Den paty - velke cekani

Dali jsme si predsevzeti, ze dnes rano vstaneme driv, abychom neco stihli a taky nas meli vyzvednout a prevezt do jineho hotelu. Vstavali jsme tedy po devate, na snidani uz ale stejne nikdo nebyl, meli jsme ale pripravene tousty.
Po snidani jsme si akcne sbalili vsechny veci a jali se vyzvidat v kolik nas tedy vyzvednou. Jake prekvapeni, kdyz nikdo nic nevedel. Zaplatili jsme za pokoj {Koutak dvakrat tolik, jelikoz bydlel sam} a zkusili lamanou indonestinou, rukama a nohama neco zjistit od pani domaci. Vypadali jsme asi opravdu zoufale, jelikoz jsme dostali ofoceny sesit se zakladnimi indofrazemi a museli se naucit prvni idnopisnicku. V kolik odjizdime jsme se vsak nedozvedeli.
Ve dve hodiny jsem to uz psychicky nevydrzela a premluvila Jancu, at se jdeme do trznice najist. Koutak asketa opet poznamenal, ze neni hladov. On tady chce asi fakt zhubnout. Nasly jsme prvni restauraci a dokonce si objednaly neco, co jsme vedely, co je. "Nasi goreng" smazena ryze a jahodovy dzus. Mnam mnam.
Kdyz jsme se vratily do hotelu, autobus i s nervoznim ridicem uz tam byl. Vesele jsme nastoupili a dvema lidem, kteri tam nebyli, jsme ujeli. V autobuse jsem pro zmenu usnula, mam totiz pocit, ze tu muzu spat porad.
Dojeli jsme do jakehosi parku {kde presne jsme, zjistim az zitra}, ubytovali se v bungalovu pro 20 lidi a dostali opet skvele jidlo. Pro zmenu to byla "prdel", ale ted uz vime, ze je to "pergedel". Ale stejne nas to vzdycky rozesmeje.
Po veceri jsme se uz jen seznamovali s ostatnimi studenty. Veta "Ahoj, jsem Jana z Cech a jedu do Padangu" me po dvou hodinach unavila a tak jsme sly s Jancou mezi prvnimi spat. Poprve jsem vybalila moskytieru! Doufam, ze bude fungovat.
A abych nezapomnela, dnes jsem poprve ochutnala durian! No, smrdi to neuveritelne a ani to moc dobre nechutna. Ale zkusit se ma vsechno. Jo a hrebickove cigarety taky nejsou k zahozeni. Mame vymluvu, ze kourime proto, ze to odhani komary.
P.S. Prave jsme dopily jedinou Becherovku! Neprejeme si k Vanocum nic jineho!