Na Tobě proběhlo bouřlivé přivítání s Jackem, Edem, Alčou a Palem (ti dva Češi z Laosu, co tak rádi popíjí laolao:-) ), Shafarinem, který přijel s dalším Čechem Josefem a rodinkou Pudžů, u kterých jsme celý měsíc bydleli (Linda´s ubytování). Češi předvedli, že dokážou pít pivo i v cizině, Jack přinesl několik lahví Jacka Danielse, Johnyho Walkera atd a my přispěli na stůl litrem džinu z duty free z Kuala Lumpur. Povedený přivítací večírek.
Další den už bylo 24. prosince. Alča s Palem dodrželi svojí letitou tradici a navařili kotel guláše. No tedy takové indonéské verze guláše, ale i tak moc dobré k štědrovečerní večeři. Pak proběhlo mnoho skype rozhovorů se všemi českými přibuznými a přesun do Solu baru. Na vysvětlenou - Solu bar je Jackův a Edův katamarán na střeše v Linda´s, ve kterém se dá příjemně sedět, pozorovat hvězdy a ohňostroj a popíjet. Vánoční idylka jak má být.
Krásně jsme se prozevlili do Silvestra, kdy nás už bohužel opustila Alča, Palo i Josef a tak už zase více zněla angličtina než čeština. Poslení den v roce jsme se zase chtěli s jídlem vytáhnout my a tak jsme ráno zajeli do Parapatu na trh a celé odpoledne pak připravovali zeleninovo-masové špízy. Pro Bataky, milovníky prasat, pochopitelně s notnou dávkou vepřového. I tak Jack a papa Pudža občas prskali, že je tam moc zeleniny a jako nášup si dali kotel rejže a vepřové steaky. Solu bar opět posloužil jako ideální místo pro party a sledování ohňostroje, já si zapálila tradičně prskavky a všichni jsme si o půlnoci popřáli vše nej do nového roku.
A pak už dny ubíhaly tak nějak samy. Střídali jsme výlety a nicnedělání. Michal začal hrát Skyrim, já přečetla pentalogii Sága o Zaklínačovi. Občas jsme hráli ping-pong a já se začala učit šachy. První výlet jsme podnikli k nedalekému vodopádu, poté jsme došli do vesniček Tomok a Ambarita a několikrát obešli Tuktuk. Půjčili jsme si i motorku a zajeli se podívat do hor, kde si Shafarin koupil baráček a pokračovali jsme pak napříč ostrova a přes Pangururan se vrátili domů.
Největší výlet jsme pak uskutečnili pár dní před odjezdem, kdy jsme se zajeli na motorce podívat na nevyšší vodopád Indonésie - Sipiso-piso. Cesta je to dlouhá a náročná, nepřálo nám ani počasí, takže jsme několikrát zmokli, ale vodopád stojí za to. Na místě je několik vyhlídek a dá se dojít po schodech až dolů, kde se voda tříští o kameny a pokračuje do jezera. Od Sipiso-piso jsme pokračovali přes náhorní plošinu Karo zpátky na ostrov Samosir. V Pangururanu nám to nedalo a užili jsme si večerní koupání v horkých pramenech při začínající bouřce. Dokonce jsme měli svůj vlastní bule bazének. Cesta na motorce ve tmě a bouřce už tak romantická nebyla, ale Michal je zkušený řidič, takže jsme dojeli sice zmrzlí ale celí.
Na závěr našeho pobytu jsme ještě s Jackem zajeli do Garden of Eden k vodopádu. Škoda jen, že jsme neměli víc času a nepodnikli tady výlet do džungle s přespáním. Vodopád má několik stupňů a průzračná voda je ideální ke koupání.
Poslední den se nám jen těžce loučilo, obzvláště Michalovi, který vážně uvažoval o tom, že se vykašle na všechny letenky a celé Sulawesi a zůstane už jen na Tobě. No málem mu taky ujela loď do Parapatu! Nicméně všem jsme zamávali a pevně věříme, že to nebylo naposledy, kdy jsme se kochali krásami největšího sopečného jezera.
Žádné komentáře:
Okomentovat