Den jedenacty - setkani s Robbym

Spi se nam tu naprosto skvele. Ja se vzbudila az v 11 hod a asi pet minut na to nervozne zaklepal Koutak, jestli uz nekam vyrazime. Vzbudili jsme tedy i Jancu {i pres jeji silne protesty} a uvarili si kafe a caj ke snidani. Prvni kafe skoro po dvou tydnech - no lahudka!
Diky Janci jsme zkontaktovali nekolik mistnich lidi z couchsurfingu a dali si sraz s Robbym pred Matahari. Po kratsim cekani opravdu dorazil trochu vyssi Indonesan s plynulou anglictinou a vzal nas k sobe do prace, coz je medialni centrum starosty. Seznamili jsme se tak i s dalsimi lidme, jiste vlivnymi. Robby byl moc fajn, ukazal nam fotky z blizkeho ostrova a my se okamzite rozhodli, ze tam musime co nejdrive jet. Raj na zemi!
Robbyho bratr nas potom zavezl podivat se na jeden kost {pokoje k pronajmu} a my byli uneseni. Jen cena je trochu vyssi, tak jeste chvili pockame a poradne se rozkoukame. Cely dne jsme mluvili o tom, ze bychom radi na plaz, kde bychom se mohli vykoupat. S Janci jsme si k plavkam pribalily tricko a kratasy, jelikoz nam bylo hned od zacatku jasne, ze v bikinach se tu nevykoupeme. Hrozilo by nam okamzite ukamenovani :-]
Vsichni se velmi divili nasemu napadu a my byli pouceni, ze behem Ramadanu se nikdo nekoupe a ze tak budeme opravdu velka atrakce. Nepolevili jsme a trvali jsme na svem! Opet jsme nasedli k nekomu do auta a pridala se k nam i Yani - muslimska holcina {25 let}, moc sympaticka.
Kdyz jsme vsak dorazili na plaz urcenou ke koupani, vzdali jsme to i my odkojeni Berounkou. V mori plave bordel, na plazi se povaluji odpadky a mezi nimi tu a tam mrtva slepice ci krysa. Nechali jsme si zajit chut a radeji se vydali na vylet na blizky poloostrov zarostly dzungli. Ukazalo se to byt jako dobra volba. Diky Yani bylo vse mnohem jednodussi, na druhou stranu reky nas prevezla tradicni lodka {za 1000 Rp} a i cestu k vrcholu jsme diky ni nasli bez problemu. Jakesi pani, ktera prave vysla z domu s nejakymi zlutymi papirky, jsme museli zaplatit vstupne. Asi nas ani prilis neokradla, jelikoz nas to kazdeho stalo 1500 Rp.
Dale uz nasledovalo jen Jirikovo videni. Sli jsme v podstate dzungli, videli prvni opici, pozorovali mistni rybare a k tomu se nezbytne potili. Stalo to ale za to! Zapad slunce do more pozorovany ze skaly v pralese se ani neda popsat. Vyrazilo nam to dech a opet jsme zajasali nad mistem, ktere jsme si zvolili k rocnimu pobytu. Presne v 18:24 po zvuku sireny z mesity jsme nabidli Yani vodu a placky a sami si dali slavnostne kretek. Za tmy a svitu luny jsme pak sesli zpst do civilizace.
Vratili jsme se opeletem za Robbym, snedli vybornou veceri {kwiatak goreng special} a sli si domu zabalit. Nyni uz jen nervozne ocekavame, co bude zitra. Je totiz prvni skolni den!