pátek 20. února 2009

Stale ziju!


Ano ano, stale ziju a stale pisu. Opet jsem mesic cestovala, tentokrate po severni Sumatre. Zazitku je pro zmenu tolik, ze mi opet bude chvili trvat to zpracovat, ale makam na tom dnem i noci :-) Teda trochu vic takovym indoneskym tempem, ale preci jen. Prispevky se opet budou zjevovat v lednove a unorove sekci. Tak Vam preju hodne chuti do cteni a snad se Vam to bude libit.
Ted jsem na chvili zpatky v Padangu, odpocivam, relaxuji, vyzvedla jsem si stipendium a oznamila, ze do skoly uz chodit nebudu. Moc to nikomu nevadi, staci kdyz napiseme nejaky "projekt" na tema kultura, lide, Padang. Asi si to dokazete predstavit :-) Ale samozrejme v indonestine. S tou uplne velke pokroky nedelame, ale na zakladni domluvu to staci a obcas i chytam o cem se lide normalne bavi, tedy pokud se bavi opravdu indonesky a ne treba minangkabausky ci bataksky. To jsem samozrejme zas uplne mimo...
Posilam do Cech vlnu vedra a tesim se na Vase komentare!

čtvrtek 19. února 2009

Panenske ostrovy v tropickem raji


Za Jancou Klapovou prijela dalsi cast rodiny a znamych a my se rozhodli vyuzit nasi znamosti v Painanu a udelat si tri denni vylet na nedaleke v podstate neobydlene ostrovy. Pronajali jsme si lod za celkem smesne penize (podekovani patri Iqbalovi, sefovi mistni policie) a v pondeli opustili pristav v Painanu smerem na Zelvi ostrov. Jelo nas celkem deset bule, Eko, Iqbal a triclenna posadka.
Ostrov je od pobrezi vzdalen tak dve hodiny plavby lodi a jak nazev napovida, zije na nem, resp. v okolnich vodach velke mnozstvi zelv - karet obrovskych. Na ostrove neni zadny hotel, zadni turiste, jen maly domek, ve kterem zije majitelka ostrova a ktere jsme museli zaplatit, ze na ostrove muzeme prespat. Na oplatku nam zase obcas uvarila a mistni chlapi nam nosili kokosy az pod nos.
Pripadali jsme si jako v raji, jako na fotce z nejakeho prihloupleho katalogu cestovni kancelare. Bily pisek, pruzracne cista voda, kokosove palmy - proste raj uprostred Indickeho oceanu. Cele dny jsme travili jen opalovanim se na plazi, prochazkou a sbiranim musli a koralu (ostrov se da obejit pomalou chuzi tak za pul hodiny) a hlavne snorchlovanim na koralovem utesu. Snorchlovani jsem si zcela zamilovala a je mi uplne jedno, ze se mi ted loupou zada jak hadovi. Bylo to jak z nejakeho prirodopisneho televizniho dokumentu! Plavali jsme mezi hejny pestrobarevnych ryb ruznych tvaru a rozmeru, pozorovali jsme roztodivne koraly a pri trose stesti jsme potkali pod vodou i karetu obrovskou. Neuveritelny zazitek!!!
Obe dve noci vetsina z nas spala na plazi. Usinat pod hvezdnou oblohou po vecernim grilovani cerstve nachytanych ryb (jojo Koutna taky jednu chytil), probouzet se vychodem slunce nad morem, posnidat cerstve utrzeny kokos... - musim pokracovat, abyste mi zavideli nebo uz to staci? :-)
Posledni den jsme se na ceste zpet zastavili jeste na jednom ostrove, kde jsme se opet potapeli a ja mela pocit, ze je to tam snad jeste krasnejsi nez na tom predchozim. Pak uz jsme Iqbalovi jen podekovali a jeste si s Honzou domluvili tandemovy paragliding. No jak vidite, rozhodne se tu nenudime...


