tag:blogger.com,1999:blog-214723691095250822024-02-08T02:32:55.166-08:00maxifik poznává (nejen) IndonésiiKdyž jí miluješ, není co řešit! Návrat byl nevyhnutelný...maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.comBlogger101125tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-21263014726032776132012-02-11T10:26:00.004-08:002012-03-09T10:57:03.371-08:00Tomohon, severní Sulawesi<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/Dz3JqAPo4f" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img style="" src="https://lh3.googleusercontent.com/-LAsUiqi-9mU/T1pL51E5N2I/AAAAAAAACHE/V_h_YC0bYlg/s320/P2084914.JPG?gl=CZ" height="240" border="0" width="320" /></a><br /><br />Naší poslední zastávkou na Sulawesi a vlastně poslední zastávkou před návratem domů, byla vesnička Tomohon na severu ostrova. Chtěli jsme si užít ještě poslední sopky a přírodu a Tomohon sliboval oboje. Jak už to tak bývá, celý den bylo v autobuse vedro na padnutí, opět jsme měli pod sebou a vedle sebe pytle s rýží, plačící děti za krkem a řidič se rozhodl, že nám naší poslední indonéskou jízdu nedá zadarmo a řítil se do zatáček závodnickou rychlostí. V Tomohonu se spustil ale při našem příjezdu takový slejvák, že řidič odmítal vystoupit a sundat nám batohy ze střechy autobusu, dokud mu Michal nepůjčil vlastní pláštěnku. Po troše hledání a zjištění, že telefonní čísla v Lonely Planet jsou do kostela a ne do hotelu, se nám už za tmy podařilo zakotvit v dřevěném bungalovu pod sopkou. Jsme už ostřílení smlouvači, takže cena byla za polovinu a snídani jsme s díky odmítli.<br />Hned jsem se optávali, kudy že vede cesta na vrchol vulkánu Lokon. Majitel kroutil hlavou, že nahoru rozhodně nemůžeme, neboť je hora v poslední době celkem aktivní. Pche, trocha síry a čmoudu, to už známe... Ehm... A vyrazili jsme. Pod sopkou se těží kámen, takže najít správnou cestičku z lomu je takřka bez doptání se nemožné. Konečně nacházíme vyschlé koryto, kudy za dešťů stéká ze svahů voda (anebo se tudy valí láva?) a za krásného počasí stoupáme vzhůru. Michal mi utíká, jelikož já jsem tak nadšená, že stále fotím. Konečně vcházíme na lávové pole, kde buď není nic nebo spálená tráva a ohořelé zbytky stromů. Aha, tady to asi opravdu budu aktivní... Nelekáme se a jdeme si obhlídnout velký kráter a stále doufáme, že se nám podaří vysápat se až na vrchol. Nabízí se nám krásné výhledy do okolí, na jedné straně vidíme Tomohon a další sopky a na druhé už moře a Manado a tolik potápěči oblíbený ostrov Bunaken. Krása, sluníčko svítí, síra začíná být více cítit a my pomalu stoupáme. Nad kráterem nám dojde, že tudy cesta nahoru opravdu nevede, zvedá se před námi vysoká neprostupná tráva a láva se nám neustále drolí pod nohama. Obcházíme syčící kráter a snažíme se najít jinou cestu. Nakonec kvůli již pozdní hodině a především Michalovu rozseklému koleni (láva je fakt ostrá jak břitva), uznáme, že na vrchol se jít nedá a otáčíme to zpátky. Opět míjíme ohořelé zbytky kmenů a obří lávové kameny a představujeme si, jakou sílu musí mít vulkán, když je aktivní. Bez újmy dojdeme v podvečer zpátky domů. O pár hodin později sedáme k internetu a zjišťujeme, že vulkán je sakra aktivní a že před několika měsíci házel kameny několik kilometrů po okolí a místo, kde jsme bydleli muselo být evakuováno. Lokon patří k nejaktivnějším sopkám Indonésie. O tom jsme se přesvědčili na vlastní oči i následující dny, kdy se celá hora zahalila do sopečného oblaku prachu a lidé z blízkého okolí byli opět evakuováni. No měli jsme štěstí a bereme si lehké ponaučení, že příště budeme více dbát rad místních lidí a číst si články o sopkách předem. Ale tak všeho s mírou a trocha dobrodružství je taky třeba...<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/NrOSq8YUJk" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img style="" src="https://lh5.googleusercontent.com/-1t0cAY4U8gM/T1pLueBxlsI/AAAAAAAACGM/GqdBVlravcA/s320/P2084877.JPG?gl=CZ" height="240" border="0" width="320" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/prHB8Rnm9z" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img style="" src="https://lh4.googleusercontent.com/-OcYI2RKZzps/T1pL4-m-05I/AAAAAAAACG8/lF6C6UttdiQ/s320/P2084908.JPG?gl=CZ" height="240" border="0" width="320" /></a><br /><br />Na jeden den jsme si tradičně půjčili motorku a v klidu si objeli blízké okolí, kde je toho opravdu hodně k navštívení. Viděli jsme tak dva vodopády, sirné jezero a horké prameny, kde se dá dát koupel. Trochu jsem si představovali, že si zaplaveme v nějakém bazénku nebo přírodním koupališti, ale tyto horké prameny tvoří v podstatě cosi jako bažinu, takže vám noha okamžitě uvízne ve vroucím bahně. Tak jsme si jen vykoupali nožky, čekat na "mandi" s pár nedočkavci s ručníky se nám příliš nechtělo.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/mv9uSTSJxu" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img style="" src="https://lh6.googleusercontent.com/-h4b7luT85qQ/T1pMZ5GoOSI/AAAAAAAACJU/GzKMKG7cO78/s320/P2095022.JPG?gl=CZ" height="320" border="0" width="240" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/BdgmK4Cy8J" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img style="" src="https://lh6.googleusercontent.com/-Wa8Yazj4SqY/T1pMcS5K7xI/AAAAAAAACJk/bBvG1xhTeTc/s320/P2095031.JPG?gl=CZ" height="240" border="0" width="320" /></a><br /><br />Poslední den jsme navštívili místní vyhlášený trh. Čím je tak vyhlášený? Především prodejem netopýrů a psů. Milovníkům těchto zvířat (myslím teď spíš psů) zážitek a fotky nedoporučuju. Ale tak maso jako maso a jiný kraj, holt jiný mrav. Nejvíc na celém tržišti stejně zase smrděly ryby a ty jíme všichni...<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/6wSHMC8ylN" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img style="" src="https://lh5.googleusercontent.com/-unSDbqgAIxw/T1pMqLaKzfI/AAAAAAAACK0/kNHIzvF9WVo/s320/P2115094.JPG?gl=CZ" height="240" border="0" width="320" /></a><br /><br />Z Tomohonu se nám podaří přesunout se taxíkem za cenu veřejné dopravy do Manada a tady už jen v hotelu u letiště čekáme na ranní let do Makassaru.</div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-71537133079765826862012-02-01T01:28:00.004-08:002012-02-28T02:29:41.618-08:00Togean islands<a href="http://goo.gl/photos/nfWEaeAB9Z" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 263px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-Dxx-7l14etA/T0yeh4DDd4I/AAAAAAAACEE/X4qPqlc-vX0/s512/P2054766.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><div style="text-align: justify;"><br />Cesta pokračovala dále na sever, popisovat zdlouhavou jízdu autobusem a plavbu trajektem asi už nemá cenu. Kdo nezažil, nepochopí a kdo zažil, tak ví, že cestovat po Indonésii s sebou vždy nese tisíc a jednu úsměvnou historku. Rozhodli jsme se zakotvit na malých ostrůvkách nesoucí název Togean. Prý tropický ráj s nádherným podmořským životem. Zvolili jsme ostrůvek Kadidiri a ubytování v potápěčském centru Black Marlin. Nejluxusnější ubytování za celou dobu našeho cestování, ale tak jsme už na konci, tak proč si pár dní neužít bez švábů, s vlastní koupelnou a čistou postelí.<br />Ostrůvek je opravdu ráj - bílá písečná pláž, tyrkysově modrá průzračná voda, ticho, klid, žádní prodavači, jen pár dalších turistů a třikrát denně výborné jídlo. A když jsme si půjčili šnorchl a brýle, objevili jsme bohatost tamních korálů, rybek a dalších potvůrek. Jednoznačně jedno z nejlepších šnorchlování za celou dobu! Jeden den jsme jeli loďkou na výlet a měli tak možnost šnorchlovat na jiných místech, procházet se mezi mangrovníky a v neposlední řadě se potápět s medůzami. Jedná se o speciální druh medůz, které nežahají a v jedné zátočině se jich nachází několik stovek. Plavat pak mezi nimi byl neopakovatelný zážitek. Chvíli jsem nechtěla věřit, že nežahají, pak jsem se lekala, jak se mě různě dotýkaly, poté jsem se vyděsila toho neuvěřitelného množství a nakonec se uklidnila a s medůzkami si hrála a zkoumala je.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/9K18QJKWgg" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 262px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-12n5pXM_VNQ/T0yeNr-V3qI/AAAAAAAACCY/5dcGtooSIds/s512/P2024671.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br />Původní záměr zůstat na ostrově celý týden a udělat si kurz potápění vzal nakonec za své. Nějak nám to u Black Marlina úplně nesedlo a po pár dnech jsme stejně zjistili, že nás to táhne více na pevninu a do hor k sopkám. Tak jako válet se celý den na pláži pod palmou, kochat se korálovýma rybkama a pojídat k tomu tropické ovoce... koho by to bavilo věčně, že? Odjeli jsem po čtyřech dnech v ráji směr Gorontalo.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/GaqmdHDxoJ" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 351px; height: 264px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-poOs7EXh-04/T0yejECuNcI/AAAAAAAACEM/uM3Dc1bn1aM/s512/P2054785.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-30214448327875190852012-01-30T11:05:00.002-08:002012-02-20T11:28:45.038-08:00Jezero Poso, Sulawesi<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/fNXZvaWZe9" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 263px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-l7No7XQ4Gn0/T0KZqxGbo9I/AAAAAAAACAc/FDT7H17WDp8/s512/P1284415.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Další zastávkou na Sulawesi bylo jezero Poso, konkrétně pak vesnička Pendolo na jižním cípu jezera. Samotná cesta z Rantepaa byla opět dlouhá a náročná, ale naštěstí jsme neprozvraceli několik hodin jako jedna Francouzka. Ubytování jsme hledali už po tmě a vzhledem k výpadku elektřiny v celé vesnici, to bylo docela dobrodružství. Se šťastným koncem. Krásný bungalow na břehu jezera s pláží z bílého písku a kamení, nikde nikdo, jen pár místních rybářů občas proplulo na dřevěné loďce. A blankytně modrá voda jezera kam až oko dohlédne. Trochu nám to připomnělo naší milovanou Tobu.<br />Ve vesničce v podstatě nic moc není a to samé nic je i v přilehlém okolí. Ideální místo k odpočinku, kde vás nemrzí, že něco prošvihnete. Krásné počasí nám přálo a tak jsme koupání střídali s poleháváním v hamace, popíjením Bacardi s melounem a krátkými procházkami na jídlo. V sobotu se ve vesnici koná trh a tak jsme si zašli koupit čerstvé jezerní ryby a nějakou zeleninu. Michal ryby ukázkově vykuchal, já mezitím připravila zeleninový salát - taková dělba práce se mi moc líbí... Celé odpoledne jsme pak grilovali přímo na pláži, obhíhali se koupat a dopili Bacardi (tentokrát s colou). Večer se zatáhlo a přišla průtrž mračen. Nenechali jsme se odradit a gril s poslední rybou přesunuli pod chajdu. Báječný den plný šťavnatých ryb, ne těch po indonésku vysušených! A bez rejže...<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/rgtFGTBQA0" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 351px; height: 264px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-JbEZ6b8W6pc/T0KZnGM09zI/AAAAAAAACAU/JuseDya5eeY/s512/P1284408.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/5GKz8jMg4P" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 262px; height: 350px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-PI3xr-KZGT4/T0KZuvZQbLI/AAAAAAAACAk/SS4jpVDWJ6Q/s512/P1284426.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Po třech dnech jsme se přesunuli k severnímu cípu jezera do Tenteny. Půjčili jsme si motorku a jeli prozkoumat nedaleký vodopád. Vzhledem k tomu, že byl všední den a dopoledne, tak u jinak velmi oblíbeného vodopádu nebyla žádná místní děcka nebo křičící omladina. A vodopád samotný - prostě nádhera. Voda se valí přes obrovské balvany v několika kaskádách a tvoří tak přírodní bazénky a brouzdaliště jako stvořené ke koupání a báječné masáži zad. Vydrželi jsme si užívat několik hodin...<br /><a href="http://goo.gl/photos/6yjjdzrx2l" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 262px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-__5NHBjuXKE/T0KZ2oTz0YI/AAAAAAAACA0/rO7A0jftJmM/s512/P1304475.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/jeFeL2tD5X" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 351px; height: 264px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-dQwz1oNy4LA/T0KaArOvu7I/AAAAAAAACBM/MtLo8hnhKDE/s512/P1304538.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Jako gurmánkský zážitek se kolem celého jezera podávají netopýři. Neochutnali jsme, zůstali jsme jen u tropického ovoce a zamilovali se do rambutanu a duku, konzumace v posledních dnech probíhá po kilech.<br />Jezero Poso je ideální zastávkou na středních Sulawesi. Před několika lety probíhaly v oblasti poměrně velké nepokoje mezi křesťany a muslimy, situace je nyní ale stabilizovaná a lidé, se kterými jsme se potkali, velmi přátelští a pohostinní. Nechť to tak zůstane i nadále.</div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-55938827436489558422012-01-24T04:26:00.000-08:002012-02-10T04:31:11.067-08:00Dvoudenní trek v Tana Toraja<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/fHRHOxx4Tn" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 351px; height: 263px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-8qnUNzAbFWk/TzUKLCn7M_I/AAAAAAAAB9Y/RPE79d0mtfk/s512/P1234159.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Všichni známí mluvili nadšeně o trekování v Tana Toraja. Nedalo nám to, s gracií nám vlastní jsme odmítli všechny průvodce a vydali se na sever do hor. Ráno jsme asi dvě hodiny čekali na autobus do vesničky Sapan, aby nás v závěru odvezlo auto kamsi do hor a u nově vznikající betonové silnice bezelstně oznámilo, že dál se nejede. Nikdo z asi dvaceti přihlížejících nám nebyl schopen říct, kde se nacházíme a vzdálenost Sapanu se pohybovala od pěti hodin do dvaceti minut. Nicméně příroda a výhledy byly nádherné a tak jsme obešli zabetonovaný bambus a rozhodli se jít na vlastní pěst a informace zjišťovat průběžně cestou. Do Sapanu jsme nakonec dorazili asi za hodinu a půl. Poučení - ptát se Indonésanů na vzdálenosti ať už v hodinách nebo kilometrech opravdu ale opravdu nemá cenu. Poobědvali jsme nudle s rýží u jedné moc milé paní doma a pokračovali do vesničky Pulu-Pulu, kde jsme chtěli přenocovat. Zabloudit se moc nedá, cesta je i pro motorky a tak se občas jen u nějaké odbočky stačí zeptat na směr. Do vesničky jsme dorazili před pátou odpolední a hned první lidé nám nabídli kávu a mezitím, co jsme v kuchyni popíjeli a usmívali se asi na deset dětí, nám připravili pokoj na přespání. Dostali jsme i večeři a velmi brzo si šli všichni lehnout. Taková celkem nemluvná rodinka, co se nezblázní z toho, že u ní přespávají dva bule.<br /><a href="http://goo.gl/photos/zH9S9RqO7A" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 262px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-ZlYZrKBv8aM/TzUKbSyZ1eI/AAAAAAAAB-o/h2tiJXTQtv0/s512/P1234289.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/V8TtgKIjHF" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 262px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-a2QHS1W5oO4/TzUKYymdlvI/AAAAAAAAB-Y/Sx1dgGUNDr8/s512/P1234256.