A nastal okamzik pravdy! Zavrseni naseho narocneho a stresujiciho studia indoneskeho jazyka na padangske universite (UNAND). Do posledni chvile si nemohl byt ani jeden z nas jisty, zda soustavou narocnych zkousek, testu a ukolu prosel a bude tak odmenen tolik touzebne ocekavanym certifikatem. Nebo zda bude dekanem a rektorem pouze potupen a bude muset za trest zustat v Padangu o rok dele. Byly to nervy hned rana, cestou na kampus ze me lil pot proudem (ale to leje vlastne vzdycky) a i motylci v zaludku se objevily (ale v mem zaludku se za poslednich sedm mesicu objevilo tolik prapodivnosti, ze je tezke jeste vubec neco identifikovat).
Dorazila jsem v cas, jak naivni a nepoucitelna jsem! Ano, sli jsme si sednout do bufetu na kafe a za pul hodiny se vratili a zjistili, ze slavnost zacne za dalsi pul hodinu. Meli jsme tedy alespon cas stvorit dekovny proslov (v pripade uspechu) a ujistit Prasozabu, ze ona to se svym australskym prizvukem precte nejlepe. V 11.00 nas zavedli do radoby slavnostni zasedacky dekanatu a me ukapla slza, ze toto je vlastne misto prazske promoce v Karolinu, kterou jsem diky cele Darmasiswe prosvihla. Po kratkych (zaplat panbuh) proslovech rektora, dekanky a pana Ismeta zacaly virit bubny a napeti v sale by se dalo krajet. Nastala chvile rozreseni. Uspech ci neuspech? Certifikat ci ostuda? Otevrene dvere do cele Indonesie, zavratna kariera na ambasade ci snad potupa a vysmech vsech indonesistu?
Nebudu vas jiz dele napinat. Dopadlo to dobre! Zpocenyma rukama jsem prijala kus papiru napsaneho ve Wordu a vytisteneho doslovne za pet minut jedenact. Stoji na nem Jana Cermakova - baik (dobre). Baik ale meli vsichni, takze jsme se svorne shodli, ze jde o nejvyssi mozne ohodnoceni. Nasledoval nas dekovny proslov, kde jsme neopomneli zminit rodice, prarodice, bratry, sestry, netere, synovce, kamarady, zname i nezname, kteri nas po celou dobu studia vehementne podporovali a byli nam inspiraci a oporou. Dekance ukapla slza dojeti, fakt nekecam! Pak uz nasledovalo jen foceni vsech se vsemi a po zkonzumovani krabice jsme byli vpusteni do nastrah realneho sveta.
Zatim to zvladame.... ale kdovi jak dlouho jeste....
1 komentář:
gratuluju
Okomentovat