pondělí 9. února 2009

Orangutani v Bukit Lawang


Pokud navstivite severni Sumatru, nemeli byste si nechat ujit narodni park Gunung Leuser s vesnici Bukit Lawang. Tento narodni park je jeden z nejvetsich parku v Indonesii (950 000 hektaru) a jeho prevazna cast lezi v provincii Aceh. Vstupni branou ze severni Sumatry je prave vesnicka Bukit Lawang, ktera je turistickym centrem, kde se daji najmout pruvodci na treky do dzungle. Nachazi se tu i znama zachrana stanice pro orangutany.
My jsme zvolily tri denni trek s navratem po rece na raftu (ve skutecnosti se jedna o svazane velke duse, ale i tak je to sranda). Byly jsme ctyri zensky, jelikoz za Jancou prijela segra Martina a kamaradka Zuzka. O cene jsme smlouvaly co se dalo, ale moc uspesne jsme nebyly. Nakonec nas to vyslo na 70 euro. Ale zase je to s plnym komfortem, nemusite se o nic starat a staci vyjit jen s malym batuzkem s nahradnim oblecenim. Sli s nami dva pruvodci a odpoledne, kdyz jsme dorazili do tabora, tak uz nas cekal kuchar a pripraveny pristresek na spani. Hlavnim cilem bylo videt orangutany ve volne prirode. A mohu prohlasit - cil splnen! Videli jsme tedy jen dva, coz pry neni mnoho, ale nam to stacilo. Prvni se nam ukazal az druhy den rano, kdy se na nas prisel podivat do tabora a pekne se nam predvadel, druheho jsme potkali v dzungli. Mimo to jsme videli spoustu dalsich opic, makak dlouhoocasy a Thomas leave monkey (nevim, jak se jmenuje v cestine) jsou nejcastejsi druhy, co potkate.




















Treti den jsme si jeste kus vyslapli proti proudu reky, aby pak sjezd byl delsi. Skvele jsme si zaplavali, zaskakali ze skaly a pak uz hura na dusich do vln a pereji. Zastavili jsme se jeste v zacharanne stanici, kde jsme pozorovali krmeni orangutanu, ktere probiha dvakrat denne. Pro banany a mliko si prisli tri orangutani, z toho jeden fakt velkej samec. Proste parada!
Posledni vecer jsme se jeste sesly se skupinkou asi osmi Cechu, popily s nima pivko a s Indonesanama pak posedely u ohne, kytary a vodky. Druhy den brzo rano me Janca musela vykopat z postele, spat jsem sla trosicku pozdeji a vodecky vypila asi malicko vice nez jsem zde zvykla (asi to bude tim, ze v Padangu vodku nepiju vubec) . Vyrazily jsme zpet Medan...

úterý 3. února 2009

Berastagi


Rozhodli jsme se, ze si dame trochu do tela a vystoupame na dve sopky. Vydali jsme se tedy do Berastagi, autobusem asi tak dve hodiny cesty od Medanu. Planovat neco s Jackem je malicko obtizne, takze kdyz jsme s Jancou v osm hodin vecer zacaly planovat prvni vystup na mensi sopku Sibayak (2 094 m n.m.), Jack rekl, ze je moc brzy a ze to nechame na zitra. Jancu popadl mensi amok, ale nakonec se vylet opravdu uskutecnil. Ani jsme si nemuseli brat mistniho pruvodce, ktereho Vam vsichni vsude doporucuji, sel s nami Jackuv kamarad Boy. Vystup neni vubec obtizny, jelikoz nahoru vede asfaltova silnice, ze ktere se pak jen odboci a asi tak po pul hodine dojdete ke krateru. Vsude opet kourila sira, ale zapach nebyl prilis silny. Boy si nabral do lahve sirne bahno, ktere je pry velmi dobre na kuzi a vydali jsme se pralesem dolu. Cesta dolu je zabavnejsi, jelikoz uz se nejde po silnici, ale zase se da mnohem snadneji v mnoha cestickach ztratit. Pokud se neztratite, dojdete do mensi vesnicky, kde se nachazi horke sirne prameny. Vykoupali jsme se tedy v bazenech, teplota vody dosahovala prijemne napustene vany v Cechach, ale pri teplote vzduchu 30*C to clovek zas tak dlouho nevydrzel.
Dalsi den jsme si dali oddychove relaxacni den a odpoledne jsme se jen vypravili do prirodniho parku, kde se kdysi konaly jizdy na slonech. Zamackly jsme s Jancou slzu, ze vsichni mistni sloni uz vyhynuli a jen jsme se prochazeli mezi zchatralymi budovami, ktere pomalu pohlcuje prales.
Vzhledem k nasim planovacim neschopnostem jsme nezvladli druhy vystup na Sinabung (2 450 m n.m.). Dojeli jsme jen do vesnicky pod sopkou jmenem Danau Kawar a stravili tam prijemny den a pul. I prochazka kolem jezera a po okolnich vesnickach a polich stala za to. Vecer jsme pod sirakem opet popijeli tuak, Jack hral u ohne na kytaru - pohodicka. V Indonesii se proste nikam nepospicha a nic se nehroti. Uz jsem si na to zvykla a zacina se mi to libit :-)

pohled na Sinabung

Berastagi