sobota 31. ledna 2009

Siantar, Medan

Ve stredu 28.1. jsme se konecne hnuli a odjeli ze Samosiru. S Tuk-tukem se nam loucilo tezce, tak tezce, ze nam ujela i lod... Presunuli jsme se s Jackem do jeho rodneho Siantaru. Hned prvni vecer jsme ochutnavali mistni tuak a dalsi vecer vlastne taky :-) Siantar je mensi mesto asi tak hodinu od Parapatu (Toby). Co je v Siantaru zajimave je cinsky budhisticky chram a zoologicka zahrada. Jinak je to poklidne mestecko, kde cas prijemne plyne.















Po Siantaru nas cekalo hlavni mesto severni Sumatry - Medan. Mesto je to velke (pres 2 mil obyvatel) a je v nem asi tak stejne horko jako v Padangu, tzn. fakt vedro. Ubytovali jsme se hostelu Ronna, ktery nebyl zrovna moc poplatny tomu, co hlasal na vstupni ceduli: cisty, tichy a levny. Nesplnoval ani jedno, ale dve noci jsme to tam nejak vydrzeli. Vyhodnou ma snad jen polohu, nachazi se hned vedle nejvetsi mesity v Medanu "Mesjid Raya". Coz ovsem pri zpevu muezina neni vlastne tak uplne vyhoda. Mesto jsme s Jancou prohledly za jeden den. Po prohlidce mesity jsme zavitaly do sultanskeho palace a muzea. Muzeum opravdu stoji za to, moderni muzeum s mnoho zajimavymi expozicemi, zajimave a nenudne udelane. Doporucuji! Odpoledne jsme jeste na motorkach zavitali do dalsiho budhistickeho chramu a hinduisticke modlitebny, skoda jen, ze katolicky kostel byl zavreny, mohli jsme tak v jeden den sfouknout vsechna nabozenstvi najednou :-)

úterý 27. ledna 2009

Danau Toba


Jezero Toba primo svadi k lenoseni, relaxaci, odpocinku a prijemnemu nicnedelani. Tedy alespon me svedlo dokonale. Stravili jsme tam nakonec sest dni oproti asi tak trem planovanym a jeste jsem se tam pozdeji na dva dny vratila. A vracet se hodlam i v budoucnu. Podnikli jsme ale i par vyletu po Samosiru, at uz s Nikolou ve trech na motorce nebo na pujcenych kolech nebo na motorce s Jackem.
Za zminku stoji asi hlavne "Kamenne zidle" ve vesnicce Ambarita, kam se da v klidu dojet na vypujcenych kolech. Ve vesnici je i na ukazku nekolik starych batakskych domu a velky pocet pruvodcu, kteri se Vas hned ujmou a zacnout vykladat o historii Bataku, Toby, zidli a pomalu i vesmiru. Dalsi vylet jsme podnikli k jezeru Sidihoni, ktere se nachazi uprostred Samosiru. Cesta je k nemu ponekud tezsi, ale s sikovnym ridicem motocyklu se to da zvladnout. Samotne jezero nas trochu zklamalo, ale okolni priroda je hezka a zpatky se da podniknout i trek dzungli. My ale meli smulu, jelikoz zrovna nejak opravovali cesty a snad i znaceni na pristi sezonu, takze stezka byla zavrena.















kamenne zidle a samanske propriety




V pondeli se z Nikoly stal muz! Rameno mu zdobi tehotna jesterka s nekolika batakskymi symboly a egyptskym krizem. Jestli to vsechno funguje, tak bude muset byt stastny do konce zivota. Ani pri tom moc nebrecel a ja poprve na vlastni oci videla cely proces tetovani. No, ze bych si taky neco nechala od Jacka vyrobit? Uvidime, uvidime :-)















Nikola a Jack

čtvrtek 22. ledna 2009

Zacatek cestovani po severni Sumatre


Tak po tydnu stravenem v Padangu jsem se opet vydala na cesty. Tentokrate pro zmenu jen s Jancou, Koutak nas opustil smer Bali. Za cil jsme si stanovily severni Sumatru, plan byl velmi obrysovy, ale nam to celkem vyhovovalo. Nebylo kam spechat, mely jsme tri, ctyri tydny casu.
V pondeli 19.1. jsme tedy v Padangu nasedly na bus do Medanu a zacaly se tesit. Cesta do Medanu trva kolem 20 hodin, ale cenovy rozdil oproti letence byl znatelny, tak jsme si rekly, ze to prezijeme. Nejely jsme nakonec ani az do Medanu, ale po 18 hodinach cesty v buse s klimatizaci (tzn. ze v noci je vam pekna zima) a s nezakazem koureni, jsme vystoupily v mestecku Balige na brehu jezera Toba. Duvod byl jednoduchy, v Balige jsme se totiz mely potkat s Jancinym oponentem diplomove prace ze Suchdola, jistym Davidem H.
A opravdu, po prijezdu nas David s Anickou a Satiou vyzvedli autem a odvezli k sobe domu, kde jsme se mohly dospat. Vecer pro nas dokonce pripravili veprove grilovani, piva a na zapiti trochu absinthu. Pusobeni Davida v Indonesii je tak slozite, ze nema cenu se poustet do jeho rozboru, kazdpadne sem jezdi uz nekolik let a jeho prsty sahaji od zemedelskych po socialni projekty az na ambasadu. V Balige byl jeste dalsi suchdolsky student, doktorant Nikola. Badal opravdu do hloubky a peclive, mohu potvrdit! :-) Vecer se k nam pripojil jeste Jack, Batak ze Siantaru, profesionalni tater a milovnik absinthu. Spolecnost to byla opravdu pestra a vice nez prijemna.

