Z Kambodži jsme se letounem přepravili do hlavního města Malajsie Kuala Lumpur. Zde jsme se moc neohřáli, neb jsme rovnou autobusem pokračovali na ostrov Penang. Hlavním důvodem bylo vyřízení si dvouměsíčního indonéského víza, které vám v Penangu vydají do druhého dne, zato v Kuale s tím často dělají caviky. Taktéž velikost města Georgetown je jaksi příjemnější, okolí zajímavější a v neposlední řadě jsme se zde potkali se Shafarinem, Michalovým kamarádem od jezera Toba.
Cesta byla dlouhá a lehce vyčerpávající, do Penangu jsme trajektem dorazili lehce před půlnocí. Zdárně jsme se sešli se Shafarinem a začali hledat ubytování. Po chvíli ptaní jsme zjistili, že to nebude tak jednoduché, všechno bylo beznadějně obsazené. Jedním z důvodů jsou prý povodně v nedalekém Bangkoku a tak mnoho cestovatelů jede radši do Penangu. Nakonec se na nás štěstí přeci jen usmálo, našli jsme levný pokoj. Kvalita pochybná, čistota taktéž ale jednu noc to přeci vydržíme a zítra si najdeme něco lepšího. Šli jsme ještě na rychlou večeři a kolem druhé ranní se vrátili. Zcela vyčerpaná a unavená jsem padla do postele (samozřejmě na precizně roztažený spacák, jinak jsem se dost štítila) a s hrůzou jsem si uvědomila, že zeď, která nás spojuje s vedlejším pokojem, nesahá až ke stropu. A vedle bylo veselo celkem dlouho. Chvíli jsme se tomu smáli, pak čím dál tím méně a abych zahnala slzy zoufalství, nasadila jsem špunty do uší. Díky nim jsem se jakžtakž vyspala, Michal asi o něco méně.
Ráno jsme se šli porozhlédnout po něčem trochu příjemnějším a s větším soukromím. Nalezli jsme levný hotel s moc milým čínským majitelem, pokoj měl čtyři stěny ke stropu, koupelnu a dokonce i dvě okna. Nádhera! Když jsme panu majiteli vyjevili, kde jsme strávili předešlou noc, s úžasem na nás hleděl a nemohl pochopit, proč jsme spali v "bordelu". Ano, v tom bordelu, nikoli jen v nepořádku, ale... jistě se domyslíte. A mně v tu chvíli mnoho věcí z předešlé noci došlo. Zajímavý, veselý zážitek, konečně se může Michal v hospodě chlubit, že strávil noc v nevěstinci.
V Penangu jsme celkem strávili něco přes týden. Hlavní motto: Odpočinek! Nicméně pochopitelně jsme si několikrát prošli centrum Georgetownu, malebného města s koloniální architekturou a mrakodrapy čnícími v pozadí. Ve městě žije pestrá směs lidí různých národností, nejvíce pak Číňanů a Indů. Ty mají i své vlastní čtvrtě, které bez omylu poznáte. Little India voní kari, pečenými plackami a vonnými tyčinkami, září pestrobarevnými sárí a odevšad se line indická hudba. Večer a v noci je to dokonalý mumraj, který vás zcela pohltí a o několik ulic dál vyplivne zas do poklidných "malajských" uliček. O pár ulic dál se rozkládá čínská čtvrť. Na ulicích mnoho stánků s roztodivným jídlem, zdá se, že Číňani jí opravdu všechno, spousta nápisů, které nelze přečíst neb jsou psány čínskými znaky a několik budhistických a taoistických chrámů.
V jednom takovém jsem potkala Čecha Filipa, z kterého se vyklubal malíř směřující do Indie. Tak jsem ho musela představit našemu kamarádovi Shafovi, který je též umělec směřující na půl roku do Indie. Sektání u piva se vyvedlo. Jakby taky ne, když nás Shafarin vzal na místo s nejlevnějším pivem a whisky ve městě. Domluvili jsme si všichni společný výlet do nedalekého národního parku s přespáním pod širákem.
V noci však Michala zachvátila prapodivná nemoc plná vysokých horeček a střevních obtíží, která trvala dva dny. Odešla stejně tak rychle jako přišla. Do parku jsme se tedy vydali o několik dní později a už bez Filipa a jen na jeden den. Park se rozkládá na západním cípu ostrova a je volně přístupný se značenými cestami. Zvolili jsme nejdelší stezku podél pobřeží a po pár hodinách jsme došli ke stále funkčnímu majáku. Vyšplhali jsme se na kulatou věž a zhruba hodinu se jen kochali mořem, které nás obklopovalo ze třech stran a džunglí, kterou jsme přišli. Česrtvý mořský vzduch, rybářské loďky v dáli, dravci kroužící nad našimi hlavami, omamná modř, u které si nejste jisti, co je ještě moře a co už obloha... Prostě krása!
Pokud máte namířeno do Malajsie, Penang vřele doporučuju. Město Georgetown je zapsáno na seznamu památek UNESCO, na ostrov se můžete dopravit jak po moři tak po mostě, který je dlouhý 13 km a každý rok se přes něj běhá maraton. Levné a výborné jídlo, obzvláště pokud milujete indické chapati, samosu nebo masalu. Fungující hromadná doprava, kterou se dopravíte pohodlně po celém ostrově a řidič vám ještě anglicky ochotně poradí, kde vystoupit. Zkrátka místo, kde jsme si skvěle odpočinuli před dalším putováním.
Žádné komentáře:
Okomentovat