V patek 2.1. jsme prijeli na dva dni do Solo, kde jsme se potkali s Gabinou. Nakonec jsme nemohli spat v jejim kostu, jelikoz ji prijeli majitele, ale zaridila nam moc pekne ubytovani v blizkem hotelu a vecer s nami zasla na veceri a pivko. V Solu jsme si stihli prohlidnout jen muzeum batiky, ktere jsme trochu delsi dobu museli hledat, v zaveru ale uspesne a opravdu stoji za to. V muzeu jsou ukazky ruznych stylu a druhu batiky a pruvodce Vam k tomu poda i vyklad, co ktere symboly a vzory znamenaji, kdy a kde se pouzivaly apod. Za muzeem se nachazi i dilna, kde se batiky vyrabi - jak batika rucni tak i tistena. Rozpoznat ktera je ktera je nekdy velmi tezke a lisi se samozrejme cenou. V prilehlem obchudku pak Koutak jeste nakoupil kosili s tradicnimi vzory a vyrazili jsme zpet, jelikoz vecer nas cekal presun do Malangu.
Janca s Ekem nas v Solo (po te, co se na cely den ztratili) opustili a rozhodli se vratit do Padangu. Nicmene nakonec jeste museli stravit tri dny opet v Yokyakarte, protoze vsechny vlaky do Jakarty byly plne...
My jsme vsak pokracovali podle planu a pohodlnym autem s klimatizaci jsme uskutecnili nocni presun za dalsi darmasiswackou, tentokrate jmenem Terka. V casnych rannich hodinach nas Terezka privitala a ubytovala u sebe doma. Jeste se Suzie a jednim Francouzem si pronajali moc hezky dum, kde bylo i spousta mista pro nas.
Od te chvili to slo s Koutakem z kopce a jak jiz asi mnozi vite, Honzik prolezel ctyri dny v horeckach, pak sel konecne k doktoru, sam musel doktora presvedcit, aby mu udelal krevni testy a po peti dnech se zjistilo, ze ma Koutacek horecku dengue. Tropickou nemoc prenasenou komarem. Okamzite musel do nemocnice, kde si ho na par dni nechali a cela ta sranda vysla Jenika na 3 a pul milionu rupii. No tak uvidime, jak a kdy to vymami z pojistovny...
Ja zatim s Kockou a Krocanem podnikla moc pekny vylet k termalnim pramenum a na Bromo. Bromo je aktivni sopka cnici se do vysky 2,329 m n.m. a je to pomerne velka turisticka atrakce. Poridit si ale fotky z vychodu slunce je nezapomenutelny zazitek a kdyz dokazete i trochu ignorovat tech par turistu, co cvakaji fotaky vedle vas, nerku-li prelezt zabrali a trochu se vzdalit, Bromo Vas nalezite odmeni. Autem jsme pak prejeli k samotnemu krateru a s Krocankem jsme si ho pekne obesli do kolecka. Trva to tak 30- 45 minut a byli jsme jedini, koho to napadlo. Proste parada, jen jsme litovali, ze jsme nemeli vice casu, jelikoz se stezky kroutily i po okolnich kopcich.
Schody vedouci na vrchol krateru a vycerpany Martin pod nimi.
Pohled do nitra krateru
Ve stredu 7.1. nas nasi cesti kamaradi opet na nekolik mesicu opustili a vratili se do zmrzlych Cech, teplotni rozdil cinil cca 50*C. No moc jsme jim to nezavideli. Krocan sice prisahal, ze se vrati a ze jednou bude zit na opustenem tropickem ostrove, ale uvidime, uvidime. Miso, kazdopadne Ti to moooc preju.
Ja jsem se na cestu do Padangu vydala o tri dny pozdeji. Bohuzel sama, jelikoz Honza musel zustat v nemocnici. Do Jakarty jsem dojela vlakem, nutno podotknout, ze luxusnejsim vlakem jsem nikdy nejela. A kdyby mi nekdo rekl, ze v ceste jizdenky je i vecere, nemusela jsem si tu samou veceri hodinou pred tim kupovat. Snedla jsem tak dvakrat "nasi goreng" a spokojene se nechala unaset nocni krajinou.
Do Jakarty jsem prijela v rannich hodinach a mela cely den nez mi vecer letelo letadlo do Padangu. Sla jsem se podivat na vrchol pomniku "Soekarnova posledni erekce" odkud je krasny vyhled na celou Jakartu i s popisy jednotlivych vyznamnych budov. Jeste jsem si trochu prohlidla muzeum, ktere se nachazi pod pomnikem a sesla se s kamaradem Boyem, ktery mi na cestu koupil krabici koblih a odvezl me na letiste.
Je hezke, kdyz Vas na letisti nekdo vyzvedne. Mne v deset vecer v Padangu prekvapila Yani a Keke, ktere najednou vyskocily z davu lidi a vrhly se na me. Mela jsem velikou radost a kazda dostala jednu koblihu :-) Je hezke mit opravdove kamarady i v takovehle cizine...
Žádné komentáře:
Okomentovat