Po vzpamatování se z utržené škody jsme se další den jen váleli na pláži. Poté jsme se vydali (opět na vypůjčených motorkách) k největšímu hinduistickému chrámu na Bali – pura Besakih. Chrámový komplex se nachází pod nejvyšší balijskou horou gunung Agung a skládá se z 23 samostatných leč propojených chrámů. Na parkovišti jsme se museli zahalit do sarungů a zaplatili jsme si průvodce (20 000 Rp. na čtyři osoby nám přišlo v pohodě). Průvodce se vyplatil, byli milý, uměl anglicky a celou dobu se nám trpělivě věnoval. V chrámu právě probíhala jedna z mnoha slavnsotí, tudíž jsme potkávali průvody slavnostně oblečených lidí, na mnoha místech se lidé modlili, přinášeli obětiny, zapalovali vonné svíčky apod. S Milošem jsme podlehli atmosféře a za pomoci našeho průvodce jsme si prošli krátkou hinduistickou meditací. Za každé ucho jsme si dali jinak barevné kvítky, které symbolizují Brahmu, Višnu a Šivu a na čelo jsme pak dostali posvěcenou rýži. Zajímavý zážitek...

Na parkovišti (ale nejen tam) jsme museli čelit davu prodavaček pohledů. Nová strategie – pohledy prodávají i malé děti (klidně tak čtyřleté), které umí anglicky dvě věty a přitom to vypadá, že se každou chvíli rozpláčou. Jediný, kdo neodolal, byla Zvězda a dva pohledy si koupila.

Poté jsme se vydali do vesnic směrem Ubud, kde jsme obdivovali řezbářské a kamenické dílny s obřími sochami. Krásné leč trochu problematické na převoz.

Prokletí s motorkami pokračovalo, když jsme s Michalem zjistili, že naše motorka má rozbité přední světlo a prasknutou masku. Nikdo z nás nebyl schopný říci, zda jsme si motorku už takto půjčili nebo zda se nám to přihodilo po cestě. Opět nám to zkazilo náladu a už jsme se viděli, jak zase platíme několik milionů rupií za opravu. Motorky jsme tedy vrátili až za tmyva modlili se, ať si nikdo ničeho nevšimne. Modlitby byly vyslyšeny a my jsme nenápadně utíkali domů než si chybějícího kusu plastu někdo všimne. Uf... příště už si motorky snad přivážeme k noze.