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Výšlap pokračoval směr vesnice Barupu. Trochu jsme se ztratili, ale vzhledem k tomu, že se vás v Indonésii všichni stále ptají, kam jdete, jsme se zase rychle vrátili na správnou cestu. Původně se mělo jít cestičkou v džungli, nicméně za posledních pár měsíců vyrostla v džungli nová velká "silnice" - rozuměj široká rozblácená cesta, která ještě není asi dostavěná. Auta ani motorky tady vůbec nejezdily, potkali jsme jen pár místních pěší. Do Barupu jsme přišli asi v jednu odpoledne a mysleli si, že bezproblémů seženeme auto, které nás odveze zpět do Rantepao. Prošli jsme vesnicí a nikde nic. Motorka se nám vzhledem k ceně brát nechtěla a tak jsme pokračovali po cestě dál s tím, že něco určitě pojede. Ano, jelo auto, to nám ale oznámilo, že jede jen do vedlejší vesnice a do Rantepaa se jede až další den. Trochu nevěřícně jsme kroutili hlavami, ale po pár hodinách pochodu jsme řidiči museli dát za pravdu. Nakonec nás kus cesty svezli tři kluci na motorkách a navázali jsme příjemným stopem menšího náklaďáčku až domů. Oboje zadarmo! A pak že se nedá v Indonésii stopovat...<br /><a href="http://goo.gl/photos/Up7CHmJvgJ" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 351px; height: 263px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-NKwp65dtw_g/TzUKmBAtQVI/AAAAAAAAB_Y/6iVeTjBkBkU/s512/P1244340.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/PGUwpysIyo" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 351px; height: 263px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-PYYBX6-2P7s/TzUKhtDB-oI/AAAAAAAAB_A/YLqjqLNzm6Y/s512/P1244307.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-3711101805859282002012-01-23T04:09:00.000-08:002012-02-10T04:23:21.279-08:00SULAWESI - Tana Toraja<a href="http://goo.gl/photos/EAuBlQaBOz" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 262px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-v1D8m4_n-Ek/TzUIpplJGNI/AAAAAAAAB1k/Q3FpqvE7Y5c/s512/P1203628.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><div style="text-align: justify;">Cesta na další indonéský ostrov byla opět dlouhá a náročná. Kvůli vízům jsme museli letět přes Kuala Lumpur, kde jsme se moc neohřáli a během několika hodin Malajsii zase opustili. Před tím nás ale čekalo pět hodin v autě do Medanu, trocha spánku v hotelu (původní plán přespat před letištěm vzal díky průtrži mračen za své), ranní let Medan - KL, přestup a čekání na odpolední let KL - Makkassar a rovnou přesun z hlavního města Sulawesi nočním autobusem do Tana Toraja. V Rantepao jsme už v sedm ráno měli za prdelí i prvního průvodce, který nás ze všech sil přesvědčoval, jaké máme ohromné štěstí, že právě dnes a jen dnes se koná pohřební slavnost. Právě kvůli pohřebním rituálům se do oblasti nejvíce jezdí. Chvíli jsme byli na vážkách, ale vzhledem k totální nevyspalosti a únavě jsme nakonec odmítli. A najednou se slavnost konala vlastně až další den a blablabla, příliš důvěryhodnosti to dotyčnému nepřidalo a raději jsme dali na tip od Kačky a zavolali průvodci Martinovi. Večer jsme si vše v klidu domluvili a jako buržousti si pronajali i auto.<br />Další den ráno jsme tedy vyrazili na pohřební slavnost, která se konala ve vesnici asi dvacet kilometrů vzdálené. Zastavili jsme se cestou ještě v tradiční vesničce Palawa, kde stojí původní torajské dřevěné domy s tipyckou prohnutou střechou z bambusu. V jedné vesnici bydlí vždy jen jedna rodina a každý dům má před sebou svojí sýpku na rýži. Domy jsou pestře zdobené vyřezávanými ornamenty, malbami a především pak bůvolími rohy. Čím více rohů, tím je rodina bohatší. Význam bůvolů je v torajské kultuře značný a rodiny za ně utrácí všechny naspořené peníze, nejvíce právě během pohřbů.<br /><a href="http://goo.gl/photos/e40gZ6WHJ9" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 263px; height: 351px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-9qx-MKwj_1M/TzUIruIhC1I/AAAAAAAAB1s/riYOurjk4Cc/s512/P1203648.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Pohřby samotné jsou unikátní a je to hlavní turistické lákadlo této oblasti. Torajané velmi uctívají svoje předky a to až tak, že zemřelého mají doma běžně několik měsíců než proběhne pohřeb. Důvod je vcelku pragmatický - rodina musí našetřit potřebný obnos na megalomanskou slavnost a také počkat, až se budou moci sjet všichni příbuzní z celé Indonésie. Nebožtík je tedy nabalzámován a přebývá s rodinou v tradičním dřevěném domku, kde má vlastní místnost. Když už se podaří nastřádat dostatek peněz na všechny buvoly a prasata a sjedou se všichni příbuzní, pozvou se ještě sousedé, přátelé, známí a významné osobnosti z okolí a slavnost může začít. My se zúčastnili části, kdy rodina přijímá všechny hosty a s nimi i dary. Ano, dary jsou míněna prasata a bůvoli. Kromě tradičních kostýmů a obřího počtu zvěře, to Michal celkem trefně nazval "kýbl nudy" a "honění si trika, kdo má víc prachů". Každá část příbuzenstva je pozvána na čaj a během toho se nanosí doprostřed vesnice všechna prasata a přivedou se všichni buvoli, které ta část příbuzenstva donesla jako dar. A pak se předčítá, kdo dal jaké prase a jakého buvola a pro jistotu se to na ně ještě nasprejuje, aby bylo jasno, že bába Kropáčková dala prasata čtyři, kdeždo Máňa jen jedno. I my jsme poobědvali kus prasete a pomalu slavnost, která čítala cca 400-500 lidí, opustili. Ani mě nemrzelo, že jsem neviděla na vlastní oči popravu buvola.<br /><a href="https://picasaweb.google.com/lh/photo/T4CVSfyQIRtFfCngov_w8NMTjNZETYmyPJy0liipFm0?feat=blogger" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 264px; height: 351px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-B44u-1_aRmA/TzUIswLnzSI/AAAAAAAAB10/VXmGelq5OeM/s512/P1203657.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/M00JO8T93i" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 262px; height: 350px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-Pq2ieN4jaCA/TzUI5pyb-pI/AAAAAAAAB20/Fxf4cr9WDdc/s512/P1203720.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Autem jsme se vypravili ještě za starými hroby, které jsou vydlabány v obřích kamenech a okoukli několik megalitů. Postavit megalit si může dovolit jen bohatá rodina, jelikož za každý postavený kámen je potřeba porazit při pohřbu nejmíň 25 buvolů. Na závěr jsme zajeli do další tradiční vesnice a podívali se na závěsné hroby ve skalách. Rakve s ostatky jsou zavěšeny různě vysoko (prý kvůli zvěři), několik starých rakví ale spadlo a kosti s lebkami se tak vysypaly. Nikomu to nevadí a turisti se s lebkami celkem rádi fotí, tak co... S Martinem jsme ještě podiskutovali na téma našeho ateismu a o pekle a ráji a s přicházejícím deštěm se vrátili domů.<br /><a href="http://goo.gl/photos/nqfGmPi5ct" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 263px; height: 351px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-kCnceIaxdhQ/TzUJf2KYubI/AAAAAAAAB58/Vo2YhKMNBKw/s512/P1203938.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/ejevLa0Cxl" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 262px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-Fr7ZKDr-oBI/TzUJhfa_4XI/AAAAAAAAB6E/nDU9niic4dk/s512/P1203945.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Druhý den jsme podnikli pěší výlet do okolí a mimo jiné vylezli na vyhlídku nad Rantepao. Mohu jen doporučit, krásný výhled na celé město, rýžová pole a okolní hory. Za zmínku stojí i dopolední návštěva dobytčího trhu, kde se obchoduje především, jaké to překvapení, s buvoli a prasaty. A to ve velkém. Kvičící prasata ležící po zemi přivázána na bambusové konstrukci, buvoli na provazech kálící všude kolem, křičící obchodníci a jeden neodbytný Indonésan, který si chtěl procvičovat angličtinu. Prostě zážitek.<br /><a href="http://goo.gl/photos/9rLusSoswF" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 262px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-m3RtLobF7ag/TzUJpXtLgMI/AAAAAAAAB6s/clWc3eb8APQ/s512/P1213993.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Na motorce jsme také prozkoumali jih Toraji. S mapkou nakreslenou v ruce bez měřítka to bylo větší dobrodružství, ale většinu atrakcí jsme našli. Viděli jsme další hroby ve skalách spolu s dřevěnými soškami Tau-tau, dětské hroby ve stromě a jeskynní komplex plný kostí a lebek. Zajímavé. I samotná projížďka krajinou stála za to, já vím, že stopadesáté rýžové políčko je pořád jen rýžové políčko, ale stejně vám to občas vyrazí dech. Až jedovatě zelená barva, pasoucí se vodní buvol, mávající děti a v pozadí se tyčící hory. Nádhera.<br /><a href="http://goo.gl/photos/Qo378Wf1xX" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 263px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-vdb3U-kCGC8/TzUJ-gVwBHI/AAAAAAAAB8k/OS6sM7UW4-Y/s512/P1224129.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Celá oblast Tana Toraji je moc zajímavá, ať už kvůli zmiňovaných pohřbům, krásným dřevěným domům a nepochybně pak za výlet stojí samotná příroda a malé vesničky uprostřed hor. No a jestli se chcete vyfotit s lebkou a skříženými hnáty, máte neopakovatelnou příležitost.<br /><a href="http://goo.gl/photos/ZMflnqYLjW" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 351px; height: 263px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-tgdwqBgFsCY/TzUKCGSTcMI/AAAAAAAAB80/uOVuMLOaG7g/s512/P1224139.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-37467517881210466022012-01-14T02:10:00.000-08:002012-02-06T02:17:25.650-08:00Oslavy a odpočinek u jezera Toba<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/SsVvFk8Lh2" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 263px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-yqvKCddLC8g/Ty-mLB8ZX1I/AAAAAAAABz4/oFB4b0ZWbZc/s512/P1083537.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br />Na Tobě proběhlo bouřlivé přivítání s Jackem, Edem, Alčou a Palem (ti dva Češi z Laosu, co tak rádi popíjí laolao:-) ), Shafarinem, který přijel s dalším Čechem Josefem a rodinkou Pudžů, u kterých jsme celý měsíc bydleli (Linda´s ubytování). Češi předvedli, že dokážou pít pivo i v cizině, Jack přinesl několik lahví Jacka Danielse, Johnyho Walkera atd a my přispěli na stůl litrem džinu z duty free z Kuala Lumpur. Povedený přivítací večírek.<br />Další den už bylo 24. prosince. Alča s Palem dodrželi svojí letitou tradici a navařili kotel guláše. No tedy takové indonéské verze guláše, ale i tak moc dobré k štědrovečerní večeři. Pak proběhlo mnoho skype rozhovorů se všemi českými přibuznými a přesun do Solu baru. Na vysvětlenou - Solu bar je Jackův a Edův katamarán na střeše v Linda´s, ve kterém se dá příjemně sedět, pozorovat hvězdy a ohňostroj a popíjet. Vánoční idylka jak má být.<br /><a href="http://goo.gl/photos/W5G7rSMau7" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 262px; height: 350px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-P5owpBTNvuI/Ty-lL_20KVI/AAAAAAAABwY/RvkTLBjipVw/s512/PC293363.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br />Krásně jsme se prozevlili do Silvestra, kdy nás už bohužel opustila Alča, Palo i Josef a tak už zase více zněla angličtina než čeština. Poslení den v roce jsme se zase chtěli s jídlem vytáhnout my a tak jsme ráno zajeli do Parapatu na trh a celé odpoledne pak připravovali zeleninovo-masové špízy. Pro Bataky, milovníky prasat, pochopitelně s notnou dávkou vepřového. I tak Jack a papa Pudža občas prskali, že je tam moc zeleniny a jako nášup si dali kotel rejže a vepřové steaky. Solu bar opět posloužil jako ideální místo pro party a sledování ohňostroje, já si zapálila tradičně prskavky a všichni jsme si o půlnoci popřáli vše nej do nového roku.<br /><a href="http://goo.gl/photos/Ez1PPkIzwt" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 262px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-EqvzHQzR_ag/Ty-lJUctoOI/AAAAAAAABwQ/FXqo76eQV4k/s512/PC293359.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />A pak už dny ubíhaly tak nějak samy. Střídali jsme výlety a nicnedělání. Michal začal hrát Skyrim, já přečetla pentalogii Sága o Zaklínačovi. Občas jsme hráli ping-pong a já se začala učit šachy. První výlet jsme podnikli k nedalekému vodopádu, poté jsme došli do vesniček Tomok a Ambarita a několikrát obešli Tuktuk. Půjčili jsme si i motorku a zajeli se podívat do hor, kde si Shafarin koupil baráček a pokračovali jsme pak napříč ostrova a přes Pangururan se vrátili domů.<br />Největší výlet jsme pak uskutečnili pár dní před odjezdem, kdy jsme se zajeli na motorce podívat na nevyšší vodopád Indonésie - Sipiso-piso. Cesta je to dlouhá a náročná, nepřálo nám ani počasí, takže jsme několikrát zmokli, ale vodopád stojí za to. Na místě je několik vyhlídek a dá se dojít po schodech až dolů, kde se voda tříští o kameny a pokračuje do jezera. Od Sipiso-piso jsme pokračovali přes náhorní plošinu Karo zpátky na ostrov Samosir. V Pangururanu nám to nedalo a užili jsme si večerní koupání v horkých pramenech při začínající bouřce. Dokonce jsme měli svůj vlastní bule bazének. Cesta na motorce ve tmě a bouřce už tak romantická nebyla, ale Michal je zkušený řidič, takže jsme dojeli sice zmrzlí ale celí.<br /><a href="http://goo.gl/photos/OjEUtCrqAK" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 350px; height: 262px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-o5X2xebjj68/Ty-lcemNUgI/AAAAAAAABxI/2tEybSPNWuo/s512/PC293390.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/dyt7AeQ9eH" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 351px; height: 264px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-SyempU3WnBo/Ty-l2SQy57I/AAAAAAAAByo/2QEYSE1EPXo/s512/P1043480.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/xKZUKSe3tq" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 262px; height: 350px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-qcSfYLgzZR0/Ty-mT4oubBI/AAAAAAAAB0Y/nQrdvaV0aVE/s512/P1113577.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Na závěr našeho pobytu jsme ještě s Jackem zajeli do Garden of Eden k vodopádu. Škoda jen, že jsme neměli víc času a nepodnikli tady výlet do džungle s přespáním. Vodopád má několik stupňů a průzračná voda je ideální ke koupání.<br />Poslední den se nám jen těžce loučilo, obzvláště Michalovi, který vážně uvažoval o tom, že se vykašle na všechny letenky a celé Sulawesi a zůstane už jen na Tobě. No málem mu taky ujela loď do Parapatu! Nicméně všem jsme zamávali a pevně věříme, že to nebylo naposledy, kdy jsme se kochali krásami největšího sopečného jezera.<br /><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-55244234002761104662011-12-23T02:04:00.000-08:002012-02-06T02:10:38.766-08:00Cesta na Tobu<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/KavcaaVQ0D" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 310px; height: 232px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-PytnIvg11h4/Ty-mFqdUGQI/AAAAAAAABzg/4j3HX6TBaOM/s512/P1083530.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br />Jezero Toba na Severní Sumatře jsme si oba dva oblíbili natolik, že jsme se rozhodli zde strávit Vánoce, Silvestra a v podstatě celý jeden měsíc. Michal ho objevil při svém samostatném cestování v květnu a červnu, já už před třemi roky a na návrat jsem se moc těšila.<br />Jak známo, cesta z Padangu na Tobu je dlouhá a často plná překvapení. Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli jet kolem štědrého dne, lístky na autobus byly beznadějně vyprodány. Připlatili jsme si tedy za travel, auto pro sedm lidí s řidičem, které vás vyzvedne a odveze, kam si řeknete. Nahlásili jsme místo vyzvednutí ve warungu u Darise ve 13:00. Tušili jsme, že auto nepřijede na minutu přesně, ale že přijede o dvě hodiny později, to nás taky nenapadlo. Ale tak naštěstí ve warungu bylo příjemně, potkali jsme se s Jančou, Donou a Delphim z university a pochutnali si na skvělém jídle. Asi po deseti zmatených telefonátech od řidiče jsme konečně nasedli a jali se kroužit Padangem a vyzvedávat další lidi. Zhruba po půl hodině jsme dokroužili do kanceláře, kde jsme zaplatili lístek a další půl hodinu řešili řidiči, jak naskládat do dvou aut o několik lidí navíc. Dopadlo to klasicky indonésky, cestu do Bukittingi (i s dvouhodinovou zácpou) jsme absolvovali na třech sedačkách ve čtyřech. V Bukittingi sice pán přestoupil do jiného auta, ale zase přebývala jakási holčina. To už jsem se ale ohradila, přeci jen jet dalších cca 15 hodin jako sardinky nás už moc nelákalo. Nehledě na to, že zbytek osazenstva si nakoupil různé kerupuky (něco jako brambůrky) po krabicích a pak se v už tak naplněném autě divili, že je nemají kam dát.<br />Noční přejezd po transsumaterské "dálnici" proběhl v pohodě, když nepočítám, že dvě auta, která jela s námi, dvakrát píchla. V brzkých ranních hodinách nám řidič oznámil, že před námi je možná zácpa a že by bylo lepší objet to. Každý mu připlatil 10tis Rupií na benzín a vydali jsme se po klikatých prašných horských silničkách. A píchli jsme i my... Cesta neznala konce. Když už jsme se přiblížili k cíli, tak jsme pochopitelně ještě zastavili v Balige na oběd. Kolem druhé odpolední se konečně objevil Parapat a my s úlevou jsme vydechli. Řidiče jsme museli třikrát opravit, než nás vysadil ve správném přístavu, pak už jsme jen zamávali těm, co pokračovali do Medanu a šli čekat na loď. Měli jsme smůlu i tady, čekali jsme skoro dvě hodiny.<br />Celá cesta z Padangu do Parapatu má autem trvat zhruba 15 hodin, přejezd jezera na Tuktuk asi půl hodiny. I se vším nesmyslným čekáním, vyměňováním kol, jezením a kdoví čím ještě jsme byli na cestě krásných 26 hodin. Indonéské cestování mě nepřestane nikdy překvapovat a bavit.</div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-21333080856750343522011-12-22T19:51:00.000-08:002012-01-15T20:27:21.858-08:00Výstup na Kerinci<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/bLp8EpqyLC" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 376px; height: 282px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-yG7jDapHIaM/TxOfzrvd-8I/AAAAAAAABuM/9hGU4tAJKTs/s512/PC142968.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Na západní Sumatře jsme se jen neflákali u moře, ale rozhodli jsme se, že zdoláme nejvyšší sopku Indonésie. Gunung Kerinci. Sopka se nachází na hranici západní Sumatry a provincie Jambi, z Padangu asi osm hodin cesty autobusem. Nebýt Yani tak jsme neměli šanci najít, odkud autobusy jezdí. V Padangu není žádný autobusák, musíte prostě vědět, kam jít. Cesta proběhla na indonéské poměry v pohodě, do vesnice Kersik Tua jsme dorazili se západem slunce. Vřele doporučuju ubytování v homestayi Darmin, jedno z nejpříjemnějších ubytování, co jsme zažili. Nejde ani tak o kvalitu pokoje nebo o studenou sprchu, ale o postarší pár, který Darmin vede. Velmi milí lidé, rádi si povídají, poradí s cestou, zajistí vybavení a v neposlední řadě paní naprosto skvěle vaří. Oběma je tak kolem sedmdesáti a pokud umíte aspoň trochu indonésky tak se budete cítit, jak u babičky s dědou na chalupě. Večer jsme ještě náhodou potkali jednoho Čecha, který se právě vrátil z vrcholu sopky. Ujistil nás, že není problém jít bez průvodce, cesta je viditelná a pochopitelně pomohou směr určit odpadky.<br /><a href="http://goo.gl/photos/39RurBBf4F" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 376px; height: 283px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-WKx8Vrb1e1g/TxOiNEGe1fI/AAAAAAAABwA/ae6gWWpVGW8/s512/PC173155.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />První den jsme se rozhodli, že trochu prozkoumáme okolí a dáme si menší rozcvičku před výstupem. Lákalo nás nejvýše položené vulkanické jezero v JV Asii jménem Danau Gunung Tujuh. Zas taková cvičná procházka to nebyla... Jezero leží ve výšce 1966 m a výstup trvá tak tři a půl hodiny. Cesta vede džunglí, kde jsme měli možnost pozorovat skupinu opic řádících v korunách stromů. Z jezera samotného pak vytéká vodopád, který je ale lépe vidět ze vzdálené Kerinci. Trek začíná ve vesnici Pelompek, kam se dá přes den dostat angkotem, v podvečerních hodinách je s návratem už trochu problém. Po pár ušlých kilometrech po silnici se na nás ale přeci jen usmálo štěstí a vzala nás dodávka našich sousedů. Poměrně unavení po celodenním výletě jsme shltli výbornou večeři, sbalili si batohy na druhý den a šli rychle spát.<br /><a href="http://goo.gl/photos/fv9QLjp8W2" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 376px; height: 282px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-eYqCGa3h01Y/TxOg_xk4KCI/AAAAAAAABu8/b8gZRcEQ8-w/s512/PC143027.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/X0Rhx59bCb" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 376px; height: 281px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-gMl_jhskvWs/TxOhPtVDc9I/AAAAAAAABvI/1dwZa3OqKXc/s512/PC143048.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Ráno jsme vyrazili kolem půl deváté, koupili si v Subandi Homestayi povolení do parku a stopli si ojek, který nás provezl mezi čajovými plantážemi k bráně národního parku. Opět jsme v korunách stromů pozorovali dovádějící opice a asi kolem jedenácté hodiny se sopka rozhodla, že zadarmo nám to tedy rozhodně nedá a začalo pršet. Nasadili jsme pláštěnky, na chvíli se schovali na oběd do vykotlaného kmene stromu a pak už jen odevzdaně šlapali v dešti nahoru. Cesta je docela náročná, obzvláště když prší, všechno více klouže, všude je bahno atp. Voda také na některých místech vymlela místo cestičky slušnou rokli, takže jsme se přitahovali za větve stromů, kořeny, liány - jako praví Tarzanové. Výstup do tábořiště nám trval asi sedm hodin, zakotvili jsme na místě zvaném Shelter III. Nenechte se zmást, žádný přístřešek tam není, jen lávová pláň, kde se dá postavit trochu v závětří stan. Celý prokřeklí a promočení jsme postavili vypůjčený stan malých rozměrů a přikryli ho plachtou zcela jiných rozměrů. Déšť nepolevoval a tak jsme mokré věci hodili na jednu hromádku, oblíkli se do trochu sušších věcí a zabalili se do navlhlých spacáků. No žádná extra idylka, ale s trochou jídla a pár partičkama prší jsme to přežili.<br /><a href="http://goo.gl/photos/Fh7ySjfTMh" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 376px; height: 282px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-8OczWb3CCXc/TxOhxwP5U_I/AAAAAAAABvo/Y6C2EgyQTx0/s512/PC163124.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/BnWawbPNCg" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 376px; height: 283px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-qZ0q5xPCN5Y/TxOhfeXKR7I/AAAAAAAABvY/vj27xRFTLP0/s512/PC163116.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Na samotný vrchol se vyráží běžně kolem čtvrté ráno. Důvody jsou dva - východ slunce a tekoucí láva, kterou je možné spatřit jen ve tmě. Vzhledem k tomu, že jsme neměli s sebou žádného průvodce, který by nám ráno uvařil čajíček a hlavně nás vykopal do deště, jsme se na lezení po lávových polích po tmě vykašlali a vrchol jsme zdolali o několik hodin později. Díky převalujícím se mrakům a mlze, která se roztrhla jen málokdy, jsme na vrcholu nic ale vůbec nic neviděli. A tak jsme se jen vyfotili s vrcholovou cedulí oznamující dosažení 3805 m a vydali se zase zpátky dolů. Opatrně, jelikož lávové kameny a suť nepříjemně ujíždí pod nohama. Mlha se přeci jen občas umoudřila a dovolila nám spatřit okolní hory, jezero Gunung Tujuh a úrodné čajové plantáže u paty sopky. Kolem jedenácté jsme sbalili stan a za nesmělého svitu slunce jsme zahájili sestup. Počasí nám přálo a déšť nás dohnal až poslední půl hodinku. Sestup byl pochopitelně rychlejší, zhruba pět hodin. Na silnici jsme příliš příležitostí ke stopování neměli, neb jsme potkali jen pár místních zemědělců, kteří měli motorky naložené úrodou. Nakonec přeci jen zoufalý výkřik "ojek" za jedním motorkářem byl úspěšný a pán nás hodil do vesnice dokonce zadarmo!<br /><a href="http://goo.gl/photos/PjIE34EgRz" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 281px; height: 376px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-BH-tAa0_fl0/TxOhsLUCsqI/AAAAAAAABvk/rhTH1jOcDA4/s512/PC163121.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Druhý den ráno jsme se rozloučili s domácími a za asistence jednoho průvodce jsme nasedli do projíždějícího minibusu. Pochopitelně si průvodce za jeho zastavení vzal provizi, což obzvláště Michala nesmírně rozčílilo. Cesta uprašovala a do Padangu jsme přijeli kolem páté odpolední. Večerním angkotem jsme se ještě stihli dopravit na pláž Bungus a tam únavou padli.<br />Jsme na sebe pyšní! Leč byla to asi poslední sopka, kterou jsme na této cestě pokořili. Všeho moc škodí a jak jednou vylezete nejvyšší sopku celé Indonésie, už prostě chybí motivace zdolávat ty nižší...:-)<br /><a href="http://goo.gl/photos/39RurBBf4F" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"></a><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-68876409136159084842011-12-20T19:47:00.000-08:002012-01-14T19:57:36.513-08:00Padang a okolí<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/ZVtm2eZ9nd" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 369px; height: 278px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-9ZsQseDHsRs/TxJHA7Us2mI/AAAAAAAABrw/Bl4RuFESJN0/s512/PC112959.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Do Padangu jsme přiletěli 8.prosince v ranních hodinách. Trochu zvláštní pocit vracet se na "místo činu" po dvou a půl letech. Nejvíc jsem se těšila na Yani, na kamarádku, která nám během našeho ročního pobytu neustále pomáhala, ukazovala okolí a zasvěcovala nás do minangkabauských tradic a zvyků. Yani nezklamala. Na letišti nás vyzvedla pronajatým autem, protáhla nás půlkou Padangu, představila nás pár lidem, vzala nás domů a beze všeho nám půjčila svůj nový skůtr. Je prostě úžasná!<br />Vzhledem k cenám ubytování v hlavním městě západní Sumatry, jejichž výši nechápu, neb do týhle díry moc turistů nejezdí, jsme se ubytovali na pláži Bungus v homestayi TinTin. Ceny se trochu zvedly, platili jsme 75.000 Rp, ale Raul bungalowy zrenovoval. Náhoda tomu chtěla a ve stejný čas, kdy jsme přijeli do Padangu, přijela i Janča Klápová na měsíční dovolenou. Slibovanou Becherovku však stihla vypít s dalšími českými studentkami, zbyla tak jen domácí meruňkovice. Nepohrdli jsme.<br />Díky skůtru Scoopy jsme se bez problémů dopravovali do města a zase zpátky na pláž. Po zemětřesení, které zasáhlo Padang v září 2009, vyrostlo ve městě spousta nových budov, spousta jich ale také spadlo. Projeli jsme si tak staré známé ulice, zastavili se na pláži a dali si oblíbenou kávu z Acehu. Bylo příjemné být zpátky! Trochu mě tedy zarazilo, že na nás pokřikovalo mnohem méně lidí než jsem byla zvyklá, nikdo se s námi nechtěl fotit a nikdo mě nevěřícně netahal za chlupy na rukou. Zdá se, že už i Padang si zvyká na bule.<br />Yani pracuje v České Charitě v městečku Tarusan asi půl hodiny od Painanu. Spojili jsme tedy výlet do Painanu i s návštěvou kanceláře Charity. V Painanu jsme se potkali se starým známým Iqbalem, který nás pozval na oběd a zařídil loďku na blízký ostrůvek Cingkuak. Zde jsme strávili jednu noc. Počasí nám ale moc nepřálo, dva dny s menšími přestávkami hlavně pršelo a komáři se rojili v nevídaném množství. To nás nicméně neodradilo od šnorchlování a od výstupu na vysílač uprostřed ostrova.<br /><a href="http://goo.gl/photos/FW0EpAjOvx" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 374px; height: 280px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-B5kRp_zSLg0/TxJH8Ia8feI/AAAAAAAABsg/yaPg-_CUybA/s512/PC203215.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/G5grVqvRH0" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 372px; height: 278px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-BxauhqXGVb8/TxJIMtklVtI/AAAAAAAABsw/pHYQj5WhMA8/s512/PC213227.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Odpoledne jsme se přesunuli do Tarusanu za Yani. Akční plánovací Yani pro nás připravila super výlet loďkou do malé vesničky Sungai Nyalo, kde má Charita jeden z svých projektů na podporu místních zemědělců. Obhlédli jsme tedy rýžová políčka, způsobili pozdvižení v základní škole, kde se po příchodů tří bule přestalo okamžitě vyučovat a všichni se vyhrnuli na dvůr a zpátky na moři jsme krmili rybky v nových sádkách. Nechybělo pochopitelně koupání a šnorchlování a celý výlet jsme zakončili u vodopádu mezi mangrovým porostem. Po slunném dni se ze z bělochů stali rudoši, jediná snědá Yani použila opalovací krém. Nu což, tak se zase trochu sloupneme...<br /><a href="http://goo.gl/photos/ys5ulB4H4R" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 374px; height: 280px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-RCUle9dKUpk/TxJJEop3MsI/AAAAAAAABtY/-z0GUPx3rrI/s512/PC213288.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Poslední noc jsme přespali v Padangu. Původní plán velké rozlučkové party vzal díky únavě za své a tak jsme vypili jen pivo na pláži a rozloučili se s Yani, kterou neustále lákáme do Čech. Dopoledne jsme se sbalili a vyrazili do warungu nedaleko university pozdravit da Rise. Warung se za dva roky rozrostl a da Ris měl neustále plné ruce práce. Jídlo stále výborné a stále levné! Pozdravili jsme ještě další kamarády z university a po menších nedorozuměních s řidičem jsme nasedli do auta směr jezero Toba. O cestě trvající 24 hodin zase někdy příště...<br /></div><div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/N8IZfYz8Xd" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 373px; height: 279px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/--TjAor38xPg/TxJJZmyngNI/AAAAAAAABto/bTBIc086W7s/s512/PC213326.JPG?gl=CZ" border="0" /></a></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-16711023409618602852011-12-07T19:52:00.000-08:002012-01-13T20:09:03.770-08:00Krátce o Kuala Lumpur<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/P81ZU34sUx" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 347px; height: 261px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-dWoHPdrjDYg/TxD9lLl9a8I/AAAAAAAABrU/dEn3r7G0dow/s512/PC062935.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />V hlavním městě Malajsie jsme strávili jen jednu noc, druhou už jsme kvůli brzkému rannímu letu přečkali na letišti. KL je velkoměsto s 1,5 mil obyvateli různých národností a etnik, fungující městskou dopravou (autobusy, vlaky, metro) a moderními výškovými budovami. Snad nejznámější jsou Petronas Tower, které jsme v podvečer navštívili i my. Samotná stavba je vskutku impozantní, v noci je ale zážitek ještě lepší díky nasvícení celé budovy. Uvnitř je obří nákupní centrum a samozřejmě spousta drahých kanceláří. Mít tady kancl je ale otázka prestiže a dobrého postavení. Někteří místní jsou stále naštvaní, kolik celá stavba stála, turisti to moc neřeší a fotí o stošest.<br /><a href="http://goo.gl/photos/6j1s3ZJkUu" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 235px; height: 315px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-G8deJ-nExL4/TxD9pIkYSBI/AAAAAAAABrY/2x-zC2uEaBU/s512/PC062943.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />V KL jsme se opět sešli se Shafarinem, který přijel na pár dní. Shafovi akorát končí úspěšná výstava v jedné galerii a tak jsme přijali pozvání a jeli se na obrazy podívat. Umělecký zážitek, který jsme zakončili popíjením whisky na zahradě před galerií. Večer jsme se už jen vrátili do hotelu v čínském městě, vyzvedli batohy a vyrazili směr letiště. V odletové hale jsme se uvelebili do spacáků a celkem dobře se vyspali do časných ranních hodin, kdy jsme chytli letadlo do nám velmi dobře známého Padangu. Sbohem Malajsie, určitě se ještě vrátíme!<br /><a href="http://goo.gl/photos/oQFj3WLnUM" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 343px; height: 258px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-QQZceGlFCMQ/TxD9Hen2IOI/AAAAAAAABq4/9ktpO6m-xeE/s512/PC062911.JPG?gl=CZ" border="0" /></a></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-74785557020556601322011-12-05T04:27:00.000-08:002012-01-10T04:57:33.529-08:00Cameron Highlands<a href="http://goo.gl/photos/FXzcIKF5SO" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 344px; height: 259px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-P4krPmS3QXI/TwwwI7jG5GI/AAAAAAAABpM/w1Avl2FXUq8/s512/PC032749.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><div style="text-align: justify;">Opouštíme tolik oblíbený Penang a vydáváme se do hor, konkrétně na Cameronskou vysočinu. Jedná se o oblíbené turistickou horskou oblast, kde je příjemnější chladnější počasí, čajové a jahodové plantáže a možnost podniknout několik treků do "mosy forestu" čili mechového lesa. Cesta pohodlným autobusem uteče jako nic, horší je to potom se sehnáním vhodného ubytování v městečku Tanah Rata. Obcházíme několik guesthousů, avšak ceny se nám zdají nepřiměřeně vysoké, obzvláště v poměru ke kvalitě nabízeného pokoje. Největší úlet byl podkrovní "pokoj" o velikosti matrace na zemi, se zkosenou střechou nad hlavou tam moc místa na pohyb neřkuli batohy nezbylo. Nakonec jsme se i díky začínajícímu dešti ubytovali v Daniel´s Lodge, který se pyšní cedulí "Fuck off Lonely Planet", spokojení jsme ale nebyli. Malý pokoj (spíše kóje z překližky) s palandou, koupelna venku a velká veranda, kde sedí spousta "backpackerů". Druhý den ráno jsme se přestěhovali do centra, za stejnou cenu třikrát větší pokoj s oknem a umyvadlem.<br />Snad na každém druhém rohu nám v tzv. turistických informacích nabízeli různé "tour". Informaci zdarma, kam se dá dojít sám bez průvodce, aby člověk pohledal. Naštěstí existují mapky (samozřejmě nemají měřítko), kde je vyznačeno asi deset různých treků. Přesvědčili jsme se sami, že i samotné cesty jsou potom celkem dobře značeny, případně rádi poradí místní lidé. A tak jsme podnikli několik výletů. Počasí nám zprvu nepřálo, nicméně nasadili jsme pláštěnky a nenechali se odradit. Zde musím vsunout historku o Michalově pršiplášti.<br />Michalova pláštěnka z Čech se roztrhala už někde v Kambodži v džungli a tak si Michal koupil novou v čínském obchůdku v Penangu. Paní měla vystaveny dva druhy pláštěnek a tak Michal na jednu ukázal, řekl, že chce tu největší velikost a paní hned samozřejmě samozřejmě. Doma po rozbalení jsme nemohli vyjít z údivu. Pláštěnka totiž místo kapuci měla slušivou čapku, kšiltovku ze stejného nepromokavého materiálu. Dlouho jsme přemýšleli, koho tenhle "zlepšovák" mohl napadnout, nejen že vám samozřejmě prší za krk, ale kšiltovku Michalovi sebral první závan větru... ehm... Nicméně těch několik okamžiků, kdy Michal v černém mantlu se zvednutým límcem a čepicí na hlavě vypadal jako důstojník SS, jsme si fakt užili.<br />Ale zpátky k výletům. První jsme podnikli k Robinsonovým vodopádům a dále k elektrárně. Cesta lesem a poté ve svahu podél polí je tak na půl dne a jako rozcvička plně posloužila. Další den jsme se vydali po treku č.7 na Gunung Beremban (1812 m). Docela slušný strmý výstup, dolů jsme šli po značené cestě č.3 a prodloužili si výlet ještě k budhistickému chrámu. Za celou dobu jsme vůbec nikoho nepotkali, doprovázely nás jen rozmanité zvuky džungle a občas krásné výhledy do krajiny. Pochopitelně jsme si neodpustili piknik u potoka, kdy jsme se nacpali indickým chapati a kari (ano, láska k indickému jídlu nás stále ještě neopustila).<br /><a href="http://goo.gl/photos/Va6jpY0M2s" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 258px; height: 344px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-eCocMoqriJY/Twwv6q_pXgI/AAAAAAAABpE/cRuap6HJPpo/s512/PC022729.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/ESYwVUKkOm" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 334px; height: 249px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-jI2wAbSexHI/TwwwCtnXcnI/AAAAAAAABpI/rfi2IL5DJLY/s512/PC022734.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Následoval den odpočinku a poté výlet na nejvyšší horu Cameron Highlands - Gunung Irau (2110 m). Dojeli jsme autobusem do městečka Brinchang, odkud pokračuje silnice až na vrchol stejnojmenné hory. Populární destinace mnoha "tour". Lenoši nasednou před hotelem do auta, nechají se dovézt k nějaké čajové plantáži - cvak, cvak, poté dojedou ke kousku "mosy" lesa - cvak, cvak, auto je vyveze na vrchol hory Brinchang - cvak, cvak a spokojeně zase jedou dolů s pocitem "mámo, to byl ale výlet, co". My jsme si to pěkně vyšlápli po svých a rozhodli se, že se chceme podívat ještě na G. Irau, kam mnoho lidí nechodí. Po asi hodinovém pátrání po začátku cesty jsme nakonec umluvili místní dělníky, kteří tam stavěli jakési vyhlídkové schody, aby nás pustili na trek. Ještě že je malajština tak podobná indonéštině... Výstup trvá asi dvě hodiny, to samé počítejte na cestu zpátky. Pro nás to byl jeden z nejkrásnějších treků v džungli! Celou cestu se jde právě "mechovým lesem", kmeny staletých stromů jsou pokryty kolem dokola mechem, mech vytváří různé závěsy a girlandy a dohromady s vlhkostí a mlhou se octinete jako v pravém elfím lese. Škoda jen, že mlha panovala i na vrcholu hory a tak výhled do krajiny se nekonal. Ale u Mt. Irau je to spíše o cestě na ní než o samotném vrcholu. Cestu zpátky už jsme si zkrátili dvěma stopy s moc milými indickými řidiči a v šest večer už jsme v teplé sprše smývali bahno nejen z nohou.<br /><a href="http://goo.gl/photos/Sw6StQBu10" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 346px; height: 260px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-2AuSw38Z2m0/Twwwu9HoDBI/AAAAAAAABpg/Pw7qx7w2Pmk/s512/PC052798.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/J2AHWgPjj5" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 346px; height: 258px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-IFmhin7FjhM/TwwxfovpgeI/AAAAAAAABqA/g4YKphpozJA/s512/PC052848.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Výlet do Cameron Highlands stál rozhodně za to. Do Kuala Lumpur jezdí spousta opět velmi pohodlných autobusů, cesta trvá tak čtyři hodiny. Příjemně jsme si odpočinuli od tropických veder a trochu protáhly naše lenivějící těla. Nemůžu jinak než doporučit!<br /><a href="http://goo.gl/photos/zibvbduj5q" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 345px; height: 259px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-4552O4HGqZ8/TwwxucztbfI/AAAAAAAABqM/xFuakYkRojY/s512/PC052905.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-58278005204895820862011-11-30T20:36:00.000-08:002012-01-08T20:51:41.913-08:00MALAJSIE - Penang<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/6sjDiJv5kQ" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 316px; height: 237px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-GXoPyIbH7Dc/TwpmI4eULLI/AAAAAAAABm4/KeFUdOzuwZw/s512/PB262545.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Z Kambodži jsme se letounem přepravili do hlavního města Malajsie Kuala Lumpur. Zde jsme se moc neohřáli, neb jsme rovnou autobusem pokračovali na ostrov Penang. Hlavním důvodem bylo vyřízení si dvouměsíčního indonéského víza, které vám v Penangu vydají do druhého dne, zato v Kuale s tím často dělají caviky. Taktéž velikost města Georgetown je jaksi příjemnější, okolí zajímavější a v neposlední řadě jsme se zde potkali se Shafarinem, Michalovým kamarádem od jezera Toba.<br />Cesta byla dlouhá a lehce vyčerpávající, do Penangu jsme trajektem dorazili lehce před půlnocí. Zdárně jsme se sešli se Shafarinem a začali hledat ubytování. Po chvíli ptaní jsme zjistili, že to nebude tak jednoduché, všechno bylo beznadějně obsazené. Jedním z důvodů jsou prý povodně v nedalekém Bangkoku a tak mnoho cestovatelů jede radši do Penangu. Nakonec se na nás štěstí přeci jen usmálo, našli jsme levný pokoj. Kvalita pochybná, čistota taktéž ale jednu noc to přeci vydržíme a zítra si najdeme něco lepšího. Šli jsme ještě na rychlou večeři a kolem druhé ranní se vrátili. Zcela vyčerpaná a unavená jsem padla do postele (samozřejmě na precizně roztažený spacák, jinak jsem se dost štítila) a s hrůzou jsem si uvědomila, že zeď, která nás spojuje s vedlejším pokojem, nesahá až ke stropu. A vedle bylo veselo celkem dlouho. Chvíli jsme se tomu smáli, pak čím dál tím méně a abych zahnala slzy zoufalství, nasadila jsem špunty do uší. Díky nim jsem se jakžtakž vyspala, Michal asi o něco méně.<br />Ráno jsme se šli porozhlédnout po něčem trochu příjemnějším a s větším soukromím. Nalezli jsme levný hotel s moc milým čínským majitelem, pokoj měl čtyři stěny ke stropu, koupelnu a dokonce i dvě okna. Nádhera! Když jsme panu majiteli vyjevili, kde jsme strávili předešlou noc, s úžasem na nás hleděl a nemohl pochopit, proč jsme spali v "bordelu". Ano, v tom bordelu, nikoli jen v nepořádku, ale... jistě se domyslíte. A mně v tu chvíli mnoho věcí z předešlé noci došlo. Zajímavý, veselý zážitek, konečně se může Michal v hospodě chlubit, že strávil noc v nevěstinci.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/UKxCePqoHB" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 307px; height: 230px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-zpzMhGBxOQg/Twpi12s-w4I/AAAAAAAABkg/LE5Y9ugPvUY/s512/PB242412.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/mWCqPTQMrm" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 304px; height: 228px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-3KAXBdFcXVM/Twpj_taWGoI/AAAAAAAABlY/d9UYci31UlE/s512/PB242461.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/mWCqPTQMrm" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"></a><br />V Penangu jsme celkem strávili něco přes týden. Hlavní motto: Odpočinek! Nicméně pochopitelně jsme si několikrát prošli centrum Georgetownu, malebného města s koloniální architekturou a mrakodrapy čnícími v pozadí. Ve městě žije pestrá směs lidí různých národností, nejvíce pak Číňanů a Indů. Ty mají i své vlastní čtvrtě, které bez omylu poznáte. Little India voní kari, pečenými plackami a vonnými tyčinkami, září pestrobarevnými sárí a odevšad se line indická hudba. Večer a v noci je to dokonalý mumraj, který vás zcela pohltí a o několik ulic dál vyplivne zas do poklidných "malajských" uliček. O pár ulic dál se rozkládá čínská čtvrť. Na ulicích mnoho stánků s roztodivným jídlem, zdá se, že Číňani jí opravdu všechno, spousta nápisů, které nelze přečíst neb jsou psány čínskými znaky a několik budhistických a taoistických chrámů.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/8UtYzntRI2" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 219px; height: 292px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-JzKNDD8pKac/TwplVX8vywI/AAAAAAAABmY/maSyEH8CWhA/s512/PB242515.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><span style="text-decoration: underline;"><br /><br /></span><a href="http://goo.gl/photos/CAFLFGMUph" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 322px; height: 241px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-gBEski2jQ3s/TwpmvNjDrFI/AAAAAAAABnM/jWYdgxRWX5E/s512/PB262576.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><br />V jednom takovém jsem potkala Čecha Filipa, z kterého se vyklubal malíř směřující do Indie. Tak jsem ho musela představit našemu kamarádovi Shafovi, který je též umělec směřující na půl roku do Indie. Sektání u piva se vyvedlo. Jakby taky ne, když nás Shafarin vzal na místo s nejlevnějším pivem a whisky ve městě. Domluvili jsme si všichni společný výlet do nedalekého národního parku s přespáním pod širákem.<br />V noci však Michala zachvátila prapodivná nemoc plná vysokých horeček a střevních obtíží, která trvala dva dny. Odešla stejně tak rychle jako přišla. Do parku jsme se tedy vydali o několik dní později a už bez Filipa a jen na jeden den. Park se rozkládá na západním cípu ostrova a je volně přístupný se značenými cestami. Zvolili jsme nejdelší stezku podél pobřeží a po pár hodinách jsme došli ke stále funkčnímu majáku. Vyšplhali jsme se na kulatou věž a zhruba hodinu se jen kochali mořem, které nás obklopovalo ze třech stran a džunglí, kterou jsme přišli. Česrtvý mořský vzduch, rybářské loďky v dáli, dravci kroužící nad našimi hlavami, omamná modř, u které si nejste jisti, co je ještě moře a co už obloha... Prostě krása!<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/fxVEet4Ihf" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 315px; height: 235px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-_54Of1djkIo/TwppOUshtjI/AAAAAAAABow/K6vxoAj9YeQ/s512/PB302713.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/75VZF88BvC" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 318px; height: 238px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-9seL5FkbXyo/TwpozZ_AeWI/AAAAAAAABoY/8F6SdEyTO9Q/s512/PB302677.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br />Pokud máte namířeno do Malajsie, Penang vřele doporučuju. Město Georgetown je zapsáno na seznamu památek UNESCO, na ostrov se můžete dopravit jak po moři tak po mostě, který je dlouhý 13 km a každý rok se přes něj běhá maraton. Levné a výborné jídlo, obzvláště pokud milujete indické chapati, samosu nebo masalu. Fungující hromadná doprava, kterou se dopravíte pohodlně po celém ostrově a řidič vám ještě anglicky ochotně poradí, kde vystoupit. Zkrátka místo, kde jsme si skvěle odpočinuli před dalším putováním.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/D6zGkM9iiY" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 317px; height: 237px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-u0ANs5oR5Rw/Twpnm72ZyAI/AAAAAAAABnw/F2KTi_cm4Bc/s512/PB292607.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-51291652255903774042011-11-27T20:24:00.000-08:002011-12-27T20:37:24.162-08:00Sihanoukville, Phnom Phen<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/rQ4Q7yMOc0" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 303px; height: 227px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-eX6WQ5lCNsI/TvqaRqrY8yI/AAAAAAAABjA/xXl6fw7wCKk/s512/PB152226.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Po více než dvou měsících ve vnitrozemí jsme zatoužili po slané vodě a nekonečně bílých plážích. Vydali jsme se tedy na jih Kambodži, do přímořského letoviska Sihanoukville. Město je hlavním kambodžským turistickým resortem, tudíž na plážích potkáte spoustu bělochů, zejména pak Rusů. Rusové vlastní hotely, restaurace a na jedné pláži mají dokonce dovezený letoun Antonov. Původně jsem si myslela, že je to bar v letadle, realita je nudnější, je to "jen" letadlo v baru. Hned po příjezdu autobusu na terminál, který je opět několik kilometrů od města, se na nás sesypali námi tolik milovaní tuk-tukáři. Rázně jsme je odmítali a dokázali nás vyprudit až tak, že jsme si svoje 20kg krosny nesli na zádech asi dva kilometry. Nakonec se nade mnou Michal slitoval a za už normánlí peníz jsme se nechali odvézt do centra. Ubytovali jsme se nikoli na pláži ale v centru města ve velmi příjemném guesthousu Gekozy, jehož majitelem je přátelský Francouz. Byli jsme tak vzdáleni šílenství na plážích, kde na vás opět všichni pokřikují, tentokrát nejvíce "Cheap beer, cheap barbeque" a samozřejmě neodmyslitelnou klasikou je "masáááž mister".