Anicka nam jeste pripravila na ochutnani listy betelu, ktere tady zvykaji stare zeny misto tabaku. Vysledek zvykani je takovy, ze mate pusu plnou cervenych slin, ktere vsude plyvete, obarvi se i zuby a umrtvi jazyk. Zajimava zkusenost :-)








Dalsi den jsme se s Jancou vydaly pres ryzova pole zkoumat krasy jezera Toba. Videly jsme prvni batakske domky, nekolikrat si zvrkly nohu na rozbahnenych ryzovych cestickach, ale jezero nam vyrazilo dech. Toba je nejvetsi vulkanicke jezero na svete, na delku meri 100 km, na sirku 30 km a v nejhlubsim miste dosahuje hloubky 505 m. Uprotred se nachazi pomerne velky ostrov jmenem Samosir, kam jsme dojeli nasledujici den. Z Parapatu se musite nechat prevezt lodi do vesnicky Tuk-tuk, cesta trva tak kolem hodiny a stoji jen 7 000 Rp. Tuk-tuk je turisticke centrum Samosiru, ale svoji nejvetsi slavu a prival turistu ma uz za sebou. Najdete tu nepreberne mnozstvi ubytovani, restauraci a obchodku se suvenyry, jen ty davy turistu nejak chybeji. Nam to ale naopak vyhovovalo a s Jancou jsme se ubytovaly v homestayi Bamboo, ktery disponuje jen dvema pokoji na brehu jezera. Ubytovani levne, restaurace drahe, takze jsme moc kseftu neudelaly. Vzhledem k tomu, ze na Samosiru neni policie, hned prvni vecer pred nami pristal zeleny pytlicek a vesele houbicky... Nezkousely jsme vse, neboj, mami!















Lod prevazejici cestujici z Parapatu do Tuk-Tuku.

Vyhled z Bamboo. Ano, ta sit byla opravdu nase!

úterý 13. ledna 2009

Ehm... mensi odmlka...

Hlasim se zpet a zdravim vsechny ctenare!
Jak jste si asi vsimnli, nastala v mem blogu mensi odmlka, no vice nez mesic a pul. Neni to tim, ze by se tu vubec nic nedelo, ze by nebylo o cem psat. Ba prave naopak!
Na konci listopadu jsme s Koutakem vylezli dalsi mistni sopku. Nenachazim vsak v sobe silu tento pro me jiz archaicky zazitek popsat. Musela jsem ho totiz popsat uz v indonestine a pak v anglictine a na dalsi jazykovou mutaci uz mi nezbylo sil. Nezoufejte vsak, Honzik to barvite popsal na svem blogu, takze Vas, vsechny milovniky sopek, odkazuji tam.
Jak asi mnozi vite, v pulce prosince za nami do Padangu zavitala vzacna navsteva. Prijel Kocka a Krocan z naseho rodneho mestecka ve strednich Cechach. Setkani to bylo mile, kamaradske a vroucne, Honza se z kocoviny vzpamatovaval jeste hodne dlouho. Na letisti je privitala Keke se slovy: "Ahoj Kocko, ahoj Krocane, jak se mate?", vse plynnou cestinou. Pak uz se jelo jen na veceri a druhy den se predavali dary z vlasti. No u prvniho loku Becherovky a prvniho zakousnuti do tatranky jsme se s Jancou malem rozplakaly blahem, tak to bylo silne!

Druhy den jsme jeste ve skole absolvovali jakousi zaverecnou zkousku. Trochu jsme se toho bali, ale nebylo opravdu ceho. Mela jsem pocit, jako by ucitele meli vetsi strach nez my, ze to nenapiseme, takze test z gramatiky byl opravdu jednoduchy. Pak nasledovala hodina mluveni a to jsme take zvladli, jen na test ze cteni jsme cekali tri hodiny, ale nakonec absolvovali i ten. Tim nam viceme skoncila skola! Od noveho roku, druheho semestru uz pro nas nebude organizovana specialni vyuka, muzeme si zapsat bezne predmety s ostatnimi studenty. No uprimne, ani jednomu z nas se do toho moc nechce, skole je to celkem fuk, takze to vypada, ze napiseme v indonestine jen jakesi pojednani, pseudostudii o Padangu, lidech, zvycich, kulture a tak podobne. Od ledna si tedy chodime jen pro stipko a nase slavne studium je vicemene ukonceno...

