Rozhodli jsme se, ze vanocni svatky stravime u Kati v Bandungu. Kata je dalsi studentka Darmasiswy a nabidla nam i zadarmo ubytovani a prohlidku Bandungu s blizkym okolim. Jeste jednou, Kato, vrele diky!
Stedry den dopoledne jsme venovali drobnym nakupum jak suvenyru tak darku pod vanocni stromecek. Me se zmocnily vsak zahadne zaludecni potize, takze obed s Katcinymi kamarady jsem musela ozelet a vypit si jen horky caj. Nikdo nemel velkou chut slavit Vanoce nejakym tradicnim zpusobem, takze moje navrhy, ze si udelame bramborovy salat (nad kterym v Cechach trohu ohrnuju nos) a usmazime rybu pripominajici kapra, neprosly. Vecer jsme ale sli na hezkou veceri a ja se i pres protesty zaludku a strev pekne najedla. No vratily mi to celkem rychle bolestmi, krecemi a castym odbihanim na "malou mistnustku", jak je doslovny preklad indoneskeho vyrazu pro zachod.
Prosadila jsem si ale alespon ozdobeni vanocniho "stromku" a zabaleni darku do novin. Pak jsem zapalila svicku a zazvonila si zvoneckem a byla spokojena. Rozdali jsme si darecky, otevreli vodku,rum (puvodni plan udelat si na Vanoce radost lahvi vina ztroskotal na tom, ze vino v prepoctu stalo kolem 700 Kc) a uzivali si tropicke vanocni atmosfery.
Druhy den jsme si doprali dlouheho spanku a den jsme venovali hodobozovemu relaxu. Zasli jsme si na vybornou kavu a pak nas Kata vzala na strechu obchodaku, odkud je krasny vyhled na cele mesto. V Bandungu jsme si docela rychle uvedomili, jak je omezena a hlavne draha padangska kuchyne. Kazdy den jsme zkouseli nova jidla, ktera byla tak dvakrat levnejsi nez u nas na Sumatre. Cela Java byl vlastne vyborny gurmansky zazitek!
Na patek Kata zaridila auto i s ridicem a vydali jsme se v sest rano na vylet do okolnich hor. Prvni zastavkou byl krater s nazvem Kawah Putih. Jedna se o krasne tyrkysove jezirko v jakesi mesicni krajine, vsude je citit sira, ruzne vypary a pres mlhu a drobne mrholeni jsme videli jen nekolik metru pred sebe. Krocan si pripadal jako v nejake fantasy hre a neustale vsude nadsene pobihal. Nasbirali jsme si krystaly siry a zkusili, jestli sira opravdu hori. Ano, hori a ano, smrdi!
Druhou zastavkou bylo termelni koupaliste s horkymi prameny. Vykoupali se jen Koutak s Kockou, my si osplouchali nohy a obdivovali se cajovym plantazim. Pokracovali jsme k jezeru, kde jsme si udelali maly piknik a odmitli predrazene lodicky a slapadla. Po celodennim vylete nas Kata chtela zavest do jednoho warungu na kopci nad Bandungem. Asi po hodine bloudeni, kdy uz ridic zacinal byt lehce nervozni, jsme warung Lela stastne nasli a vychutnali si jak dobre jidlo tak vyhled na mesto.
Byl pred nami posledni vecer, tzn. poradka rozlucka s Katou a hlavne dopiti jedne a pul lahve "praveho jamajskeho rumu". Vecer to byl zajimavy (jako ten rum), naucila jsem se par chvatu z aikida, porazila vsechny v nasi oblibene hre asociacni slovni fotbal a na uplny zaver se Martin oprel o skleneny stul, ktery jeho neindoneskou vahu neunesl a popraskal. Kata uz nastesti spala, nicmene se skoda nepodarila utajit. Druhy den rano Martin vse poctive zaplatil.
Žádné komentáře:
Okomentovat