Den trinacty - prvni vyuka

V cca 4 hod rano se z reproduktoru {ktery je hned vedle naseho pokoje} ozvalo stare zname "salam alejkum" a pokracovalo se buzenim a pobizenim k tomu, ze slunce jeste nevyslo a tak se kazdy spravny muslim/ka ma cas jeste najist. Nasledovalo bouchani asi ctyriceti dveri a rev dvojnasobneho poctu muslimek. Dost nas to s Jancou vydesilo a zacaly jsme pocitat, za jak dlouho skonci Ramadan. Vysledek: za hodne dlouho, pred tydnem teprve zacal!
Na prvni vyuku jsme samozrejme dorazily pozde. Honza cekal s pulhodinovym predstihem, my zpocene prisly zase o pul hodiny pozde. V prumeru je to dobry. Za to jsme si pekne prosly cely kampus, jelikoz fakultu literatury ne a ne najit.
Hodina to byla zajimava... Nerozumnela jsem v podstate ani slovo a prednasejici chtela byt opravdu drsna, takze anglicky se nemluvilo. Mno, chvilemi to bylo vesele, chvilemi k placi. Ale prezila jsem! I za pritomnosti Pigfroga, ktery byl samozrejme nejchytrejsi.
O prestavce nam Jusuf oznamil, ze nas nechteji prilis pretezovat a tudiz druha hodina odpada. Jeste si ofotil nase pasy {nikoli kvuli vizu} a propustil nas domu. Jeli jdme do mesta udelat velky nakup - predevsim cistici prostredky a ja chtela alespon kilo zeleniny {trpim tu nejakym nedostatkem vitaminu asi}. Ve 35*C {minimalne} jsme vse zdarne nakoupili, jen snuru na pradlo jsme s Jancou nezvladly ani pomoci kolicku vysvetlit.
Po mensim pikniku v parku jsme kontaktovali dalsiho cloveka z couchsurfingu. Mistem setkani byla posta a nasledny vylet k mori na plaz, kde jsme meli obdivovat nekolik mistnich surfaru. Koutak suverenne prohlasil, ze vi, kde se posta nachazi a my s Jancou jsme ho jen tupe nasledovaly. Po pul hodine nam doslo, jaka to byla chyba! Posta se nachazela asi 150 m od mista, kde jsme jedli, ale bohuzel opacnym smerem nez si Koudy myslel. Temer po hodine, uplne zplaveni, jsme ji v zaveru nasli.
Setkali jsme se se tremi holcinami a jeli s nimi na vytouzenou plaz. Bohuzel jsme s sebou nemeli plavnky {rozumej kratasy aspon ke kolenum a tricko}. S Jancou jsme pak mohlz jen tise zavidet Koudymu, ktery se osmelil a vykoupal se v trenkach. Prvni koupel v Indickem oceanu a my sedely oblecene na plazi! Chjo, chjo. Bratr jedne nasi kamaradky nam ale slibil, ze nas bude ucit surfovat tak se nam nalada hned zvedla a doufam, ze to bude pravda.
Po prijezdu na kampus, kdy na nas cely autobus kricel, ze vystupujeme spatne, jsme zasly do naseho oblibeneho warungu. A pro zmenu si daly smazene nudle {docela palive, ale zvladly jsme to}.
Chvili po nasem navratu na kolej se ozvalo nesmele zaklepani a zahy na to vrthlo do pokoje asi osm holek. Tak jsme se fotily, podavaly si ruce a pomohly jsme jim s par anglickymi vetami. Ony nam pro zmenu s indonestinou. Jsou vsechny moc mile, jen asi tak o sedm let mladsi a hlavne mame problem je od sebe rozeznavat {hlavne ty osatkovane}.
Pouzili jsme dnes dalsi dopravni prostredek - bacak. Jedna se o koloriksu nebo tak neco a cena je stejna jako za cokoli jineho {2000 Rp}. A vcera jsem se pristihla, ze si zacinam uzivat hudbu v autobusech! Pokrok!