sobota 25. dubna 2009

Prokleti Bali c.1




Kdyz se rekne Bali, vetsine lidi se vybavi tropicky ostrov kdesi v Indickem oceanu s krasnymi piscitymi plazemi a spoustou hotelu. V ramci naseho poznavani Indonesie jsme nemohli Bali opomenout navstivit.
Nase padangska trojka tedy vyrazila 18.4. pres Jakartu do Denpasaru. Na letisti na nas uz cekal prvni cesky kamarad-Miksa, v hotelu pak dalsi-Honza a samozrejme jsme se opet shledali s Rencou a Petrem. Rozhodli jsme se zakotvit na Kute (Legianu), coz je turisticke centrum Bali. Vsude spousty obchodu, obchudku, stanku a trhu se suvenyry, turistickych informaci, kde Vam zadarmo nereknou ani kolik je hodin, a samozrejme davy turistu. Typicke turisty tvori zpravidla dokonale parecky surfujiciho Kena a do bronzova opalene Barbie, nejcasteji ze zeme protinozcu. Jl. Legian je hlavni trida, kde krome spousty obchodu a jeste vice baru, stoji pomnik, ktery pripomina obeti balijskych bombovych utoku (2002, 2005).
My jsme se ubytovali v Adus Beach Inn a Senen hotelu, kazdy podle sve financni situace (ktera je u Darmasiswaku vice nez jasna) a na par dni si pujcili motorky na prozkoumani ostrova. Pujceni motorek je v podstate jediny zpusob, jak se pohodlne a hlavne levne prepravovat po Bali. K dispozici jsou pak uz jen predrazene autobusy pro turisty, taxiky nebo mistni hromadna doprava, ktera ale neni k dispozici zdaleka vsude.


Prvni den jsme s Koutakem, Rencou a Petrem podnikli, po mensim rannim zpozdeni (ano, Miksa privezl litr Bozkova, ktery padl predchozi vecer), vylet po jizni casti Bali a stavili se v kulturnim parku GWK. K videni je tu monstrozne zamysleny projekt obri sochy Visny ridiciho ptaka Garudu. Hotove jsou zatim jen ruce sochy, ptaci hlava a Visnu do pasu. Kazdy vecer se pak kona divadelni predstaveni plne tancu, masek a tradicni hudby, na ktere jsme s Jancou zasly asi o tyden pozdeji.
Na dalsi den jsme naplanovali vyjizdku do Ubudu, mestecka vzdaleneho asi hodinu od Denpasaru, ktere je povazovano za jedno z center kulturniho zivota, predevsim diky velkemu mnozstvi galerii. Vecer jsme shledli hodinu a pul trvajici predstaveni tradicnich tancu s prekrasnymi kostymi a maskami.















Bali je jediny ostrov v Indonesii s prevahou hinduistickeho nabozenstvi. Temer na kazdem kroku jsou k videni hinduisticke chramy a chramecky, procesi lidi v tradicnich odevech neustale slavici ruzne nabozenske svatky a vsudepritomna je i vune vonnych tycinek. Rika se, ze nejkrasnejsi zapad slunce je u chramu Tanah Lot, ktery lezi mezi skalami v mori a suchou nohou se do nej clovek nedostane. My meli trochu smulu na pocasi, ale i tak stalo za to dat si predrazene kafe a pivo ve vyhlidkove restauraci.



A ted konecne k prokleti Bali cislo 1. Po navratu z Ubudu jsem se rozhodla naucit se ridit motorku. Chtela jsem byt samostatne se pohybujici bytosti, ktera bude s Jancou podnikat vylety az odjedou vsichni cesti kamaradi a nez prijede Jack. Petr si vzal za ukol zasvetit me do taju rizeni dvoukoleho stroje. Vsemozne me podporoval, ujistoval, dodaval sebevedomi. Vice nez pulhodiny jsem se bezchybne ritila ulicemi a dopravou na Kute, vitr ve vlasech a slastny pocit opojeni z vlastni sikovnosti v krvi. Jojo, jak uz to tak ale obcas byva, nic netrva vecne a clovek se nekdy vrati na zem rychleji nez by si pral. Asi 50 metru od hotelu jsem se pri zahybani do male postranni ulicky lekla prijizdejici motorky, zacatecnicky zpanikarila, rozkyvala motorku na vsechny strany a po nekolika splasenych vterinach ji konecne polozila na silnici. Petr si spalil lytko o vyfuk, ja si rozsekla prst na noze, ktery byl asi za hodinu sesit peti stehy v snad nejdrazsi nemocnici v celem Denpasaru. Stehy jsem mela asi na deset dni, pote jsem zjistila, ze mi chybi i kus nehtu... Plan potapeni a surfovani na slavnych balijskych plazich s do bronzova opalenymi Australany vzal tedy rychle za sve.

