Vylet do Painanu

Dva dni po tom, co prijeli Kocka s Krocanem jsme se vydali na predem naplanovany vylet do Painanu. Misto nam doporucila Janca, ktera tam byla tri tydny pred tim s Ekem. Sraz jsme byl v deset hodin rano u Matahari. Jake bylo nase prekvapeni, kdyz jsme se rano nemohli dovolat Koutakovi a bylo jasne, ze na ceste neni. No po nekolika telefonatech dorazil Kocka s Krocanem taxikem s vysvetlenim, ze predchozi vecer tekla slivovice, rum a trocha tatranskeho caje proudem a Koutackovi to neudelalo zrovna nejlip. Lezi tam, nozky nahore a je neschopny slova a pohybu. Joo to dela ta muslimska abstinence.
Rozhodli jsme se, ze vyrazime bez neho a budeme ho motivovat k pozdejsimu dojezdu. Museli jsme angkotem dojet na okraj Padangu a odsud si vzit autobus. Cesta trva asi dve hodiny a z nekolika mist jsou krasne vyhledy na more a okolni krajinu. Dojeli jsme na plaz Coroco a Eko po chvili domluvil odvoz tradicni malou lodkou na blizky ostruvek s panenskymi plazemi, koraly, kokosy a zadnymi lidmi.

Martin Kocka nastupujici do lodky.

Odpoledne jsme stravili slastnym nicnedelanim, valenim se po plazi, koupanim v mori a to vse jsme prokladali havanskym rumem s colou a becherovkou. No proste pohadka! A kdyz Eko vysplhal na palmu a shodil nam tri kokosy, ktere jsme otevreli a vypili, pripadali jsme si jako v raji!















Navecer jeste stihnul prijet Koutak, ktery se jakztakz probral z opicky. Po setmeni jsme si rozdelali ohen a Eko stridave s Jancou hrali na kytaru. V Jance se projevil skryty talent a hazela jednu pecku za druhou, nejoblibenejsi stale ale zustala "Na Okor je cesta". Prijemne unaveni jsme vsichni usnuli, nekdo pod striskou, nekdo na plazi, nekdo pod palmou a nechali se ukolebat sumenim vln a trpytem hvezdne oblohy.

Druhy den jsme se cele dopoledne potapeli u koralovych utesu. Naskytl se nam pohled jako z velkeho podmorskeho akvaria! Tolik ryb ruznych tvaru a barev jsem videla jen v televizi. A postestilo se mi spatrit i jednu plovouci zevlu! Hned cloveka napadne se na ni povozit, ale nechala jsem si zajit chut, snad priste :-)
Malem bych zapomnela zminit, kterak se Michal potapel s nozem a malem si pri tom urizl prst. Nuz se mu vsak zastavil o kost a vcasne zavazani a prikladna amaterska lekarska pece prst zachranila a nez Misa odjel domu, prst se mu zcela zahojil.

Kolem jedenacte hodiny pro nas prijel pan s lodkou a odplavali jsme na sous. Tam jsme potkali jakehosi chlapika, ktery se nam predstavil jako sef mistni policie a ze by nas moc rad pozval na obed na jednu vyhlidku. Po kratsim vahanim jsme souhlasili a pan nas nakonec zavezl jeste k vodopadum.












U vodopadu se kluci vykoupali a v tropickem lijaku jsme se vraceli zpet. Policajt se pro nas vratil a odvezl nas na autobus. Nikdo jsme si nedokazali predstavit takoveho policajta v Cechach. Jeste nas pozval na projizdku jeho lodi na Zelvi ostrov, tak uvidime, co se z toho vyklube. Do Padangu jsme se vratili vecer unaveni, ale neskonale spokojeni. Obzvlaste Krocanek temer brecel, kdyz jsme opousteli ostrov a rekl, ze uz ho zadne dalsi cestovani nezajima a ze tam chce zustat do konce zivota. No nezustal a jel dal s nami.