Ve stredu nastal konecne tak dlouho ocekavany den. Konec Ramadanu! Byli jsme pozvani k Yani domu na oslavy, tak jsme se tesili, ze pozname nejake pekne tradice a hlavne, ze uz budeme moci jist normalne pres den.
Rano zacina spolecnou modlitbou, za pekneho pocasi venku, ale v Padangu zrovna prselo, takze se vsichni sesli v mesite. Lebaran je povazovan za nejvetsi muslimsky svatek v roce a je to prilezitost pro rodiny jak se sjet ze vsech ostrovu a byt chvili pohromade. A cestuji opravdu vsichni, tudiz s dopravou je to v dobe Lebaranu trochu slozitejsi.
Yani nikam necestovala, jelikoz v jeji rodine je jeji tatinek nejstarsi, tzn. ze vsechno pribuzenstvo prijizdelo k nim. A rodina je to vskutku velika! Tatinek ma cca 10-12 sourozencu {jeho otec mel totiz tri manzelky}, maminka o neco mene. Ale navstevuji se i vsechny sestrenice, teticky, stryckove a bratranci z pateho kolene. A vsichni s sebou privezou kupu deti. Cele oslavy pak spocivaji v tom, ze se tyto obrovske rodiny navstevuji a hrozne jedi. Na stole nesmi chybet tradicni male susenky, orisky, ruzne bramburky a dalsi dobroty. K tomu vas neustale zvou ke stolu na ryzi, kure, rybu, zeleninu atd.
Ja s Koutakem jsme dorazili asi v 11 hod. A zacali se systematicky hned prejidat. Zdravili jsme cizi lidi, neustale se usmivali, parkrat se vyfotili. Kazda navsteva zustala v prumeru tak 20 minut a jela zase o dum dal. Obzvlaste pro deti to musela byt velka zabava. Asi ve tri hodiny dorazila i Janca s malymi darky a po chvili jsme se odebrali do vedlejsiho prazdneho domku, kde jsme odpocivali u televize. V sest hodin jsme se jeste jednou prejedli a Koutak odjel domu. My zustaly a po kratsi prochazce jsme u filmu s Jackie Chenem spokojene vytravily. Jsme opravdu radi, ze uz pres den nemusime hladovet.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat