V patek jsme dopoledne zarizovali posledni nezbytne nakupy na nase dlouhe cestovani. Neco jsme sehnali, neco ne, rozloucili jsme se s Keke a Yani a ve ctyri odjeli na letiste. Letadlo vsak melo zpozdeni uz od zacatku pres dve hodiny, takze jsme si pekne pocekali v letistni hale, kde je vsechno tak petkrat drazsi nez venku.
Diky zpozdeni jsme do Jakarty prileteli az pozde vecer, nicmene Boy a Juli na nas stejne cekali a autem nas odvezli do Jl. Jaksy, kde jsme bez problemu nasli levny hostel. Chteli jsme je za odmenu pozvat na drink, ale Boy byl nejaky nemocny, takze odmili a odjeli zase domu. To my jsme jeste vyrazili a vratili se domu asi v pul ctvrte po nesmirne zajimave nazorove vymene s jednim opilym Irem. Byl to opravdu muz mnoha zivotnich mouder a nam se nesmazatelne vryl do pameti a jeste nyni si zive pamatujeme jeho nejcastejsi vetu: "No fucking way." Vzhledem k tomu, ze mi Avry druhy den volala, aby mi oznamila, ze na nas nema cas a stale nas jen zvala na nejakou party vecer, a Boy byl nemocny, padli vsichni nasi jakartsti pruvodci a my tak mohli spat az do dvou hodin. Po obede jsme zasli jen na nadrazi zjistit, jak jezdi vlaky do Bogoru a cestou zpatky jsme se stavili v nejake galerii. Docela pekna a zajimava vystava, takze nejaky kulturni zazitek jsme z Jakarty preci jen meli. Vecer jsme zasli jeste na pivko a druhy den kolem poledniho vyrazili smer Bogor. Dokonce i s Avry, ktera se k nam pridala.
Cesta do Bogoru trva vlakem asi hodinku. Bogor je male mesto na jih od Jakarty, spis mozna uz vice predmesti nez samotne mesto, ktere je zname predevsim svoji velkou botanickou zahradou. Na zahradu jsme si vymezili pondeli a ackoli Krocan porad jeste brblal, ze chce zpatky na opusteny ostrov, zahrada stoji opravdu za to. Obzvlaste sklenik s orchidejemi a stalete stromy s obrimi koreny!
Odpoledne jsme chytili minibus do vesnicky Cibodas, ktera se nachazi v Puncak area. Dojeli jsme uz skoro za tmy a v okamziku, kdy jsme zacali hledat ubytovani se spustil pekny lijak. Vybalili jsme nase nove plastenky (ja zjistila, ze jsem si koupila plastenku na motorku pro dve osoby, ehm... ma tedy dva otvory na hlavu a je jaksi vetsi) a vyrazili k doporucenemu levnemu homestayi. Diky desti a tme jsme museli vzit za vdek tim, co meli. Jednalo se o maly pokoj pro dva, kam jsme se nasoukali ve ctyrech a jeste to bylo nejdrazsi ubytovani za cele nase cestovani (200 000 Rp. za pokoj). Vecer jsme si tradicne koupili pivka a dali si odvetu v Carcassone. Skore 1:1 a Martin uz nebyl tak nastvany, ze musi hrat se mnou :-)
Druhy den rano jsme za drobneho deste vyrazili k vodopadum, ktere byli nedaleko. Martin ze zdravotnich a lenostnich duvodu zustal doma. K vodopadum se musi zaplatit vstup a my poprve s Koutakem vyuzili nasich studijnich karticek a vstup nas tak stal nepomerne mene nez Krocana. Asi po hodine stoupani jsme dosli ke dvema krasnym vodopadum, dest na chvili ustal, Michal otevrel pivko, no proste idylka. Chteli jsme jit jeste dale, ale museli jsme se vratit, jelikoz odpoledne byl naplanovan presun do Bandungu.
Kolem treti hodiny jsme tedy nasedli na bus a uhaneli krasnou prirodou vstric vanocnim dobrodruzstvim v Bandungu.
Žádné komentáře:
Okomentovat