A máme tu další výlet do džungle. Po chrámech, tuktucích a svačinářích všeho druhu jsme opět zatoužili po klidu v přírodě, v pralese. Vydali jsme se ze Siem Reapu nočním autobusem přes Phnom Phen na jih Kambodži do Cardamon Mountains. V hlavním městě jsme museli strávit jednu noc, jelikož jsme zrovna vychytali oslavu dne nezávislosti (9.11.) a všechny autobusy už byly plný. Nicméně druhý den ráno jsme zdárně pokračovali směr Koh Kong a za jedním mostem přes řeku jsme přemluvili řidiče, ať zastaví, neboť naším cílem byla vesnice Chi Phat.
Vystoupili jsme společně se dvěma Australankami, z nichž jedna uměla plynně khmérsky. To se ukázalo jako nemalá výhoda při domlouvání loďky, jelikož řidič byl buď líný anebo dost natvrdlý. No nejspíš oboje... Do vesnice se dá dostat buď na dřevěné loďce proti proudu (cca 2 hodiny) anebo na motorce (cca 40 min). Zvolili jsme tedy první možnost s vidinou romantické plavby. Realita je více krutá, sezení na tvrdých prknech na pražícím slunci má k romantickému zážitku docela daleko, ale zbudovali jsme si provizorní "stan" ze sarungů a cestu nějak přežili.
Vesnička Chi Phat leží na okraji Cardamon Mountains a pyšní se dobře fungujícím ekoturistickým projektem na komunitní bázi. Ve vesnici je kancelář, kde se musíte zaregistrovat, domluvit si trek s průvodcem a taky ubytování.Do všeho jsou zapojeni místní lidé, někteří dělají průvodce, jiné rodiny nabízí jednoduché ubytování a jídlo, vše je řízeno z kanceláře a rodiny se pravidelně střídají. My jsme zvolili dvoudenní trek do džungle s několika vodopády, koupačkou a se starobylými džbány ve skalách. První noc jsme strávili v homestayi u jedné místní rodinky. Doma byla jen paní a asi tak desetiletá holčička, která uměla jakžtakž anglicky. No nebýt jí, tak jsme se s paní nedomluvili ani na večeři. Holčička si přivedla ještě svojí kamarádku a hrály si s námi, nejdříve kadeřnický salon - na hlavě mi vyrostl zajímavý drdol, Michalovi číro, poté holčičky zpívaly a tancovaly a pak jsme hráli karty. Bylo to fajn, nicméně před devátou jsme si šli už raději lehnout a šetřit síly na džungli.
Výlet do pralesa byl moc fajn, méně pak průvodce, který více telefonoval než nám něco ukazoval a dokonce minul jeden vodopád. Šel s námi ještě kuchař, takže veškerý komfort zajištěn. Trek nebyl první den příliš náročný až na vyšší výskyt pijavic. Přisálo se jich na nás ale jen pár, za to pořádně. Michal měl zkrvavený rukáv u trička a já měla jednu na rameni a taktéž krvavý flek na triku. Potvory, člověk většinou ani neví, že se přisajou, nebolí to, ale nejdou pak otrhnout a dost to krvácí a svědí. Přespali jsme v dřevěném přístřešku u řeky, každý ve své hamace s moskytiérou. O večerní zábavu při svíčce jsme se postarali sami, z vosku jsme si vyrobili dvě hrací kostky a hráli pak Macháčka.
Druhý den ráno jsme šli asi hodinu a půl do džungle a do totálního pijavištěte k starodávným nádobám ve skalách. Kromě nádob jsou ve skalním převisu i staré dřevěné rakve s ostatky dávných předků. Škoda jen, že průvodce nám opět nic neřekl. Ukázal nám ještě jeskyni plnou netopýrů, velkých netopýrů. V úplné tmě lákal a dráždil netopýry svojí baterkou, takže na nás nalítavali a přeháněli se nám nad hlavami. Michalovi i průvodci to přišlo strašně zajímavý a zábavný, mně nějak méně. Cestou zpátky jsme nabrali kuchaře a vyrazili zpět do vesnice. Zastavili jsme se u jednoho nádherného vodopádu, kde jsme se mohli vykoupat, průvodce si i přepral. Pak už jsme jen přebrodili řeku a byli zpátky doma. V ceně treku byla i večeře v centru (kanceláři), která byla naprosto báječná a opulentní. Jako nocoviště jsme zvolili pro jistotu guesthouse, na další "kadeřnický salon" jsme už neměli ani jeden energii.
Zůstali jsme v Chi Phatu ještě jeden den, sami si došli k řece, kde jsme se nerušeně koupali a pozorovali i vzácné ptáky (hornbily). Na silnici jsme se další den ráno dostali na motorce, jedna cesta loďkou bohatě stačila. Můj řidič byl stokrát lepší než průvodce, jelikož mi během jízdy vyprávěl o kraji, o stromech, které míjíme, o cukrové třtině, která se pěstuje na polích atp. Občas se prostě člověk mine povoláním... Tím myslím hlavně našeho "průvodce", kterému by bylo lépe např. v prodejně s mobilními telefony, která v džungli zatím ale chybí.
Žádné komentáře:
Okomentovat