky spousta troubicich aut, prechody se ignoruji, semafory jsou pouze orientacni a vsichni neustale drzi ruku na klaksonu. V porovnani s Jakartou ale temer balzam. Prochazeli jsme se mestem a zjistili, ze je tu spousta obchodu {takze varovani nekterych skodolibych studentu se ukazala byti licha}. Na jednom rohu v malem kramku jsme si uspesne vsichni koupili nove sim karty. Bylo velmi vtipne a zaroven vycerpavajici se domluvit, co vlastne a hlavne za kolik chceme. Nakonec jsme uspeli a poridili dve simky za 15 000 Rp {30 Kc}. Mam tedy nove indoneske cislo, ktere na pozadani {asi pres mail nebo me ceske cislo} s radosti poskytnu :-]
Ve meste je jedno nakupni centrum s jedinymi eskalatory v Padangu. To jsme proste museli videt. Kdyz uz jsme obchodni dum Matahari {Slunce} konecne nasli, rozhodli jsme se, ze si koupime neco pekneho na sebe pro prvni skolni den. Honzovi jsme vybrali krasnou vinovou {cervenou} kosili s mistni batikou a opravdu mu moc slusi. Vypada jako nejaky kolonizator konce 19. stoleti. My s Jancou si taky neco nakoupily, ale vypadame celkem normalne, vubec ne kolonizatorsky.
Vzhledem k tomu, ze prave probiha Ramadan, neni mozne si po cely den {asi do 18 hod} koupit na ulici cokoli tepleho k jidlu. Jednou jsme to preci jen zkusili u jednoho stanku, lec prekvapive marne. Na trhu jsme si alespon procvicili smlouvani {vubec, ale vubec nam nejde} a koupili si jakesi suche krupave placky a male livanecky s trochou cokolady uvnitr.
Konecne jsme nasli more! Parada, parada, parada! Bylo to vazne jako za odmenu. Sedli jsme si na kamenne hraze, vyndali jidlo a konecne nam doslo, ze hledime na indicky ocean a ze jsme vskutku tak daleko. Asi hodinu jsme se kochali, pozorovali kraby, Jana opet krmila kocku a posleze se vydali zpatky domu.
Hned u plaze jsme ale narazili na ineternetovou kavarnu. Konecne! Zajimave bylo, ze my s Janou byly usazeny k pocitaci na zem, Honza dostal pocitac na protejsi strane se zidli. Trochu jsme zaskripaly zubama, ale radost z internetu byla vetsi. U pocitacu jsme stravili bez mala dve a pul hodiny. Infomovali jsme rodiny, zname a kamarady, ze opravdu zijeme a podporujeme vsechny, aby za nami prijeli. Zacinam verit Krocanovi, ze na Vanoce vazne doveze Havanu.
Rozhodli jsme se, ze si jeste dame neco moc dobreho a tradicniho k veceri. S opovrzenim jsme presli kolem Pizza Hut, abychom se usadili v jednom malem poulicnim stanku {warungu}. Tradicni servirovani jidla probiha tak, ze vam na stul daji nekolik {v nasem pripade asi sest} malych talirku s ruznymi pochoutkami {vse palive} a k tomu kopec ryze. Clovek si pak vybira a plati jen to, co sni. Az na jednu rybu jsme snedli vsechno a neuveritelne si pochutnali. Na vyber bylo kure, ryba, omeleta, jakasi zelenina a cajove sparene listy. Vsechno docela dost pali {padangska specialita}, takze clovek k tomu sni docela velke mnozstvi suche ryze.
Majitel kramku byl moc mily a my meli moznost si poprve vyzkouset svoje znalosti indonestiny. Docela se nam darilo, no pravda mne nejmene. Tu samou konverzaci jsme si jeste asi dvakrat zopakovali s jeho kamarady a jeste si zvaldli objednat tri piva. Chudak pro ne bezel nekam k sousedum, ale za chvili pred nami stali tri lahve Bintang. Dve jsme si schovali na doma. Pak prislo na radu placeni a jen jsme mohli doufat, ze nas moc neokradou. S cenou jsme byli nakonec spokojeni, byli jsme jim zrejme sympaticti.
Cestou domu jsme opet zmokli, ale tak nejak decentne, nebyl to tropicky slejvak jako v Jakarte. Otevreli jsme si ony dve pivka, zahrali nasi oblibenou karetni hru {druhy balicek} a kolem pulnoci sli spat. Jsme vdecni, ze mame na pokoji klimatizaci. Jeste se pred spanim trochu pomodlime, at nemame z te spoustu jidla strevni obtize a uz se nechavame ukolebat tropickym snenim.