Teste se brzy na Prokleti Bali c. 2! Nehody jeste nejsou u konce!

pátek 17. dubna 2009

knirate krabicoidni COOMBAL

To tu jeste nebylo! Padang vzhuru nohama! Kolaps v doprave! Mimozemske civilizace utoci! Skandal, skandal, skandal! Spatrena zahadna zluta chodici krabice! Od kdy maji krabice nohy?!? Alespon tolik z dnesniho mistniho tisku (a to pro nedostatek mista uvadim jen opravdu strucny vycet palcovych titulku na titulnich stranach lokalnich platku).
Ano, ano COOMBAL dorazil na Sumatru a zpusobil nekolik srdecnich infarktu a mnoho vypadlych celisti!
Po narocne priprave vyrazily tri knirate krabice do mesta, bavit kolemjdouci ale predevsim sebe. Sebe pobavily neoddiskutovatelne dobre, z reakci ostatnich se toho prilis vycist nedalo. Byl tu vztek (redil zakladni skoly, kde mu odesla moralka a pozornost zaku s prichodem tri skakajich krabic), byl tu udiv, usmevy, dotazy, ale predevsim pak lhostejnost, nezajem a predstirani, ze krabici s nohama potkavam na ulici kazdy den. Jako obycejny bule si vyslouzime stokrat vice pozornosti a pozdravu nez kanarkove zluta obri krabice! Zajimave a poucne a stoji za uvahu, zda nebude do konce naseho pobytu v Padangu propagovan COOMBAL nepretrzite.

Nicmene pro ty, kteri stale netusi, ktera bije, mala pozvanka.
Timto jste vsichni srdecne zvani na nejvetsi festival kniru pod sluncem COOMBAL 09 v Luzne u Rakovnika 18.7.09. Vice informaci na http://coombal.cz
Fotoreportaz a prvni fota na shlednuti na Facebooku u kolegy Koutaka.


PS Michale, za tohle chci vstup a pivo zdarma :-)

Konec na UNANDu


A nastal okamzik pravdy! Zavrseni naseho narocneho a stresujiciho studia indoneskeho jazyka na padangske universite (UNAND). Do posledni chvile si nemohl byt ani jeden z nas jisty, zda soustavou narocnych zkousek, testu a ukolu prosel a bude tak odmenen tolik touzebne ocekavanym certifikatem. Nebo zda bude dekanem a rektorem pouze potupen a bude muset za trest zustat v Padangu o rok dele. Byly to nervy hned rana, cestou na kampus ze me lil pot proudem (ale to leje vlastne vzdycky) a i motylci v zaludku se objevily (ale v mem zaludku se za poslednich sedm mesicu objevilo tolik prapodivnosti, ze je tezke jeste vubec neco identifikovat).
Dorazila jsem v cas, jak naivni a nepoucitelna jsem! Ano, sli jsme si sednout do bufetu na kafe a za pul hodiny se vratili a zjistili, ze slavnost zacne za dalsi pul hodinu. Meli jsme tedy alespon cas stvorit dekovny proslov (v pripade uspechu) a ujistit Prasozabu, ze ona to se svym australskym prizvukem precte nejlepe. V 11.00 nas zavedli do radoby slavnostni zasedacky dekanatu a me ukapla slza, ze toto je vlastne misto prazske promoce v Karolinu, kterou jsem diky cele Darmasiswe prosvihla. Po kratkych (zaplat panbuh) proslovech rektora, dekanky a pana Ismeta zacaly virit bubny a napeti v sale by se dalo krajet. Nastala chvile rozreseni. Uspech ci neuspech? Certifikat ci ostuda? Otevrene dvere do cele Indonesie, zavratna kariera na ambasade ci snad potupa a vysmech vsech indonesistu?
Nebudu vas jiz dele napinat. Dopadlo to dobre! Zpocenyma rukama jsem prijala kus papiru napsaneho ve Wordu a vytisteneho doslovne za pet minut jedenact. Stoji na nem Jana Cermakova - baik (dobre). Baik ale meli vsichni, takze jsme se svorne shodli, ze jde o nejvyssi mozne ohodnoceni. Nasledoval nas dekovny proslov, kde jsme neopomneli zminit rodice, prarodice, bratry, sestry, netere, synovce, kamarady, zname i nezname, kteri nas po celou dobu studia vehementne podporovali a byli nam inspiraci a oporou. Dekance ukapla slza dojeti, fakt nekecam! Pak uz nasledovalo jen foceni vsech se vsemi a po zkonzumovani krabice jsme byli vpusteni do nastrah realneho sveta.