<br />Užívali jsme si pohodu obzvláště na odlehlejší pláži Otres, kde nejsou žádní prodavači, žádné suvenýry a jen pár hospůdek. Zde jsem zdárně oslavila i své kulaté narozeniny s lahví bílého vína a kusem sýru. V Čechách běžně dostupné komodity, v Kambodži tak trochu zázrak. Na jeden den jsme si opět půjčili motorku (kola jsem vzdali po ujetí zhruba 200 metrů) a prozkoumali okolí a pláže severně od města. Otres stejně vyhrála.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/O7UwNg3he0" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 233px; height: 311px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-4jBRHaRxl0M/Tvqadj8LnCI/AAAAAAAABjM/Sbe5Zyp5tlo/s512/PB162251.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br />Po slunném odpočinku jsme se vydali zpět do hlavního města Phnom Phenu, odkud nám letělo letadlo do Maljasie. Phnom Phen je klasické jihoasijské velkoměsto plné motorek, tuk-tuků, pouličních stánků s nudlemi, trhů a zlatnictví. Snad nejpříjemnější je cena kambodžského točeného piva, které se konzumuje v hojné míře. Neměli jsme mnoho času a tak jsme se prošli po promenádě na břehu řeky, podívali se na několik chrámů v centru města a večer si užili točeného džbánku. Poslední levné pivo, teď už nás čeká jen drahá Malajsie a muslimská Indonésie.<br /><a href="http://goo.gl/photos/efnVTYdDVZ" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 341px; height: 255px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-oSFUi8mjioI/TvqbEqPqsYI/AAAAAAAABjw/kANVeDN7sf4/s512/PB202378.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/mTfGOM9czX" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 342px; height: 256px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-5BEu6BMbLw4/TvqbPzS3LdI/AAAAAAAABj8/YcVyU3EoUzc/s512/PB202390.JPG?gl=CZ" border="0" /></a></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-13331669676591341542011-11-15T18:01:00.000-08:002011-12-25T18:20:22.648-08:00Chi Phat aneb Pijavicov<div style="text-align: justify;"><br /><a href="http://goo.gl/photos/RAfFRjocfC" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 316px; height: 236px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-HG-HarKozZE/TvfXI2wG-tI/AAAAAAAABig/jJMYBgoXzig/s512/PB122212.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />A máme tu další výlet do džungle. Po chrámech, tuktucích a svačinářích všeho druhu jsme opět zatoužili po klidu v přírodě, v pralese. Vydali jsme se ze Siem Reapu nočním autobusem přes Phnom Phen na jih Kambodži do Cardamon Mountains. V hlavním městě jsme museli strávit jednu noc, jelikož jsme zrovna vychytali oslavu dne nezávislosti (9.11.) a všechny autobusy už byly plný. Nicméně druhý den ráno jsme zdárně pokračovali směr Koh Kong a za jedním mostem přes řeku jsme přemluvili řidiče, ať zastaví, neboť naším cílem byla vesnice Chi Phat.<br />Vystoupili jsme společně se dvěma Australankami, z nichž jedna uměla plynně khmérsky. To se ukázalo jako nemalá výhoda při domlouvání loďky, jelikož řidič byl buď líný anebo dost natvrdlý. No nejspíš oboje... Do vesnice se dá dostat buď na dřevěné loďce proti proudu (cca 2 hodiny) anebo na motorce (cca 40 min). Zvolili jsme tedy první možnost s vidinou romantické plavby. Realita je více krutá, sezení na tvrdých prknech na pražícím slunci má k romantickému zážitku docela daleko, ale zbudovali jsme si provizorní "stan" ze sarungů a cestu nějak přežili.<br />Vesnička Chi Phat leží na okraji Cardamon Mountains a pyšní se dobře fungujícím ekoturistickým projektem na komunitní bázi. Ve vesnici je kancelář, kde se musíte zaregistrovat, domluvit si trek s průvodcem a taky ubytování.Do všeho jsou zapojeni místní lidé, někteří dělají průvodce, jiné rodiny nabízí jednoduché ubytování a jídlo, vše je řízeno z kanceláře a rodiny se pravidelně střídají. My jsme zvolili dvoudenní trek do džungle s několika vodopády, koupačkou a se starobylými džbány ve skalách. První noc jsme strávili v homestayi u jedné místní rodinky. Doma byla jen paní a asi tak desetiletá holčička, která uměla jakžtakž anglicky. No nebýt jí, tak jsme se s paní nedomluvili ani na večeři. Holčička si přivedla ještě svojí kamarádku a hrály si s námi, nejdříve kadeřnický salon - na hlavě mi vyrostl zajímavý drdol, Michalovi číro, poté holčičky zpívaly a tancovaly a pak jsme hráli karty. Bylo to fajn, nicméně před devátou jsme si šli už raději lehnout a šetřit síly na džungli.<br />Výlet do pralesa byl moc fajn, méně pak průvodce, který více telefonoval než nám něco ukazoval a dokonce minul jeden vodopád. Šel s námi ještě kuchař, takže veškerý komfort zajištěn. Trek nebyl první den příliš náročný až na vyšší výskyt pijavic. Přisálo se jich na nás ale jen pár, za to pořádně. Michal měl zkrvavený rukáv u trička a já měla jednu na rameni a taktéž krvavý flek na triku. Potvory, člověk většinou ani neví, že se přisajou, nebolí to, ale nejdou pak otrhnout a dost to krvácí a svědí. Přespali jsme v dřevěném přístřešku u řeky, každý ve své hamace s moskytiérou. O večerní zábavu při svíčce jsme se postarali sami, z vosku jsme si vyrobili dvě hrací kostky a hráli pak Macháčka.<br /><a href="http://goo.gl/photos/YPizgcbwrV" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 330px; height: 247px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-B-OHUeJgVhw/TvfV5FwHiSI/AAAAAAAABhk/iI9TisfCRH8/s512/PB122120.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Druhý den ráno jsme šli asi hodinu a půl do džungle a do totálního pijavištěte k starodávným nádobám ve skalách. Kromě nádob jsou ve skalním převisu i staré dřevěné rakve s ostatky dávných předků. Škoda jen, že průvodce nám opět nic neřekl. Ukázal nám ještě jeskyni plnou netopýrů, velkých netopýrů. V úplné tmě lákal a dráždil netopýry svojí baterkou, takže na nás nalítavali a přeháněli se nám nad hlavami. Michalovi i průvodci to přišlo strašně zajímavý a zábavný, mně nějak méně. Cestou zpátky jsme nabrali kuchaře a vyrazili zpět do vesnice. Zastavili jsme se u jednoho nádherného vodopádu, kde jsme se mohli vykoupat, průvodce si i přepral. Pak už jsme jen přebrodili řeku a byli zpátky doma. V ceně treku byla i večeře v centru (kanceláři), která byla naprosto báječná a opulentní. Jako nocoviště jsme zvolili pro jistotu guesthouse, na další "kadeřnický salon" jsme už neměli ani jeden energii.<br /><a href="http://goo.gl/photos/FWW4cEbfRD" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 316px; height: 237px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-hwZN0fz1fmA/TvfWbcw4XwI/AAAAAAAABiA/KirxKZeAtyw/s512/PB122148.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/2OhOVFTc1c" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 317px; height: 237px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-46JwmLgNGEs/TvfWgXjYtPI/AAAAAAAABiE/vLzLtXrFQzE/s512/PB122152.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Zůstali jsme v Chi Phatu ještě jeden den, sami si došli k řece, kde jsme se nerušeně koupali a pozorovali i vzácné ptáky (hornbily). Na silnici jsme se další den ráno dostali na motorce, jedna cesta loďkou bohatě stačila. Můj řidič byl stokrát lepší než průvodce, jelikož mi během jízdy vyprávěl o kraji, o stromech, které míjíme, o cukrové třtině, která se pěstuje na polích atp. Občas se prostě člověk mine povoláním... Tím myslím hlavně našeho "průvodce", kterému by bylo lépe např. v prodejně s mobilními telefony, která v džungli zatím ale chybí.<br /><a href="http://goo.gl/photos/e4VHgjRmBl" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 311px; height: 232px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-E46hFI4wNss/TvfWp4V-YRI/AAAAAAAABiM/B0I3Ru_lwjs/s512/PB122187.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-49917533324469717482011-11-10T01:12:00.000-08:002011-11-27T01:45:29.875-08:00KAMBODŽA - Ankgor Wat<div style="text-align: justify;">Co nového napsat o tak známém místě, které je považováno za osmý div světa? Že je to místo, které v Kambodži navštívit prostě musíte, což se pochopitelně odráží na počtu návštěvníků, že vám ale stejně vyrazí dech a taky že tři dny jsou prostě málo. Už jen vybrat z bezmála jednoho tisíce fotek nějaké stravitelnější množství je docela oříšek.<br /><a href="http://goo.gl/photos/xcKi3bdzQF" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 347px; height: 259px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-xRxSvjr1Ak8/TtIBx3iKqPI/AAAAAAAABeU/vjfTiGypzeI/s512/PB051424.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/au9g8crswp" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 348px; height: 260px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-3MZm04FNKS8/TtIAbmt4KLI/AAAAAAAABdM/e8jN8wl_56w/s512/PB041227.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Vzhledem k našemu ne zrovna pozitivnímu vztahu k řidičům tuk-tuků, který se prohloubil v téměř čirou nenávist po pobytu v Siem Riepu, jsme zvolili jako dopravní prostředek bicykl. Získali jsme celkem obstojné vejtřasky, které zradily až poslední den. Překvapivě jsme byli na kolech téměř sami, většina turistů si pochopitelně vezla zadky v tuk-tuku a ti movitější dokonce na slonu... Areál je obrovský a můžete navštívit spousty chrámů v různém stavu rozpadu, různého stáří, různě okupované turisty, na své si zkrátka přijde každý. Nedílnou součástí návštěvy komplexu Angkor je koupě minimálně pitiva u místních stánků. Čekali jsme přemrštěné ceny, ale ječivé útoky prodavaček na naše ušní bubínky nikoli. Jen jsme se přiblížili na dvacet kroků, už se na nás začaly sypat jak vosy na med a aniž by věděly, co chceme, tak každá měla v ruce vždy coca-colu a vodu. Tomu říkám fantazie a konkurence. Výhodou bylo, že v takovémto postavení se nám dobře smlouvalo, obzvláště v pozdějších hodinách, kdy už kšefty tolik nešly. Po této hrozivé zkušenosti jsme se rozhodli pro vlastní stravu. Nerušený piknik v trávě v těsné blízkosti starodávných zdí byl zážitek sám o sobě.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/4ejLXhd1dF" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 342px; height: 256px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-6D5C-p2a9yA/TtIBSbN6jTI/AAAAAAAABd4/rU3TppDo7iU/s512/PB051340.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/m2prxQ4UJe" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 343px; height: 257px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-N3sv8RkS2_8/TtICxwDNfeI/AAAAAAAABfo/veHnLTsJvu8/s512/PB051642.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />V Siem Riepu jsme ve volných dnech vyzkoušeli "rybí masáž", což znamená, že vnoříte nohy do velkého akvária plného malých hladových rybek a ty vám půl hodiny okusují kůži. Strašně to lochtá a je to celkem sranda, plechovka piva zdarma. Na pivo vás ostatně lákají všude, sklenice točeného vyjde na cca 10 Kč. A tak se nám jeden večer podařilo zapomenout v podniku s příhodným názvem Angkor What?, jehož vtip jsme ocenili hlavně další den, kdy jsme se vzbudili asi ve dvě odpoledne.<br />Chtěli jsme podniknout ještě výlet ke vzdálenému chrámu, který je polozapomenutý v džungli, ale vzhledem k zákazu půjčování motorek cizincům v celé oblasti a naší nechuti podpořit místní tuk-tuk mafii, jsme to vzdali a vypravili se o den dříve nočním busem směr Phnom Phen.<br />Jestli jste čekali, že se dozvíte něco více o kambodžském symbolu, který zdobí i vlajku, zklamu vás. O Ankgor Watu toho prostě bylo napsáno tolik, že je zbytečné psát ještě víc. Třeba si užijete fotky, které jsou na Picase a uděláte si tak lepší obrázek.<br /><br />https://picasaweb.google.com/maxificek/AngkorWatKambodza#<br /><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-19600351063136371012011-11-03T19:34:00.000-07:002011-11-24T19:49:53.550-08:004000 Islands aneb Hamakov u hranic<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/bTSe1Ruhyp" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 311px; height: 233px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-RQD6rTEqLgI/Ts8NPeoiWCI/AAAAAAAABa8/u5MguVf6y_k/s512/PA300811.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Poslední dny v Laosu jsme trávili především odpočinkem a nabíráním nových sil v hamakách. 4000 ostrovů se nachází u hranic s Kambodžou a jméno oblasti je celkem příznačné, neb mocný Mekong zde přesně tolik ostrůvků vytvořil. Ubytovali jsme na ostrově Don Khon společně s dalšími dvěma krajany, Alčou a Palem (slovenský brat). Vybrali jsme si klidnější ostrov, na party přeci můžeme dojít na vedlejší turistický Don Det. Dřevěný bungalov přímo nad řekou s verandičkou a houpací sítí byla ideální volba k odpočinku a sladkému nicnedělání. A zároveň i koupání. Mě hnědé vody veletoku nenalákaly, stačilo mi se tou vodou sprchovat, dobrodružný Michal však neodolal a užil si i skákání přímo z verandy.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/0rVD7Vsd5r" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 215px; height: 287px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-jmoFE6fu7gM/Ts8M7x2qMpI/AAAAAAAABaU/PYQ_aubr5T8/s512/PA290736.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br />Ale tak neváleli jsme se celou dobu, podnikli jsme i výlety po ostrově. Jedinou nepříjemnou věcí je, že na Don Khonu je umístěna výběrčí budka a musí se platit vstup. Což je dost zvláštní, když na ostrově bydlíte... Takže jsme budku obcházeli jak se dalo a placení se úspěšně vyhýbali. Na ostrově se dají půjčit kola, my však zvolili pěší turistiku, nejen kvůli stavu kol a cest ale i kvůli Michalově neasijskému vzrůstu. Při západu slunce jsme obdivovali mekongské vodopády, ta řeka má fakt neuvěřitelnou sílu a zároveň se pozastavovali nad tím, proč zde Francouzi chtěli proboha vybudovat železnici.<br />Jednou z atrakcí na ostrově je pozorování velmi vzácných sladkovodních delfínů. Ten zážitek jsem si nechtěla nechat ujít. Pravda, význam slovního spojení "boat trip" jsem si představovala trochu jinak než, že vás loďka převeze na druhý břeh (už kambodžský), tam vystoupíte a delfíny pozorujete ze břehu a po půl hodině jedete zpátky. My alespoň ukecali našeho lodivoda a chvíli jsme pozorovali delfíny i z loďky. No kdyby člověk nevěděl, že se jedná o skoro vyhynulý druh delfína, tak podívaná nic moc. Sladkovodní delfíni totiž neskáčou nad hladinou jako ti mořští, takže vždy jen na chviličku vyplavou, nadechnou se a zase zmizí. Měli jsme ale docela štěstí, delfínů jsme viděli poměrně hodně, jsou dny, kdy nejsou vidět vůbec...<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/vakGywexzt" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 331px; height: 246px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-aPqKbU2BwBs/Ts8NUTkVn0I/AAAAAAAABbI/abzw7lC8CKA/s512/PA310850.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/EhYHmCCEtD" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 334px; height: 250px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-hTxJaEL_rcU/Ts8NV4zFerI/AAAAAAAABbM/1Xk5wqkbyWM/s512/PA310882.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Celkovou ostrovní pohodu narušilo až závěrečné shánění lístků do Kambodži. Vzhledem k tomu, že jsme na ostrově, ceny jsou vskutku mafiánsky ostrovní. Oběhli jsme několik míst, ceny všude stejně vysoké. Hnus! No ale co se dá dělat, pohnout se musíme. Kupujeme lístky do Kompong Cham za 22 USD, rozčilujeme se nad mafiánskými praktikami laosko-kambodžského přechodu, kde se zcela neomaleně vybírají úplatky pod oficiálním názvem "stamping fee" a nakonec se necháme ukecat a pokračujeme až do Siem Riepu.