V prosincove a postupne i lednove sekci si muzete pomalu cist zazitky z naseho javanskeho cestovani. Je toho tolik, ze je trochu tezke to najednou vsechno popsat, takze prosim o trochu trpelivosti.

pondělí 5. ledna 2009

Solo a Malang (Bromo)


V patek 2.1. jsme prijeli na dva dni do Solo, kde jsme se potkali s Gabinou. Nakonec jsme nemohli spat v jejim kostu, jelikoz ji prijeli majitele, ale zaridila nam moc pekne ubytovani v blizkem hotelu a vecer s nami zasla na veceri a pivko. V Solu jsme si stihli prohlidnout jen muzeum batiky, ktere jsme trochu delsi dobu museli hledat, v zaveru ale uspesne a opravdu stoji za to. V muzeu jsou ukazky ruznych stylu a druhu batiky a pruvodce Vam k tomu poda i vyklad, co ktere symboly a vzory znamenaji, kdy a kde se pouzivaly apod. Za muzeem se nachazi i dilna, kde se batiky vyrabi - jak batika rucni tak i tistena. Rozpoznat ktera je ktera je nekdy velmi tezke a lisi se samozrejme cenou. V prilehlem obchudku pak Koutak jeste nakoupil kosili s tradicnimi vzory a vyrazili jsme zpet, jelikoz vecer nas cekal presun do Malangu.
Janca s Ekem nas v Solo (po te, co se na cely den ztratili) opustili a rozhodli se vratit do Padangu. Nicmene nakonec jeste museli stravit tri dny opet v Yokyakarte, protoze vsechny vlaky do Jakarty byly plne...
My jsme vsak pokracovali podle planu a pohodlnym autem s klimatizaci jsme uskutecnili nocni presun za dalsi darmasiswackou, tentokrate jmenem Terka. V casnych rannich hodinach nas Terezka privitala a ubytovala u sebe doma. Jeste se Suzie a jednim Francouzem si pronajali moc hezky dum, kde bylo i spousta mista pro nas.
Od te chvili to slo s Koutakem z kopce a jak jiz asi mnozi vite, Honzik prolezel ctyri dny v horeckach, pak sel konecne k doktoru, sam musel doktora presvedcit, aby mu udelal krevni testy a po peti dnech se zjistilo, ze ma Koutacek horecku dengue. Tropickou nemoc prenasenou komarem. Okamzite musel do nemocnice, kde si ho na par dni nechali a cela ta sranda vysla Jenika na 3 a pul milionu rupii. No tak uvidime, jak a kdy to vymami z pojistovny...
Ja zatim s Kockou a Krocanem podnikla moc pekny vylet k termalnim pramenum a na Bromo. Bromo je aktivni sopka cnici se do vysky 2,329 m n.m. a je to pomerne velka turisticka atrakce. Poridit si ale fotky z vychodu slunce je nezapomenutelny zazitek a kdyz dokazete i trochu ignorovat tech par turistu, co cvakaji fotaky vedle vas, nerku-li prelezt zabrali a trochu se vzdalit, Bromo Vas nalezite odmeni. Autem jsme pak prejeli k samotnemu krateru a s Krocankem jsme si ho pekne obesli do kolecka. Trva to tak 30- 45 minut a byli jsme jedini, koho to napadlo. Proste parada, jen jsme litovali, ze jsme nemeli vice casu, jelikoz se stezky kroutily i po okolnich kopcich.
Schody vedouci na vrchol krateru a vycerpany Martin pod nimi.















Pohled do nitra krateru

Ve stredu 7.1. nas nasi cesti kamaradi opet na nekolik mesicu opustili a vratili se do zmrzlych Cech, teplotni rozdil cinil cca 50*C. No moc jsme jim to nezavideli. Krocan sice prisahal, ze se vrati a ze jednou bude zit na opustenem tropickem ostrove, ale uvidime, uvidime. Miso, kazdopadne Ti to moooc preju.
Ja jsem se na cestu do Padangu vydala o tri dny pozdeji. Bohuzel sama, jelikoz Honza musel zustat v nemocnici. Do Jakarty jsem dojela vlakem, nutno podotknout, ze luxusnejsim vlakem jsem nikdy nejela. A kdyby mi nekdo rekl, ze v ceste jizdenky je i vecere, nemusela jsem si tu samou veceri hodinou pred tim kupovat. Snedla jsem tak dvakrat "nasi goreng" a spokojene se nechala unaset nocni krajinou.
Do Jakarty jsem prijela v rannich hodinach a mela cely den nez mi vecer letelo letadlo do Padangu. Sla jsem se podivat na vrchol pomniku "Soekarnova posledni erekce" odkud je krasny vyhled na celou Jakartu i s popisy jednotlivych vyznamnych budov. Jeste jsem si trochu prohlidla muzeum, ktere se nachazi pod pomnikem a sesla se s kamaradem Boyem, ktery mi na cestu koupil krabici koblih a odvezl me na letiste.
Je hezke, kdyz Vas na letisti nekdo vyzvedne. Mne v deset vecer v Padangu prekvapila Yani a Keke, ktere najednou vyskocily z davu lidi a vrhly se na me. Mela jsem velikou radost a kazda dostala jednu koblihu :-) Je hezke mit opravdove kamarady i v takovehle cizine...