Zatim to zvladame.... ale kdovi jak dlouho jeste....


sobota 11. dubna 2009

Navsteva Renci a Petra


Tak a je to tady! Konecne taky nekdo prijel jen a jen kvuli mne :-) Renca s Petrem dorazili 27.3. z Jakarty vyzbrojeni Becherovkou, slivovici a uherakem. Dekuji!
Dva dny jsme stravili v Padangu, prohledli si universitu, centrum, plaz a Gunung Padang a vsichni svorne konstatovali, ze Padang je opravdu spinave, hlucne a ukricene mesto plne porvavajicich blbu. Ani rozeny Indonesan Jack nenesl situaci prilis statecne a srocujici davy deti u Honzova kostu, kterym prezdival "small banditos", mu zpusobovaly navaly migren, vzteku a bemoci. Radeji jsme tedy vyrazili vsichni na plaz Bungus, kde se v klidu ubytovali v nasich oblibenych bungalovech u Raula. Konecne jsem zas nemuseli byt separovani, tak jako v Padangu, kde holky spi s holkama a kluci s klukama. S jiz temer profesionalnimi pruvodci Janou a Ekem jsme podnikli vylet k nedalekemu vodopadu, kde se da skvele koupat. Vecer jsme popijeli domaci slivovici, jedli uherak a kluci hrali na kytaru. Proste pohodicka pod palmami! :-)

Dalsi den cele dopoledne proprselo, pocasi se ale nastesti vybralo a my s Raulem vyjeli na sire more smer ostrov Pagang. Uz me opravdu trochu nudi popisovat stale dokola liduprazdne plaze s bilym piskem, kokosove palmy, pruzracne more a koraly, takze si nalistujte nejaky drivejsi prispevek, kdy me to jeste plne uchvacovalo. Renca a Petr vsak uchvaceni byli (no dobre, ja taky).

Rozhodli jsme se ve zhave muslimske vyhni (rozumej Padangu) stravit co nejmene casu a co nejrychleji jsme se presunuli k jezeru Maninjau. Opet jsme si obkrouzili jezero, nekdo na kole, nekdo na motorce (ano, Jack proste neni cyklisticky nadsenec), prejidali se skvelymi domacimi palacinkami a kvuli pocasi nestihli vylet k dalsimu vodopadu. Na ceste zpatky jsme si prohlidli Bukittinggi, zamackli slzu pri louceni s Jackem, ktery se vracel do Siantaru a vyrazili "domu". V nedeli Renca s Petrem po sestihodinovem zpozdeni letadla uspesne odjeli na Javu a uzivaji si cestovani tam. Pristi sobotu vsak dojde ke stastnemu znovusetkani na Bali! Huraaa!!!

Poznamka: Z Padangu uz mi zacina opravdu trochu hrabat a tesim se, az odtud zase odjedu. Dopisuji projekt pro universitu a po predani certifikatu od rektora to s Koutakem balime smer Bali, Lombok, Sumba a Flores!!! Uz se nemuze dockat, jelikoz se pomalu zaciname kousat nudou....