V 5:00 se zacal ozyvat typicky placavy zvuk. Jedna z Japonek se jiz probudila a zacala pravidelnou masaz obliceje {tvari}. Druha si s ni zacala povidat a na moje napomenuti, ze tu dalsich 15 lidi spi, vubec nereagovaly. Jeste ze mam ty spunty do usi, i Jana mi je zavidi {kolikrat me nemohla ani vzbudit na snidani}.
Janca se domluvila s Jusufem, ze ho kolem 11 hod vyzvedneme na hotelu a pojedeme vsichni na letiste. Ano, meli jsme letenky! Ozeleli jsme tedy dopoledni pomitani o Indo v Imaxu a balili si. Marne jsem hledala nausnici, je vskutku nenavratne pryc a pul hodiny jsem bojovala s moskytierou. Ten zelezny kruh je fakt hlavolam.
V 11:00 jsme dorazili na recepci, kde melo cekat auto. Zacali samozrejme ale typicke zmatky, kdy nam zakazali odjet a drze a neomalene tvrdili, ze Jusuf prijede. V 11:30 po velkem nalehani mu Avry konecne zavolala, aby nam proste oznamila, ze ho mame vyzvednout v hotelu. Tomu, ze za dalsich deset minut sehnala i auto, ale pro zmenu bez ridice, jsme se uz jen zasmali. Rozloucili jsme se, vymenili posledni kontakty a hura na letiste.
Snazime se byt na Claire mili, ale obcas to moc nejde. Ona je proste a priori neprijemna a rejpava. Ale my ji to jednou vratime. Rozsirili jsme si pri cekani slovni zasobu diky nove karetni obrazkove hre, kterou jsme si koupili predesly den. Uznali jsme, ze slova jako delfin a hasak se nam budou jiste hodit.
Let probehl v pohode, trval necele dve hodiny a pri pristani jsme se kochali dzungli a tak vubec vsim. Na letisti nas privitalo par lidi a jeli jsme na spolecnou veceri. Objednala jsem si papajovy dzus, snad jako jediny se podaval teply. Pak na stul nanosili spoustu malych talirku s ruznymi jidly a my uz si jen vybirali a ochutnavali. Krome ryze bylo vse samozrejme palive. Nejmene ostre pry byly hovezi zaludky, ale nejak me to nepresvedcilo. Honza se tvaril, ze mu to chutna, ale nevim nevim...
Ukazalo se, ze z Koutaka se klube velky lingvista a indonesista, jelikoz po chvili, co peclive poslouchal rozhovor nasich hostitelu, prohlasil, ze se domniva, ze se zrejme jedna o minankabaustinu, nikoli indonestinu. Kdyz jsem se zeptala, jak k tomu dosel, odvetil, ze jim vubec nerozumi. Mineno zcela vazne! My s Janou propukly v hystericky smich, jelikoz vsichni dohromady zname tak deset slovicek.
Po vyborne palive veceri nas zavezli na ubytovani {kolej, guesthouse} na lekarske fakulte. Zde jsme ale jen do pondelniho rana, kdy nam zacina skola a musime se prestehovat na kolej nasi university.
Potkali jsme jednoho Holandana, ktery tu studuje jeden semestr a prvni vecer nepili zadny alkohol!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat