Do Vientiane jsme přijeli asi v osm ráno. Nebyli jsme zrovna nejčerstvější, ale trochu vyspaní přeci jen ano. Půjčili jsme si hned ráno kola a jali se prozkoumat hlavní město během jednoho dne. Už se zase těšíme do přírody. Na to, že se jedná o hlavní město Laosu, je Viantiane velmi poklidný. Nikde žádné troubící motorky, davy lidí a cyklistů, žádné výškové budovy... Opět všude spousta zlatočervených chrámů a oranžových mnichů. Zajeli jsme se podívat k místnímu "Vítěznému oblouku", zdálky celkem pěkně vypadající stavba, zblízka je to spíše takové betonové monstrum. Zašli jsme do turistických informací, kde jsme získali užitečné informace o národním parku asi dvě hodiny vzdáleném od města, kde je možné pozorovat divoké slony. Všichni nám opakovali, že sloni jsou divocí, takže nám neručí za to, že je uvidíme. Ten risk jsme vzali a raději se pokusíme pozorovat divokou zvěř v přírodě než se na ní vozit...
Další den ráno jsme se tedy vypravili do parku. Cesta trvá asi hodinu a půl a poté musí člověk dojít pěšky asi dvacet minut do vesnice Ban Na. Zde jsme našli "kancelář" (sbitý přístřešek na konci vesnice s nápisem office) a po chvíli se domluvili s místním průvodcem na třídenním treku. Vyrazili jsme asi za hodinu se dvěma průvodci, kteří uměli tak trochu anglicky a šli jsme na pozorovací věž, která byla vybudována v blízkosti potoka, kam sloni chodí pít a doplňovat minerály. Průvodce uvařil hned jídlo a čaj a my se šli před soumrakem podívat ještě do blízkého okolí. Poté už jsme jen tiše seděli (teda já a Michal, průvoci byli docela hluční) a čekali jestli se ti chobotnatci objeví. Zahráli jsme si karty a čučeli do tmy dál. V osm hodin jsme konečně přinutili průvodce zhasnout světla. No nebudu vás dlouho napínat - měli jsme smůlu a slony jsme nespatřili ani brzo ráno. Dočetli jsme se totiž také, že v minulém roce bylo pět slonů zabito pytláky a od té doby nechodí k pozorovací věži tak často a pravidelně. Nikdo neví proč... Mrzelo nás to, ale tak byli jsme na to připravení. Samotné přespání ve výši korun stromů taky stálo za to.
Ráno jsme vyrazili džunglí dál. Vykoupali jsme se v řece, což v tom vedru bylo více než osvěžující, průvodci připravili po cestě výborný oběd a já stále zkoumala stopy v blátě. Stopy byly spíše bůvolí než sloní... Kolem třetí odpoledne jsme dorazili na místo dalšího přespání. Utábořili jsme se v prostorné jeskyni pod vodopádem. Nádhera - ještě nikdy jsem nespala v jeskyni pod vodopádem! Průvodci rozdělali oheň a začali pomalu zase vařit. My se s Míšou nechali namasírovat proudem vody a pak se koupali v malých skalních jezírkách nad vodopádem. Odpoledne příjemně uběhlo a po západu slunce jsme se všichni dobře najedli a celkem rychle za plápolání ohně vytuhli uvnitř jeskyně.
Poslední den jsme šli opět džunglí a bambusovými lesy, opět se koupali ve skalních jezírkách jiné řeky a kolem druhé jsme dorazili zpátky do vesnice. Slony jsme bohužel neviděli, ale tak věděli jsme, že nejdeme do zoo. I tak stál trek za to a cena byla v podstatě poloviční než jsme viděli všude jinde. Zdá se, že opustíme zemi tisíce slonů, jak se Laosu přezdívá, se spatřením jednoho jediného slona, kterého převáželi v Luang Prabang na náklaďáku...
Žádné komentáře:
Okomentovat