V sobotu rano jsme s mensi kocovinkou vyrazili na vlak do Yokyakarty. Listky jsme koupili predem, jelikoz hrozilo, ze diky vanocnim svatkum budou vyprodane. Usedli jsme do bussiness class, ktera je pro cestovani zcela postacujici (pohodlene sedacky s mistem na nohy, vetraky u stropu,...) a uz se jen kochali ubihajici krajinou za oknem. Cesta vlakem z Bandungu opravdu stoji za to, jelikoz se asi tak dve, tri hodiny jede jeste v horach, no spis v takove pahorkatine, a je tezke nabazit se do sytosti ryzovych poli a kopcu za nimi. Moc jsem se diky tomu nevyspala, jelikoz mi to prislo jako hrozna skoda...
Na nadrazi na nas cekal dalsi Darmasiswak, tentokrat Dusan ze Slovenska. Nabidl nam ubytovani u sebe doma a po delsim varovani, ze bydli daleko za mestem a zmatcich jak se tam dostanem, jsme se tam diky motorce, busu a vlastnim noham nakonec opravdu dopravili. Dusan bydli s dalsimi Slovaky na predmesti Yokyi, v podstate na upati Merapi. Celou dobu jsme tak neustale resili dopravu, az jsme si nakonec preci jen pujcili motorky. Ale to uz predbiham.
V nedeli jsme se vypravili na jeden ze slavnych klasteru, ktere se nachazeji u Yokji, Prambanan. S Honzou jsme si opet vychutnali pocit indoneskych studentu a platili tak zhruba desetkrat levnejsi vstupne nez nasi "zahranicni" kolegove, kteri vyplazli 10 americkych dolaru. Prambanan je nejvetsi hinduisticky chram na stredni Jave a je zapsan na seznamu pamatek UNESCO. Byl vybudovan v 9. stoleti a.d., nekolikrat restaurovan, aby ho v roce 2006 opet ponicilo velke zemetreseni. Na opravach se pokracuje dodnes, proto to leseni na fotce. Nevim, jestli to bylo tim, ze byla nedele nebo jsme proste meli jen smulu na naval turistu, ale davy lidi byly fakt az nesnesitelne. No pravda, jak pro koho. Kocka s Krocanem si uzivali svoji "bule" popularitu a fotografovani obzlvaste s mladymi devcaty jim vice nez lichotilo. V arealu se nachazi dalsi tri mensi chramy, u kterych uz nebyla skoro ani noha, tak jsme si vychutnali aspon ty. Cestou zpatky jsme to jeste vzali pres mesto, pres slavnou nakupni tridu Malioboro. No a vecer si dali samozrejme pivko a svete div se, potkali se s Jancou a Ekem!
Strucne o Jance a jeji ceste za nami. Janci celou dobu tvrdila, ze s nami nepojede, ze podniknou s Ekem neco jineho. No kolem 24. prosince se ji to ale vse rozlezelo v hlavne a 25.12. sedli na bus, dva dni jeli do Jakarty a pak celou noc na zemi v economy class ve vlaku. Prijeli a shledani bylo bourlive, jelikoz nikdo z nas neveril, ze tihle dva hipici fakt nekam dojedou, potazmo ze nas najdou. Klobouk dolu!
Žádné komentáře:
Okomentovat