čtvrtek 23. října 2008

Vylet k rece aneb chci plavat kanalem


V Indonesii je spousta duvodu, proc muze odpadnout skoa a proc se nemusi moc pracovat. Jednim z nich jsou volby noveho padangskeho starosty. V Cechach se voli v patek odpoledne a v sobotu, tady proste ve ctvrtek cely den. Vzdali jsme se pozvani byti pozorovateli voleb {verim, ze jsou dostatecne demokraticke} a behem dopoledne jsme s Koutakem naplanovali prozkoumat okoli reky pod kampusem. Jancu jsme nalakali tim, ze se jedeme vykoupat a trochu projit.
Z puvodnich nekolika lidi se k nam nakonec pridal jen Edo. Edo umi velmi zvlastne anglicky. Mluvi docela pekne, takze clovek nabyde dojmu, ze i dobre rozumi. Ale chyba lavky. Edo klasicky prikyvuje, usmiva se a vzdy zopakuje posledni slovo. No, ale on to vlastne dela i v indonestine, tak mozna bude problem jinde. My s Jancou si z toho delame uz jen legraci.


Ukazka konverzace:

Edo ukaze na strom a rekne: "Durian."
Ja a Jana s usmevem: "Durian?"
Edo: "Durian, durian."
J+J: "Ehm, durian :-] Edo, kolik musis snist durianu, abys byl opily?"
E: "Jojo opily, durian."
J+J: viz predchozi otazka a dodame: "Treba ctyri kusy?"
E: "Jojo, ctyri."

A v podobnem duchu se to ve ctvrtek tahlo cely den. Janca pak vymyslela, ze kdyz budeme casto rikat slovo blbecek, ze to Edo taky zacne opakovat a ziska tak novou prezdivku. Tak skodolibe jsme zatim ale nebyly.
Vyrazili jsme tedy ve ctyrech lidech opet z Pasar Baru na ojecih k rece, k mistu jmenem Smrduty kamen. Poznali jsme jednu skvelou ojekarku, ktera si oblibila hlavne Jancu a v nedeli nas pozvala k sobe domu na jidlo a na koupacku. U Smrduteho kamene jsme si dali maly obed - caj a bakwan {neco jako ceske bramboraky, ale ze zeli} a sli po silnici proti proudu. Po chvili jsme dorazili k elektrarne. Janca si naivne myslela, ze tady to uz otocime a pujdeme se koupat, my s Koutakem jsme vsak nekompromisne chteli vylezt nad elektrarnu a porozhlednout se po okoli. Vyslapali jsme tedy {udajne} 400 schodu za veseleho pokrikovani spousty mistnich deti a ze shora udelali par fotek kampusu, ktery je pres reku na protilehlem kopci.
K vodni elektrarne vede vodu velky betonovy kanal, ve kterem se koupali deti. Voda ma celkem spad, takze staci skocit do vody a ona vas odnese az k domecku na konci kopce, kde pak voda pada dolu na turbinu elektrarny. Prislo nam to hrozne zajimave a ja po telefonu premluvila Jancu, at za nami vyleze. Vylezla; cela ruda, zpocena, trochu brblala, ale za chvili ji to preslo. Pote jsme sli asi dve hodiny podel kanalu. Poprve jsem videla, ze pro vodu byl vybudovan most pres udoli a dalsi podobne lahudky. Kanal je {dle Edovych informaci} pozustatkem po Holandanech. Myslela jsem si, ze jdeme opustenou dzungli, ale vzdycky se po chvili vynorilo odnikud par baracku ztlucenych z prken s nekolika slepicemi a mavajicimi detmi. Kanal konci {nebo zacina} prekvapive u reky, kde je opet dalsi domek se stavidly, cerpadly a co ja vim s cim jeste. Prebrodili jsme po jezu reku a zaslouzene se vykoupali. Tedy moc vhodne misto to nebylo, takze ja s Jancou jsme si jen lehly mezi kameny a nechaly se masirovat proudem.
Kolem ctvrte hodiny jsme vyrazrili nazpatek. A zacali jsme rozvijet teorii {a posleze i plan}, ze kdyz skocime do kanalu hned u reky, tak nas to po par kilometrech vyplivne u one elektrarny, kde jsme zacinali. Jedinou neprijemnosti je to, ze kanal je obcas veden jakoby pod zemi. Edo nam ale rekl, ze par jeho kamaradu to uz plavalo {no nevime, jeslti mu muzeme verit, radsi se jich zeptame}. Myslime si, ze to musi byt hrozna legrace, chce to jen pujcit si male surfarske desky nebo nejaky nafukovaci kruh. Co nejdrive se musime zeptat Delfiho a Poppyho. Vylet jsme zakoncili sborovym pokrikem: Kdo nesplaval kanal, jakoby v Padangu nebyl!

Poznamka pro panikarici rodice a prarodice: Kliiiiid! :-]