<br />Celkem vzato, ostrovy fajn, ale že by to byl zázrak, který musíte v Laosu navštívit, to zase ne. Obzvláště když vezmeme v potaz ostrovní ceny jídla (ještě že jsme našli jediný lokální stánek s nudlovou polívkou) a hlavně nesmyslně drahý odjezd z ostrova. Z pevniny přejedete do Kambodži několikrát levněji.</div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-73548530021047027052011-10-24T03:48:00.000-07:002011-11-19T04:15:13.493-08:00Wat Phu Champasak a Bolaven Plateau<div style="text-align: justify;">Vydali jsme se nočním busem dále na jih Laosu do města Pakse, které leží u náhorní plošiny Bolavan Platau. Přijeli jsme asi v šest ráno, úspěšně našli levný hotel, kde nás hned ubytovali a trochu vyspávali. Ne že bychom se v buse neprospali, ale znáte to... V samotném městě toho až tak moc k vidění není, jeden chrám, most přes řeku, dvě ne moc dobré indické restaurace.<br /><a href="http://goo.gl/photos/WKnBCEtyCU" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 335px; height: 251px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-EMBBNpehbQY/TseV_p6FN2I/AAAAAAAABWM/jEZXFae-_4E/s512/PA230278.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/qfmzCz9bsF" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 337px; height: 248px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-O6pO_AuFSlg/TseXJGQHOII/AAAAAAAABXQ/5vPJOK1bF1M/s512/PA230404.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Nicméně asi hodinu cesty na jih se nachází chrám Wat Phu Champasak, který je ukázkou khmérské architektury a je zapsán na seznamu památek UNESCO. Chrám pochází z poloviny 5.století a celý komplex byl navržen jako pozemská podoba ráje. Ruiny chrámu leží na úpatí kopce, který je považován za posvátný a díky italským archeologům proběhly rozsáhlé archeologické výzkumy, mapování oblasti, restaurování soch apod. Chrám byl původně hindiustický, později se změnil na budhistický. Procházku po tomto speciálním místě ruší snad jen rozjívení a ukřičení turisti. Francouzi a Němci pokročilého věku byli nejhorší. Naštěstí kolem 12 hod jako když střelí do vrabců a my byli v celém komplexu téměř sami. Nenechali jsme si ujít ani muzeum, kde jsou vystaveny různé původní sochy a ukázky tehdejší architektury. Vše s anglickými popisky a vysvětlením. Při odchodu jsme se těsně minuli s dvěma minibusy tentokráte ukřičených Japonců. Uf, o chlup...<br /><br />Bolaven Plateau je známá svými kávovými plantážemi, které zde založili Francouzi. Na kávu je zde ideální počasí a zřejmě i půda, ochutnali jsme a musíme souhlasit. Většina kávy se prodává pod značkou Fair Trade, což místním farmářům zaručuje vyšší zisky (zhruba třikrát vyšší výkupní cena za kilogram kávy). Rozhodli jsme se, že se konečně vypravíme na samostatný výlet do džungle, bez průvodců, nosičů, kuchařů, prostě jen my dva. Nakoupili jsme pár konzerv, bagety (které ale okamžitě ztvrdly), sbalili spacáky a mostkytiéru a hurá na věc.<br /><a href="http://goo.gl/photos/Dufqooa7wG" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 227px; height: 303px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-Dxtpo2oV0H4/TseXc8meW3I/AAAAAAAABXo/v0hZgt5PxzM/s512/PA240434.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Navštívili jsme první vodopád Tat Yuang, ačkoli už začalo období sucha, vodopád má pořád velkou sílu. Po chvilce focení jsme byli celí promoklí. Vydali jsme se lesem k druhému vodopádu. Nejdříve to opravdu byla malebná procházka lesem, tak jak jsme se dočetli v průvoci, v závěru jsme se ale plazili z kopce a do kopce, bahnem, bambusem, po shnilém ovoci a nakonec to museli vzdát a dojít po silnici. Vybrali jsme si k přespání vodopád Champee. U vodopádu už ve čtyři odpoledne nikdo nebyl, paráda. Vykoupali jsme se v řece a vybrali místo na nocování. Vzhledem k tomu, že nemáme stan, doufali jsme, že provizorní přístřešek z moskytiéry a pláštěnky bude na nějaké drobné mrholení stačit. Celý den pražilo slunce jak o závod, pochopitelně přesně v okamžik našeho kempování se rozpršelo - klasický tropický lijáček... Ehm... chvíli jsme naše "obydlí" vylepšovali banánovými listy, mezitím strhali pár pijavic z nohou a následně už potmě jsme zjistili, že z mokrého dřeva oheň opravdu nerozděláme. Nezpanikařili jsme, v klidu si zase všechno sbalili a uchýlili se do polorozpadlého dřevěného přístřešku nad vodopádem. Za svitu čelovky, nikoli za plápolání ohně, jsme snědli studenou konzervu fazolí s nikoli rozpečenou bagetkou. Za zvuků vodopádu, který přehlušil většinu zvuků z džungle, jsme na prkenné podlaze bez pijavic konečně usnuli.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/W4accx7aJ0" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 230px; height: 307px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-dKUplZvQTZo/TseZOu4odVI/AAAAAAAABYo/ORz2kuJcD5I/s512/PA250557.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Druhý den jsme se vzbudili hned při východu slunce a opustili "kemp" dřív než si nás stačil někdo všimnout a případně nás vyhodit. Došli jsme k třetímu vodopádu jménem Tat Fan. Úplná nádhera - dva vodopády vedle sebe vytékají z džungle a padají několik desítek metrů dolů do údolí, kde se spojí v řeku. Po dotazu, zda je možné dojít dolů do údolí, kdy odpověď zněla ne, jsme se i přesto vydali lesní stezkou směr dolů. A opět jsme se klouzali bahnem, proplétali se bambusovým křovím, propotili už tak propocená trička a asi po hodině a po třech slepých odbočkách jsme konečně uvěřili, že dolů k vodopádu cesta opravdu nevede. Vydali jsme se tedy opačným směrem a asi po půl hodině v džungli jsme došli k okraji vodopádu. Nádherný výhled do údolí a hlavně parádní koupačka pod menším vodopádem. Pochopitelně jsme tam byli úplně sami, všichni turisti skončí na vyhlídkovém místě, vyfotí si vodopád, dají si dlabanec v předražené restauraci a pokračují v honu za dalšími dovolenkovými fotkami.<br />Vzhledem k tomu, že se odpoledne opět začalo zatahovat, rozhodli jsme se vrátit do civilizace a nepokoušet štěstí znovu. Dřevěné přístřešky nebývají všude...<br />Na plošině se nám líbilo natolik, že jsme si ještě na jeden den půjčili motorku a jeli znovu mezi kávové plantáže a ano za dalšími vodopády. Je neuvěřitelné, kolik jich na Bolaven Plateau je. A to jsme jich ještě dost vynechali. Po delší cestě po prašné rudé cestě jsme dorazili k menšímu vodopádu. Bohužel most, který k němu vede, vzala voda... Otočili jsme to a ve městečku Paksong jsme uhnuli na další prašnou cestu plnou děr a výmolů. Po 15 km offroadu na skútru jsme dorazili k jeskyni, nad níž se tyčila socha sedícího Budhy. Z dálky jsme slyšeli hučet padající vodu a i na vzdory pokročilé hodině jsme si to nemohli nechat ujít. K vodopádu jsme skoro doběhli, stálo to za to, i výhled do dalšího údolí a západ slunce. Koupačku už jsme bohužel nestihli, ale jinak je to ideální místo i na přespání (ano tušíte správně, je tam dřevěný přístřešek). Už skoro po tmě jsme se vrátili k motorce a za úplné tmy se vydali oněch 15 km offroadu. Skákali jsme na skútru nahoru dolů, do prava do leva, vyhýbali se neosvětleným protijedoucím sebevrahům na kolech a motorkách, dýchali oblaka prachu a počítali každý kilometr, které se zdály být nekonečné. Dokázali jsme to a po asfaltu už jsme pak uháněli domů. Jak asi správně tušítě, náhorní plošina je výše položená než nížina a tudíž jezdit večer na motorce jen v tričku vřele nedoporučuju. Ale kdo prostě čeká zimu v tropech...<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/i0suOWa7ax" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 291px; height: 217px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-9FvK4qZhiW8/Tsea-cj9_CI/AAAAAAAABZw/S5GrJsFgpJw/s512/PA260706.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/XmtG8eqLCZ" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 293px; height: 219px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-uQRnN_wONEE/Tseawd8dnDI/AAAAAAAABZg/NyOIaGzhsjE/s512/PA260670.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/HXFZCYUzEj" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 292px; height: 219px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-em71PMzyR7Y/TseZ5yJJ3HI/AAAAAAAABZA/-Y8ogYmgF68/s512/PA260600.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-48287892428300676112011-10-24T00:38:00.000-07:002011-11-09T07:32:51.987-08:00Vientiane a národní park Phu Khao Khuay<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/YnHQ66kVhl" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 328px; height: 246px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-Y-IdUIJrDZw/Trqah90BRNI/AAAAAAAABG0/ZUiq2CkL8vk/s512/PA180052.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Do Vientiane jsme přijeli asi v osm ráno. Nebyli jsme zrovna nejčerstvější, ale trochu vyspaní přeci jen ano. Půjčili jsme si hned ráno kola a jali se prozkoumat hlavní město během jednoho dne. Už se zase těšíme do přírody. Na to, že se jedná o hlavní město Laosu, je Viantiane velmi poklidný. Nikde žádné troubící motorky, davy lidí a cyklistů, žádné výškové budovy... Opět všude spousta zlatočervených chrámů a oranžových mnichů. Zajeli jsme se podívat k místnímu "Vítěznému oblouku", zdálky celkem pěkně vypadající stavba, zblízka je to spíše takové betonové monstrum. Zašli jsme do turistických informací, kde jsme získali užitečné informace o národním parku asi dvě hodiny vzdáleném od města, kde je možné pozorovat divoké slony. Všichni nám opakovali, že sloni jsou divocí, takže nám neručí za to, že je uvidíme. Ten risk jsme vzali a raději se pokusíme pozorovat divokou zvěř v přírodě než se na ní vozit...<br /><a href="http://goo.gl/photos/owvap5yehj" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 258px; height: 344px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-feKQ7kyDoik/TrqagmNTv_I/AAAAAAAABGs/HqcmaZD5BQU/s512/PA180042.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Další den ráno jsme se tedy vypravili do parku. Cesta trvá asi hodinu a půl a poté musí člověk dojít pěšky asi dvacet minut do vesnice Ban Na. Zde jsme našli "kancelář" (sbitý přístřešek na konci vesnice s nápisem office) a po chvíli se domluvili s místním průvodcem na třídenním treku. Vyrazili jsme asi za hodinu se dvěma průvodci, kteří uměli tak trochu anglicky a šli jsme na pozorovací věž, která byla vybudována v blízkosti potoka, kam sloni chodí pít a doplňovat minerály. Průvodce uvařil hned jídlo a čaj a my se šli před soumrakem podívat ještě do blízkého okolí. Poté už jsme jen tiše seděli (teda já a Michal, průvoci byli docela hluční) a čekali jestli se ti chobotnatci objeví. Zahráli jsme si karty a čučeli do tmy dál. V osm hodin jsme konečně přinutili průvodce zhasnout světla. No nebudu vás dlouho napínat - měli jsme smůlu a slony jsme nespatřili ani brzo ráno. Dočetli jsme se totiž také, že v minulém roce bylo pět slonů zabito pytláky a od té doby nechodí k pozorovací věži tak často a pravidelně. Nikdo neví proč... Mrzelo nás to, ale tak byli jsme na to připravení. Samotné přespání ve výši korun stromů taky stálo za to.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/Ys7sx9mdn1" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 256px; height: 342px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-j6UWcHrkYU8/Trqalee69cI/AAAAAAAABHA/QsRKOPjBQoM/s512/PA190081.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/8ZLqjkagAj" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 360px; height: 270px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-4TIjCQGJGQg/Trqamol32LI/AAAAAAAABHI/c115I8aNIc4/s512/PA200096.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br />Ráno jsme vyrazili džunglí dál. Vykoupali jsme se v řece, což v tom vedru bylo více než osvěžující, průvodci připravili po cestě výborný oběd a já stále zkoumala stopy v blátě. Stopy byly spíše bůvolí než sloní... Kolem třetí odpoledne jsme dorazili na místo dalšího přespání. Utábořili jsme se v prostorné jeskyni pod vodopádem. Nádhera - ještě nikdy jsem nespala v jeskyni pod vodopádem! Průvodci rozdělali oheň a začali pomalu zase vařit. My se s Míšou nechali namasírovat proudem vody a pak se koupali v malých skalních jezírkách nad vodopádem. Odpoledne příjemně uběhlo a po západu slunce jsme se všichni dobře najedli a celkem rychle za plápolání ohně vytuhli uvnitř jeskyně.<br /><a href="http://goo.gl/photos/6YHI4WNTCv" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 347px; height: 260px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-1BLNVChb9Yc/Trqa0snnLxI/AAAAAAAABII/oXXPtcnL1g8/s512/PA210220.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Poslední den jsme šli opět džunglí a bambusovými lesy, opět se koupali ve skalních jezírkách jiné řeky a kolem druhé jsme dorazili zpátky do vesnice. Slony jsme bohužel neviděli, ale tak věděli jsme, že nejdeme do zoo. I tak stál trek za to a cena byla v podstatě poloviční než jsme viděli všude jinde. Zdá se, že opustíme zemi tisíce slonů, jak se Laosu přezdívá, se spatřením jednoho jediného slona, kterého převáželi v Luang Prabang na náklaďáku...</div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-64174533519143578202011-10-15T08:09:00.000-07:002011-11-04T08:25:29.018-07:00Luang Prabang<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/yoT4CmSqLh" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 359px; height: 269px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-4OrpOpi2hUE/TrP74baoQDI/AAAAAAAABEo/MoV8ofZZ1Zw/s512/PA169833.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Bývalé královské hlavní město plné chrámů, mnichů, koloniálních budov, kaváren, francouzských restaurací, nočního trhu, cyklistů a především město, které je zapsáno na seznamu památek UNESCO. To jsme si nemohli nechat ujít, i když jsme se původně chtěli vydat na druhou stranu. Luang Prabang na vás svojí atmosférou dýchne hned po příjezdu. My měli štěstí a minivan nás dovezl až do centra nikoli na nádraží, které je zase několik kilometrů jinde. Ubytovali jsme se a šli si ještě rychle odpoledne prohlédnout město. Jít podle mapy z průvodce, kde jsou zakresleny všechny chrámy i s názvy, bylo trochu stresující, jelikož chrámy jsou na každém rohu. A tak jsme se procházeli na vlastní pěst, podívali se do muzea, do několika chrámů (někde se platí vstup, někde ne) a v pozdním odpoledni jsme vylezli na kopec Phu Si v centru starého města. Odtud je krásný výhled na celé město a Mekong a kdyby na západ slunce nepřišly davy lidí, tak taky stojí za to. Propletli jsme se poté opět kolem několika chrámů a soch Budhy k údajnému otisku Budhovy nohy ve skále - no musel by to být vskutku obr, jelikož šlápota měří něco přes metr...<br /><a href="http://goo.gl/photos/6LkUoFZjf7" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 330px; height: 290px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-zAuijGXlwp4/TrP7Vo7zEkI/AAAAAAAABEU/ewK5Jprd1bU/s512/PA159775.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/GUauzDZYwr" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 287px; height: 383px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-IT0_hhnWcEA/TrP8LVfntEI/AAAAAAAABEw/fwzg11DcPyc/s512/PA169841.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br />Každý večer se v centru města koná noční trh. Prodávají se hlavně rozličné suvenýry, stříbrné šperky, sochy Budhů (o některých jsme trochu pochybovali, že nebyly ukradeny z nějakého chrámu) a hlavně se rozloží stoly s nepřeberným množstvím jídla. Jídlo na trhu je levné, sami si nandáte vrchovatý talíř čeho chcete a zaplatíte cca 22 Kč. K tomu se dá přikoupit za stejnou cenu čerstvě ugrilovaná ryba nebo kuře. No paráda!