Nejvetsim dnesnim uspechem je to, ze jsem konecne i ja sehnala ubytovani. Asi po hodine hledani jakehokoli prazdneho kostu {samozrejme za vydatne asistence Yani} jsme konecne kapli na to prave. Budu bydlet nedaleko centra v baracku s dalsimi Indonesankami. Domacimi je postarsi hrozne moc sympaticky par. Mam vlastni pokoj fialkove barvy, jen nabytek {matraci a plastovou skrin} si musim dokoupit. Stehuju se samozrejme az po Lebaranu {oslava konce Ramadanu}. Uz se moc tesim, protoze me to snad konecne donuti mluvit indonesky. A taky modlitby, hudba a hlasite rvani kolejniho repraku, ktery visi u nasich dveri, konecne skonci. Kazde rano ve 4:00 pravidelne nasazuji spunty do usi, ale posledni dobu pritvrdli a vse je mnohem hlasitejsi. A na program zaradilii vecerni produkci. Je to naproste psycho, pred kterym neni uniku, pac po 21 hod proste na koleji byt musime!
A mame neuveritelne stesti! Dnes jsme od jedne nasi ucitelky dostali pozvani na jeji svatbu. Bude se jednat o tradicni minangkabausky obrad. Zhavime fotaky a nemuzeme se dockat. Hura!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
gratuluji k bydleni, fialova je nejlepsi :)
tož gratuluji k ubytování :-) dávejte mi tam na bratra pozor :-D
Okomentovat