V utery jsme si konecne pujcili motorky. Problem byl jen ten, ze ze sesti lidi umeli na motorce dva! Nezbylo tedy nic jineho nez aby se nekdo dalsi rychlokurzem naucil. Mne byl urcen ridic Martin, takze to zustalo na Koutakovi s Krocanem. Kluci se cinili a po kratkem cviceni na odlehle ceste jsme vyrazili na dalsi vylet. I kdyz Koutak jeste chvili protestoval, ze si za Krocana v zadnem pripade nesedne, za chvili prestal remcat a delal Krocanovi zrcatko a klakson, ktere na motorce chybeli.
Jeli jsme na dalsi chram, tentokrat budhisticky Borododur. Puvodni plan dojet tam na vychod slunce se kvuli shaneni motorek neuskutecnil, prijeli jsme v nejvetsim zaru a turistickem ruchu. Borobodur stejne jako Prambanan pochazi z devateho stoleti a je take zapsan na seznamu pamatek UNESCO. Chram prosel celkovou rekonstrukci a drobne opravy pokracuji do dnes. V chramu se nachazi 504 soch Budhy, mnoho z nich je bez hlavy. Na vrcholni plosine je pak celkem 72 soch ukrytych v malych stupach a vsude po stenach je spousta pomerne dobre zachovanych reliefu.
Zasli jsme jeste do muzea, ktere je v arealu. Ocekavala jsem vystavu a nejake dalsi informace o Boroboduru, ale prekvapive se jednalo o muzeum kuriozit... Nejzajimavejsi asi byla nejvetsi batikovana kosile, jinak to byly celkem dost velke nesmysly.
Druhy den rano, posledni den v roce, se Janca skoro naucila ridit motorku. Skoda jen, ze nemela vic casu, jelikoz hned v druhe minute narazila do zdi a diky tomu, ze je to frajerka, co jezdi bez helmy, ji ted chybi jeden zub... No odvezli jsme ji do nemocnice, kde zacalo cekaci martyrium na doktory. Po pul dne Jance sesili bradu, zadratovali zbyle zuby a konstatovali, ze celist zlomena neni. Janca to snasi statecne, nejvetsi problem je ten, ze se nemuze moc smat.
My s Martinem cestou na Merapi trikrat pichli! Nakonec jsme museli koupit novou dusi, jelikoz tradicni zpusob lepeni, ktery nam predvedl jeden pan v male opravne, ocividne vubec nefungoval. Na Merapi uz jsme toho moc nestihli, vylezli jsme jen k japonskym tunelum a stastne se shledali se zbytkem vypravy, ktera se rozrostla o dalsi Darmasiswaky. Za drobneho deste jsme si jeste prohlidli jeden vodopad a vratili se domu pripraveni oslavit Silvestr!
Zasli jsme nejdrive do warungu na jidlo, kde pak Martin prohlasil, ostatne jako kazdy rok, ze je unaveny a ze se tudiz vraci domu a nic slavit nebude. No aspon si pak o pulnoci pritukl s Jancou a Ekem, kteri samozrejme taky nikam nesli. Ja, Koutak a Krocan jsme vyrazili do viru velkomesta. Vzali jsme si taxika, ktery nas bohuzel vysadil celkem daleko od centra se slovy, ze je to kousicek. No bylo to jeste asi tak minimalne pet kilometru. Kolem jedenacte jsme dorazili do nasi oblibene hospody a prisedli si ke stolu k super metalackemu parku. Vecer to byl povedeny a kdyz po pulnoci prisli i Slovaci s domaci slivovici, nechtelo se nam vubec odchazet. Lec obsluha Silvestr nesilvestr nas pomerne brzo vyhodila a zavrela.
Na Novy rok jsme dlouho pospavali a odpoledne se sbalili a na jednu noc se prestehovali do centra k dalsi ceske studentce Sone.
V patek uz jsme jen nakupovali suvenyry (nejvice v obchode Mirota na Malioboru) a navecer sedli na vlak do Sola.
Žádné komentáře:
Okomentovat