<br />Další den jsme si půjčili kolo a prozkoumávali město ze sedel. Michal působil na tvářích kolemjdoucích mnohé úsměvy, jelikož jeho výška vskutku neodpovídala velikosti kola a tak šlapal s koleny u brady. Podívali jsme se na vzdálenější chrámy, čučeli s pivkem do Mekongu a bavili se s místními, kteří nás pozvali k sobě ke stolu. Rozhodli jsme se vynechat atrakce ve vzdálenějším okolí jako jsou vodopády a jeskyně a jízda na slonech. Nějak nás odradilo, že nás tam každý řidič tuk-tuku chtěl odvézt a tak jsme se báli davu turistů. Ale prý to stojí za to. Večer jsme se opět zašli přežrat na trh. Michalovi se ten den nepodařilo dobře si vybrat peníze, metoda cash advance je fakt nevýhodná a ještě ho bába pěkně natáhla. Trochu nám to zkazilo náladu, ale tak poučení to je.<br /><a href="http://goo.gl/photos/JqGnfgVRuX" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 276px; height: 368px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-BUAfYxezUEc/TrP8vMvwXvI/AAAAAAAABFM/ifG-UmTyYSc/s512/PA169883.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Poslední den jsem vstala brzy ráno a v šest hodin už byla venku, abych se podívala na budhistické mnichy, kteří každé ráno chodí "žebrat" jídlo od místních lidí. Je to zajímavá tradice, mniši jsou bráni jako nedotknutelní a požívají velkou úctu, lidé klečí nebo stojí na chodníku svátečně oblečeni a mají připravené jídlo, které vkládají mnichům do připravených nádob. Mniši pak jídlo ještě zase rozdávají pouličním dětem, které kolem běhají s plastovými taškami a doufají, že něco dostanou. Celá akce za úsvitu působí velmi důstojně, poklidně a duchovně, jenže... Davy stupidních turistů s fotoaparáty, které beze studu namíří z blízkosti mnichům do obličeje, hlasité bavení se atp. celou atmosféru jaksi narušuje. Někteří (asi Korejci) přijeli dokonce minibusem, za půl hodiny si odškrtli další atrakci a odjeli někam do chrámu. Docela mě to otrávilo, ale tak co se dá dělat, stupidní neohleduplní turisté byli a budou.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/FHUF3zxWlB" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 374px; height: 280px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-PJJa4-0z7Dg/TrP9huyqrRI/AAAAAAAABF0/pJ9tnwd1Rvs/s512/PA179967.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/ojyRSXxy3x" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 284px; height: 379px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-RNOiw9S7dVY/TrP9rOTGIxI/AAAAAAAABF4/9MGODSzs3bE/s512/PA170004.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Poslední odpoledne jsem si pak zkrátila čekání na noční autobus do Vientiane masáží nohou. Dlouho jsem jí chtěla, nabízí jí na každém rohu. Uf uf... hodinová masáž dost hodně bolela a poprvé v životě mi někdo řádně namasíroval holení kosti. Sice nechápu význam masírování kostí, ale další dva dny jsem normálně měla modřiny. Zajímavá zkušenost, kterou netřeba opakovat...<br />Večer jsme pak nastoupili do nočního autobus směr hlavní město a doufali, že se aspoň trochu vyspíme. Vyhádali jsme si zprvu místa, která jsme si řádně zakoupili a pak už jen tiše supěli, jak opět nastupovalo více a více lidí s více a více pytli nesmyslů. Noční pauza na nudlovou polévku v 01:00 uprostřed ničeho, kdy se všichni vzbudí a poslušně se jdou najíst, nás už nepřekvapila.<br /><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-20771929681349519492011-10-12T07:53:00.000-07:002011-11-04T08:07:25.331-07:00Muang Khua a Muang Ngoi Neua<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/CHnFrEmEbU" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 322px; height: 241px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-dA-PJgPvmmY/TrP3KU-OWFI/AAAAAAAABBc/L0z2MVeYsWg/s512/PA089357.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Muang Khua je vesnice na severu Loasu a bělochy tu potkáte hlavně kvůli nedalekému hraničnímu přechodu do Vietnamu. Vesnice je tak trochu ospalá díra, ale v krásné přírodě a tak jsme podnikli dva výlety do okolí. První den jsme se šplhali do kopců mezi bambusy, rýžovými polemi a džunglí, aby se nám nakonec otevřel krásný pohled do údolí. Cestou zpátky jsme se prodírali údolím potoka a zjistili, že místní lávkám moc neholdují. Takže jsme si pěkně počvachtali a za soumraku se vrátili špinavý a mokrý domů. Cestou na nás ale spousta lidí volá "sabajdý" (ahoj) a s úsměvem na nás mává. Lidi se zdají být o něco přátelštějští než ve Vietnamu. Další den se vydáváme k řece. Trochu bloudíme, přelézáme různé skalky, škrábeme se do kopce a zase dolů, až konečně najdeme v lese cestu. Vydáváme se po ní a končíme v malém údolíčku uprostřed ničeho. Opět zdoláváme potok, džungli a další nástrahy, abychom viděli, že na celkem nedostupných a strmých kopcích místní obdělávají svoje políčka a plantáže. Na řece mezitím probíhají tréninky dračích lodí, další den jsou závody.<br />V pondělí jdeme ráno do banky, která je kupodivu otevřená a vyměňujeme dolary. Pak běžíme do přístavu a chceme jet loďkou několik hodin dolů po proudu do vesničky Muang Ngoi Neua. V přístavu se ale dovídáme, že ten den jsme jediní, kdo chtějí jet a tudíž loď nepojede, pokud si jí nezaplatíme celou. Cena je celkem astronomická a tak volíme autobus do Udomxai. Cestou se bus samozřejmě porouchá a my tak 15 km před cílem asi hodinu a půl sledujeme řidiče, který mlátí klíčem do motoru atp. V Udomxai musíme strávit jednu noc, prohlídneme si tedy alespoň jednu stupu a sochu Budhy nad městem a ráno už nasedáme do dalšího busu. Po různých peripetiích se kolem čtvrté odpolední konečně ocitáme ve vesnici, kam nevede žádná silnice jen řeka a elektřina jede jen tři hodiny večer.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/BPsygzvq2L" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 352px; height: 264px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-Y8aX-lcPJns/TrP585LPcxI/AAAAAAAABDQ/aqMqACyYhLQ/s512/PA149633.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Ubytujeme se v dřevěném bungalovu nad řekou, lehneme do hamak a užíváme si pohodu, která tu panuje. Opět podnikáme výlety do okolí. První den místo k vodopádu dorazíme do jedné vzdálenější vesnice, kde nás vítají místní pálenkou "lao lao". Necháme se zlákat, popíjeme s pánem, užíváme si pomalého tempa ve vesnici a zahráváme si s myšlenkou učit angličtinu v místní dřevěné základce. Nakonec myšlenku opouštíme a po tmě se vracíme do hamak. Další den bereme čelovku a jdeme prozkoumat blízkou jeskyni, ve které se dá i plavat. Je to paráda, bereme plavky a pouštíme se s baterkou na hlavě do vody a tmy před námi. Dostame se do velké jeskyně, kde je naprostá tma, pár netopýrů a několik krápníků. Škoda, že člověk nemohl vzít foťák. Po jeskyni se pokračujeme k vodopádu. Samotný vodopád dost nuda (teda veliká nuda, jestli to byl ovšem ten, který jsme měli najít), ale cesta rýžovými polemi, potoky a vesnicí stojí za to.<br /><a href="http://goo.gl/photos/YnD1RizIVI" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 343px; height: 257px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-be21tYSVNKo/TrP5Ju80rkI/AAAAAAAABCw/2q_dZ9Kqg50/s512/PA139604.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/MoHCj4jjvI" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 351px; height: 262px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/--36JR0x32Vw/TrP5QEvPobI/AAAAAAAABC0/78b30zFN9vA/s512/PA139608.JPG?gl=CZ" border="0" /></a><br />Večer se jdeme podívat na místní slavnost. Slavnost probíhá tři dny a tak to jdeme poslední večer okouknout. Venku jsou stoly, malé podium a obří repráky. Tento večer zřejmě patří ženám. Všechny vyfiknuté do tradičních sukní a barevných košil se ujímají zábavy. Zpívají, tancují, popíjí pivo, prostě se úžasně baví. Věk mezi 20 a 60. Nikde jinde jsem zatím neviděla, že by ženský takhle veřejně pily, kouřily a užívaly si. Inspirující!<br />Ve vesnici jsme strávili tři noci a čtvrtý den ráno jsme se vydali po řece dolů do městečka Nong Khiaw, kde jsme prozkoumali jeskyně, kde se schovávali vesničané před bombardování během druhé indočínské války.<br />Laoská kuchyně - nudlová polívka a sticky rice (lepivá rýže) dobrý, ale zatím nás nejvíce oslovila indická kuchyně a kari :-) Moc nechápu, jak je možný, že je v Laosu takový množství Indů, když dle Lonely Planet jsou sexuální vztahy mezi Laosany a cizinci zakázány a povoleny musí být jen úřady. Ale zaplať Šiva za ně...<br /><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-43695008078908179942011-10-07T07:47:00.000-07:002011-11-04T07:52:17.542-07:00Cesta do Laosu<div style="text-align: justify;">Najít v Sapě osobu, která vám podá informaci o veřejné dopravě, je zhola nemožné. Na turistických informacích vám řeknou, že obyčejný autobus do Dien Bien Phu nejezdí, ať jdete do travel agency a koupíte si turistický minivan, v travel agency vám nejdřív řeknou, ať se jdete zeptat do turistických informací, že autobus tam každý den staví a nakonec jste přinuceni po zoufalém pokusu zastavit bus normálně na silnici, když projíždí, koupit si lístek v hotelu. Na internetu jsme četli mnoho hororových popisů cesty ze Sapy na laoské hranice, tož jsme se těšili, co nás čeká.<br />Ráno přijel minibus normálně pro 12 lidí. Ano tušíte správně, že lidí tam opět bylo o něco více a nákladu jakbysmet. Nasoukali jsme se na zadní sedadla, Michal si zlomil nohy, kolena, kyčle, tak aby se tam prostě vešel a už jsme křivolakými horskými silničkami uháněli k hranicím. No moc jsme teda neuháněli, jelikož za nedlouho prasklo něco u předního kola a my tak u každé díry a výmolu museli téměř zastavit a přejet to velmi velmi pomalu, případně vystoupit a odlehčit tak busu. A vězte, že děr a výmolů bylo cestou fakt hodně. V jednom menším městečku nebo snad větší vesnici už to nevydržel ani řidič a zastavil v autoservisu. Všichni se odešli najíst a modlili jsme se, ať se oprava podaří dříve než za pár hodin. K obědu se Michal pokusil objednat vietnamskou nudlovou polévku s kuřetem. Po měsíci v této zemi jsme doufali, že umíme vietnamsky říct alespoň pho ga. No, neumíme. Paní místo dvou polévek přinesla dvě coly... Když jsme se všichni po hodině vrátili k autobusu, tak ho teprve (anebo znovu?) dávali na hever a sundavali přední kolo. Trochu jsme se divili, co tu dělali předchozí hodinu, ale tak což. Asi po další půlhodině sváření, klepání, bouchání a dalších odborných zásahů, jsme konečně nasedli. Ani jsme nestihli vyjet ze servisu a kolo se ulomilo znovu. To už jsme se s Michalem jen smáli, řidič už moc ne, vymohl si vrácení zaplacených peněz a nějakým zázrakem se mu podařilo přes telefon domluvit se se šoférem veřejného autobusu, aby nás vyzvedl. Měli jsme štěstí, bus tu byl asi za deset minut. Ano, přesně ten autobus, o kterém nám nikdo v Sapě nechtěl nic říct. Nasoukali jsme se na zadní sedadla, pořádně se zapřeli rukama nohama a za velkého skákání a neustálého bouchání se do hlavy jsme konečně směřovali dále. Po cestě jsme jsme náhle zastavili a několik lidí včetně nás zase přestoupilo zpátky do minibusu, který stále nebyl opraven, ale na rovné silnici už to nevadilo.<br />Už za tmy jsme tedy přijeli do Dien Bien Phu, odkud vyráží busy do Laosu. Bez problémů jsme si koupili na nádraží lístky, ubytovali se v hotelu naproti a po kratší procházce městem a pochopitelně nudlové polévce (kterou objednáváme slovy noodle soup) vyčerpaně usínáme a těšíme se na pokračování. Ráno kolem šesté přicházíme k autobusu s našimi lístky v ruce. Máme radost, že vidíme ještě jeden bělošský pár, jinak bus je naložený po střechu a stále se nakládá. Zabíráme poslední dvě místa a zdá se, že jsme to celkem vychytali. Nesedíme na pytlích s rejží nebo na kopě dek nebo na dalších nesmyslech, které lidi převáží přes hranice. Cesta celkem uprašuje a už přijíždíme k hranicím. Víza jsme si nechali udělat ještě v Hanoi, abychom se vyhnuli případným vynuceným úplatkům na přechodu. Na vietnamské straně prochází Vietnamci bez problémů, Laosanky už automaticky strkají úplatky. Po chvíli čekání a okounění se vracíme do busu. Jaké je naše překvapení, když zjistíme, že na našich místech se usídlily dva obří pytle s čímsi (zřejmě rejže). Jak se tam dostaly na hranici netuším, nicméně zbytek jízdy jsme prostě jeli na nich. Pak přejíždíme do území nikoho a šineme si to k laoské budce. Zde uplácí zase Vietnamci, laoské ženy projdou během minuty. Ani nám se nevyhne "poplateček", ale je to únosné. Všechno proběhlo celkem rychle (rozuměj dvě hodiny) a my se těšíme na pokračování. Vzhledem k tomu, že hraniční přechod je v horách a silnice se stále buduje, sesuvy půdy nejsou ničím neobvyklým. Asi po deseti minutách cesty od pohraničníků zastavujeme a před námi prostě chybí kus silnice, resp. udusané cesty. Najíždí bagr a hodinu se snaží silnici postavit vlastně znovu. Pak přijíždí velký kamion, aby na novém úseku okamžitě zapadl a sesunula se na něj nová půda. Opět nastupuje bagr, vyprošťuje to pako, který prostě muselo jet první a znovu opravuje rozbitou cestu. Po další půlhodině už se zaťatými pěstmi projíždíme i my. V potlesk a jásot jsme propukli jen my dva, zbytek autobusu se tváří, že tohle zažívá pokaždé. V duchu se modlíme, ať nás nepotkají žádné další sesuvy a my stihneme dojet do Muang Khua včas, tzn. v otevírací době banky.<br />Do Muang Khua přijíždíme v půl třetí, celkem rychle se přeplavíme loďkou do vesnice a Michal běží s dolarama do banky, která má mít otevřeno do tří. No ale je pátek, kdo by proboha pracoval. Obě banky (no spíše bančičky) jsou pochopitelně zavřené a tak měníme alespoň zbytek vietnamských dongů ve stánku s hrncemi a plastovým nádobím... Počkáme tedy do pondělí na banku a pak se vypravíme prozkoumávat Laos dál.<br /><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-10762849683895552502011-09-30T06:24:00.000-07:002011-10-14T06:38:12.921-07:00Hanoi a Sapa<a href="http://goo.gl/photos/glxmYKwiKB" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 237px; height: 316px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-DhjVzpX2hkY/Tpg4Q2s1fwI/AAAAAAAAA-Y/2qsZ9x2qDXQ/s512/P9279058.JPG" border="0" /></a><br />Hlavní město Vietnamu - motorky, troubení, davy lidí s rouškami přes obličej, prodavači kuřecích pařátků, plastové minižidličky na každém rohu a párset turistů. Strávili jsme zde tři dny, spíš trochu odpočívali a plánovali další cestu, měst už máme nějak dost. Nicméně podívali jsme se po starém centru, do bývalého vězení, které vybudovali Francouzi, do budhistického chrámu atp. Mauzoleum s nabalzamovaným Ho Chi Minem bylo zavřené, ale tak oželela jsem už jednu mrtvolu v Moskvě, tak jí oželím i v Hanoi. Zpestřením pobytu bylo setkání se skupinkou českých vysokoškoláků z Brna. Pěkně jsme s nimi popili pivko, ochutnali zbytek slivovice a pak se o půlnoci dobývali do uzamčeného hostelu.<br />Poslední den si Michal nenechal upřít kulinářský zážitek a tak když nám paní na ulici, kde jsme delší dobu seděli, nabídla talířek s čímsi nedefinovatelným, pustil se Michal spíše ze slušnosti než s chutí do toho. Zpočátku to vypadalo jako vejce a něco, nakonec se z toho vyklubaly zřejmě vnitřnosti - mozeček a něco z krve... Těžko říct, vegetariánské období tak bylo definitivně asijsky pohřbeno.