Rano jsme si doprali dostatek spanku, vyhodili jsme dvakrat Vincenta, jednou pokojovou sluzbu, co nam chtela uklidit a jednou dokonce pani, ktera nas zvala na snidani. Vstali jsme az v pul dvanacty a ke snidani na nas prekvapive cekala ryze. Vedro a vlhko nas zmohlo natolik, ze jsme si po snidani sli znovu na dve hodiny lehnout. Mam pocit, ze se ani nic lepsiho v techto klimatickych podminkach delat neda.
Asi v pul ctvrty jsme se konecne prinutili jit objevovat krasy mesta. Podle mapy jsme se moc dobre nezorinetovali, ale intuice nas vedla neomylne spravnym smerem. Kdyz jsme spatrili obchudek Digital pass foto, zajasali jsme, neb nam bylo receno, ze budeme potrebovat asi pet fotek. Domluva u pultu byla legracni, foceni samo jeste vice. V "atelieru" prave probihala masaz jakehosi muze, trochu jsme znejistili, zda jsme opravdu na spravnem miste. Pripravila jsem si jednu indoneskou vetu a to, ze tech fotek chci pet {lima}. Pan se usmal, pokyval hlavou, rekl limo, limo a za patnact minut jsme kazdy odchazel se ctyrmi fotkami.
Rozhodli jsme se, ze najdeme tento den alespon jednu pamatku. Jako cil jsme si vybrali Soekarnuv pamatnik alias Soekarnova posledni erekce, jak se pise v pruvodci. Jelikoz se tyci do opravdu velike vysky, byl to dobry orientacni bod, ktery nesel prilis prehlednout. Po ctvrt hodine jsme konecne nasli i vchod do parku, udelali par pravych turistickych fotek a chteli se dostat dovnitr. Pul hodiny jsme zoufale nemohli najit vstup, az se k nam pripojil mistni postarsi muz, kupodivu hovorici anglicky. Vchod nam ukazal, ale zaroven oznamil, ze za 15 minut zaviraji, ale ze za 100.000 Rp {200 Kc} nas tam jeste pusti. Odmitli jsme.
Cela obloha se zatahla a my jsme zacali tusit, ze prvnimu tropickemu desti asi neunikneme. A taky ze ne! Cestou domu jsme promokli na kost. A byli jsme opet velkou atrakci, jelikoz jsme byli jedini, kdo se v tom necase zdrzoval na ulici. Musim ale uznat, ze dest byl prijemne osvezeni, ve 35*C si nelze nic lepsiho prat.
Promokli, ale veseli jsme se vratili na hotel. V pokoji zima jak v lednicce, jelikoz jsme nechali bezet klimatizaci. Sedli jsme si tedy na chvili na chodbu a vzapeti vypadl proud. Naivne jsme si mysleli, ze jen vypadly pojistky, ale ocividne je nekdo nemohl dlouho najit, protoze elektrika nesla skoro tri hodiny. Nasli jsme aspon celovky a za jejich svitu zacali popijet Becherovku a vypravet si zivotni pravdy a moudra.
V noci jsme zase zabijeli komary ve velkem, ale stejne jsme vsichni postipani.
Žádné komentáře:
Okomentovat