<br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/Y8EwTpaMrF" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 268px; height: 358px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-gg3FYeXDsQY/Tpg5IhbrZFI/AAAAAAAAA_E/le76LOtJPOA/s512/P9289122.JPG" border="0" /></a><br /><br /><a href="http://goo.gl/photos/Go508HsyTw" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 381px; height: 287px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-kX5wdiJ-uD0/Tpg5NrMzXbI/AAAAAAAAA_I/ZRnJAwk_yyc/s512/P9289124.JPG" border="0" /></a><br />Z Hanoie jsme se vypravili vlakem na sever do hor do městečka Sapa. Na nádraží jsme si koupili lísky na noční lůžkový vlak, paní na oficiální přepážce nás bez omalení natáhla, pak po mé stížnosti vrátila peníze, vyhodila jsem jinou paní ze své spodní (nejdražší postele) a už jsme si to uháněli směrem k čínským hranicím. V pět ráno (téměř na minutu přesně) zastavil vlak v Lao Cai a minibusem jsme se přesunuli do Sapy.<br />Sapa je turistické centrum na severu Vietnamu, turistů vskutku požehnaně... Hlavním tahákem je příroda a horské vesničky, kde stále žijí horské kmeny tradičním způsobem. Ženské v krojích potkáte ale běžně i v Sapě, chodí na trh ale také se vnucovat turistům. Vyjdete před hotel a hned tak dvě tři se na vás nabalí. Začnou lámanou angličtinou lehce konverzovat, pak vám nabízí cetky, co prodávají a nakonec se vás snaží dotlačit, ať s nimi jdete do jejich vesnice. Nejčastější věta, kterou uslyšíte je "Buy from me, buy from me". Nejvíc mě ale dostaly malé holčičky tak ve věku 3-5 let, které měly na zádech uvázené v dece několikaměsíční mimino. S ním chodily a opět turistům nabízely různé suvenýry.<br />V Sapě nám nicméně nepřálo počasí a ani zdraví. Zpočátku jen pršelo a valila se mlha, jeden den se vyčasilo a tak jsme šli na obhlídku blízké vesnice Catcat, kde je i vodopád. Trocha zklamání, jelikož vesnice je tak nějak celá pro turisty, spousta stánků se suvenýry, občas ukázka nějakého tradičního řemesla, trochu zvláštní... Další den jsme si půjčili motorku a jeli se podívat k velkému Stříbrnému vodopádu. Poté jsme pokračovali po silnici dál do průsmyku, odkud začíná trek na nejvyšší horu Indočíny - Fansipan. Moc moc jsem to chtěla vylézt, nicméně jsme se dozvěděli, že i když chceme jít sami bez průvodce (a nejsem si jistá, že opravdu pochopili slovo sami), tak musíme zaplatit 50 dolarů na osobu za povolení do parku. To se nám zdálo trochu přehnané a slíbili jsme si, že si vylezeme jinou horu, která bude zadarmo. Můj zdravotní stav se zhoršil, rýma a kašel klesli na průdušky a tak jsem další tři dny strávila jen v posteli. Michal podnikl dva výlety sám, já jen s hrnkem čaje tiše záviděla.<br />Kulinářský zážitek ze Sapy - bageta s míchaným vajíčkem a okurkou. Snědli jsme každý den minimálně jednu, často i více. Nudlové polévky jsou dobrý, ale časem se prostě přejí.<br /><a href="http://goo.gl/photos/hkucsIVm3v" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 277px; height: 370px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-x_I9fEZsvCs/Tpg6DBRwEAI/AAAAAAAABAA/qW-TESQsuus/s512/PA019200.JPG" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/bbdfE9QA2x" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 279px; height: 371px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-k4HRUoEhPtE/Tpg6FdHMLSI/AAAAAAAABAE/yFX6oI6B0bQ/s512/PA029264.JPG" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/NqjaE51suW" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 279px; height: 372px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-bdEZfghERjo/Tpg51dEuUmI/AAAAAAAAA_w/wgeHv3CXaDw/s512/PA029220.JPG" border="0" /></a>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-18820214866760223962011-09-27T05:57:00.000-07:002011-10-03T06:12:04.877-07:00Ninh Binh - krasová krása<div style="text-align: justify;">Městečko Ninh Bihn se nachází asi dvě a půl hodiny jižně od Hanoie. Není to nejturističtější oblast, z busu jsme vystupovali jako jediní, ostatní pokračovali rovnou do hlavního města. Oblasti se přezdívá Halong Bay mezi rýžovými polemi. Půjčili jsme si opět motorku a jeli prozkoumávat vápencové skály a jeskyně. Nejdříve jsme se vyšplhali asi po pětistech schodech na vrchol jedné skály s velkou sochou Budhy a nádherným výhledem do okolí - na rýžová pole, na řeku s lodičkami, na město, na další osaměle se tyčící skaliska. Prolezli jsme jeskyní a jeli dál za opuštěnými budhistickými chrámy a svatyněmi.<br /><a href="http://goo.gl/photos/7bVXl47lZj" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 225px; height: 300px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-l594QY9rt0w/TomxdfOK2qI/AAAAAAAAA6Y/Y_RdMKQhV6k/s512/P9248553.JPG" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/TWVoiGMNFQ" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 300px; height: 225px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-DCxe8Uye9c0/Tomxjb-TsRI/AAAAAAAAA7I/0fDK_qnEQx8/s512/P9248638.JPG" border="0" /></a><br />Dobrovolně jsme se ztráceli na úzkých cestách mezi zelenými políčky, občas se místních ve špičatých slamácích ptali na směr, leč s naší výslovností ne příliš úspešně. Odpoledne jsme dojeli k Hoa Lu. Zde už jsou na turisty připraveni, takže ženský na parkovišti zase gestikulovaly a křičely, ať zaparkujeme přímo tam, že dovnitř se na motorce nesmí a ať si pak u nich něco koupíme. Místní na motorce přes most do města a ke chrámu (dokonce i v něm) pochopitelně jezdili. Když jsme to zjistili, tak jsme se trochu vztekli, že jsme se nechali zase napálit, nicméně proti nám kráčeli čtyři běloši, které přinutili zaparkovat úplně stejně. Nejsme jediní, kdo se občas nechá zmást a ukecat.<br /><a href="http://goo.gl/photos/oIxez4kNXO" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 312px; height: 233px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-FRVHsJ4u37k/Tomxq1We6tI/AAAAAAAAA78/L0_UHUmt_J0/s512/P9248729.JPG" border="0" /></a><br />Další den jsme jeli na výlet prý k největšímu budhistickému chrámu v jihovýchodní Asii.... Těšili jsme se na povznášející, spirituální zážitek. Leč jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že komplex se teprve staví. Všude jeřáby, bagry, nikomu nevadilo, že turisti chodí přes staveniště, kde se pracuje... Většina komplexu už je ale víceméně dokončena. Cestou nahoru k velké soše veselého Budhy se prochází chodbou se stovkami kamenných soch nejrůznějších mnichů. Každý má jiný výraz v obličeji, jinou pózu, jiné postavení rukou. Spirituální zážitek to opravdu nebyl - Opět jsme museli odmítat prodavačky různých nesmyslů, občas se s někým vyfotit a největší překvapení přišlo v nejhornější části komplexu, kdy jsme vstoupili do obří jídelny a suvenýr shopu. No čekali jsme nějaké místo k rozjímání s pár mnichy, místo toho se nám naskytl pohled na požírače nudlí a prodavače cetek všeho druhu.<br /><a href="http://goo.gl/photos/rsNkOxHMb0" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 343px; height: 257px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-lATUKqOUkpo/Tomxthpc-_I/AAAAAAAAA8Q/269bKkYLfiE/s512/P9258755.JPG" border="0" /></a><br />Odpoledne jsme si dopřáli jednu turistickou atrakci a sice projíždku na lodičkách mezi skálami a skrz tři jeskyně. Celá oblast se jmenuje Tam Coc - Tři jeskyně a opravdu se jimi na malé dřevěné loďce projíždí. Doporučuju zajít později odpoledne nebo navečer, za prvé není narváno tolika turisty a za druhé není už tak spalující vedro. Loďku veslují zpravidla ženy a vymyslely si pro mě zcela nový způsob užívání vesel - veslují zkrátka nohama. V polosedě, v pololeže, prostě pohodička.<br />Ninh Binh můžu všem vřele doporučit. Je to příjemné místo před příjezdem do velkoměsta, ideální na motocyklové projížďky a kochání se bez davů turistů. Tak pochopitelně si můžete zase v hotelu objednat tour kamkoli, ale nás to prostě neba...<br /><a href="http://goo.gl/photos/Cp3gWKc8VQ" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 334px; height: 250px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-2ytJ4jTlU9c/Tomx1upfkAI/AAAAAAAAA9M/o0BRuoyHqzU/s512/P9258872.JPG" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/no53FYwffk" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 332px; height: 249px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-yh_NDLZ4LpU/Tomx6NpkmMI/AAAAAAAAA9s/KFFH1WijFMk/s512/P9258953.JPG" border="0" /></a><br /><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-69421781506842531752011-09-23T08:14:00.000-07:002011-10-01T08:19:51.861-07:00Hue<div style="text-align: justify;"><a href="http://goo.gl/photos/KqyZP3dpXJ" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 265px; height: 198px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-zOjHFGOWUUw/TocuOVa_RdI/AAAAAAAAA2U/jAWMzQQOckE/s512/P9218446.JPG" border="0" /></a><br />Tak a užíváme si totálně deštivého počasí. Do Hue jsme se těšili a měli spoustu plánů na výlety včetně jednoho národního parku, nicméně celou dobu jen pršelo anebo se chystalo na déšť. Vytáhli jsme tedy pláštěnky a nenechali se odradit, pobyt jsme ale zkrátili. Ve městě jsme si prohlídli Citadelu, staré opevněné sídlo císaře a další den se vydali na motorkářský výlet za královskými hrobkami. Odmítli jsme opět všechny tour, organizované výlety jsme si moc nezamilovali. Navštívili jsme jednu rozsáhlou hrobku s palácem, zahradami, sochami apod. a opět měli štěstí na nedostatek turistů.<br /><a href="http://goo.gl/photos/Exivfxi7yF" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 232px; height: 310px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-mDDKMxsniio/TocuQkxLM8I/AAAAAAAAA2k/Dr75f10Go98/s512/P9228463.JPG" border="0" /></a><br />V Hue se líbilo hlavně Michalovi a to z prostého důvodu, hned první večer jsme našli bez problémů obchoďák. Nevěřili byste, jak je to často nadlidský výkon. Koupili jsme si opět láhev našeho oblíbeného vietnamského vína, kterému důvěrně říkáme dalatský vypalovák (když se dostatečně vychladí, je celkem poživatelné), k tomu sýr a bagety a party na v hotelovém pokoji s HBO mohla vypuknout. Poslední den jsme strávili za vytrvalého deště v jednom baru u piva a čekali na další noční autobus, tentokrát do Ninh Binhu. Ještě že měl bus funkční záchod, to pivo jsme nevypili jen jedno.<br /><a href="http://goo.gl/photos/jY6WKlkH9H" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 220px; height: 294px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-gWQHvHndDG4/TocuMV-5DdI/AAAAAAAAA2E/eTVhruI5BBQ/s512/P9218423.JPG" border="0" /></a><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-21472369109525082.post-47837626902407537942011-09-21T08:12:00.000-07:002011-10-01T08:28:35.688-07:00Hoi An a okolí<div style="text-align: justify;">Doprava ve Vietnamu je mnohem pohodlnější a vymakanější než v Indonésii. My z finančních důvodů dali přednost autobusu před vlakem, vyjde to dvakrát tak levněji. Nikdy před tím jsem lůžkovým busem nejela, takže celkem nevšední zážitek. Cesta do Hoi Anu nám trvala asi 25 hodin, pochopitelně se neobešla bez dvojité opravy klimatizace a asi hodinového bušení do motoru. Oproti Indošce žádná změna. V buse se spí celkem dobře, jen občas to slušně hází, řidiči jezdí jak závodníci F1 bez ohledu na stav vozovky.<br /><a href="http://goo.gl/photos/lza9fzx2eg" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 345px; height: 255px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-BX4NxBTlgTI/Toctt3_si0I/AAAAAAAAAyk/dfYRO5zvJgc/s512/P9177876.JPG" border="0" /></a><br />Hoi An je staré městečko ze 17. století na břehu řeky a moře, kdysi důležitý obchodní přístav. Oproti Saigonu více než příjemná změna. Centrum starého města je plné starých budov, koloniálních staveb, kaváren, obchůdků, několika chrámů a můžete se projít po starém japonském mostě. Hoi An je známý také svými krejčími, kteří za babku ušijí cokoli si vymyslíte. Neodolala jsem módnímu tlaku a koupila si dvě sukně, jedna dokonce malovaná a šitá na míru. Odolala jsem nákupu (pod)zimního kabátku, tahat se s ním v tropech dalších pět měsíců je asi trochu zbytečné. Michal odolal všemu, zdá se ke světě módy imunní.<br /><a href="http://goo.gl/photos/dXCE8AYUxA" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 342px; height: 257px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-9CFNxCQN7ZQ/Toctws0AnPI/AAAAAAAAAy4/7No8IxwNzi4/s512/P9177898.JPG" border="0" /></a><br />Večer se město rozzáří stovkami lampionů, které visí na dřevěných domech, mostech, ulicích a stáncích. Pestrobarevná nádhera. Také si můžete vyrobit svůj vlastní, opět jsem ale řešila nedostatek místa v krosně... Během celého dne potkáte na ulicích prodavačky ovoce, které nosí svoje zboží přes rameno na bambusové tyči. Obdivuhodný fyzický výkon, když vezmeme v potaz jejich často vysoký věk. A taky obdivuhodná schopnost vnutit vám svůj tropický náklad. Já si jednu vyfotila a ta hned spustila, nakonec jsme odcházeli s banány a čímsi s peckami.<br /><a href="http://goo.gl/photos/1FdsyVtU8s" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 336px; height: 252px;" src="https://lh6.googleusercontent.com/-lOR-AlaWDvw/TocuBF52QjI/AAAAAAAAA00/OBLQhnmpijQ/s512/P9198328.JPG" border="0" /></a><br /><a href="http://goo.gl/photos/qb8siW9nqs" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 289px; height: 387px;" src="https://lh4.googleusercontent.com/-t6_x-JgqnS8/Toct64st4zI/AAAAAAAAA0A/keCkIAbMlFI/s512/P9177984.JPG" border="0" /></a><br />S jídlem se lepšíme a zkusili jsme i některé místní speciality. Tak pochopitelně se to točí stále kolem nudlí a rýže, ale aspoň jsme rozšířili svůj bagetí jídelníček. S hůlkami už jíme jak staří mistři. V Hoi Anu bylo vedro, fakt vedro. Chtěli jsme se za úplatu ochladit v jednom hotelovém bazénku, ale byli jsme odkázáni do patřičných míst (našeho levného hotelu). Tak jsme si udělali koupačku v koupelně, dvě studené sprchy a jeden vychlazený saigonský ležáček, pche kam se hrabe chlorovaná voda nebo přelidněné pláže.<br />Poprvé ve Vietnamu jsme si půjčili motorku a podnikli výlet do okolí. Michal se musel opět přeorientovat na řízení na pravé straně a větší agresivitu vietnamských řidičů. Opět to zvládl na jedničku a stále jsme celí a neodření. První místo, kam jsme vyrazili byly Mramorové hory severně od Hoi Anu. Několik skal se tam vypíná najednou z roviny a v jejich komplexu je ukryto několik budhistických chrámů a skalních modliteben. Krásné místo plné klidu a míru k rozjímání, škoda jen davu převážně vietnamských turistů. Budovatelský pokrok dorazil i sem, takže k největší pagodě se můžete vyvézt výtahem. Dost to hyzdí celkový dojem, ale pokrok holt nezastavíš. Čile se buduje všude, kde je ještě volná nezastavěná plocha, tzn. hlavně u moře. Obří hotelové kolosy nás opravdu nenalákaly.<br /><a href="http://goo.gl/photos/PySAVV9Kqp" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 332px; height: 249px;" src="https://lh3.googleusercontent.com/-LDU-GGy6tRQ/TocuWCN7aDI/AAAAAAAAA3M/dTaMH-9VvS8/s512/P9188023.JPG" border="0" /></a><br />Odpoledne jsme pokračovali ke starobylému komplexu hinduistických chrámů My Son, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Zde jsme se rannímu turistickému ruchu vyhnuli a mohli si tak nerušeně prohlížet zbytky věží z období Chámské říše.<br />V Hoi Anu jsme zůstali ještě dva dny a poté se vydali dále na sever.<br /><a href="http://goo.gl/photos/zejbDPk6vr" style="clear:right;margin-bottom:1em;margin-left:1em"><img style="width: 368px; height: 276px;" src="https://lh5.googleusercontent.com/-MjW1EAVtKmo/Tocuo2f-VeI/AAAAAAAAA5M/b23-JK-93Z4/s512/P9188179.JPG" border="0" /></a><br /></div>maxifikhttp://www.blogger.com/profile/01664552194262159717noreply@blogger.com0