Městečko Ninh Bihn se nachází asi dvě a půl hodiny jižně od Hanoie. Není to nejturističtější oblast, z busu jsme vystupovali jako jediní, ostatní pokračovali rovnou do hlavního města. Oblasti se přezdívá Halong Bay mezi rýžovými polemi. Půjčili jsme si opět motorku a jeli prozkoumávat vápencové skály a jeskyně. Nejdříve jsme se vyšplhali asi po pětistech schodech na vrchol jedné skály s velkou sochou Budhy a nádherným výhledem do okolí - na rýžová pole, na řeku s lodičkami, na město, na další osaměle se tyčící skaliska. Prolezli jsme jeskyní a jeli dál za opuštěnými budhistickými chrámy a svatyněmi.
Dobrovolně jsme se ztráceli na úzkých cestách mezi zelenými políčky, občas se místních ve špičatých slamácích ptali na směr, leč s naší výslovností ne příliš úspešně. Odpoledne jsme dojeli k Hoa Lu. Zde už jsou na turisty připraveni, takže ženský na parkovišti zase gestikulovaly a křičely, ať zaparkujeme přímo tam, že dovnitř se na motorce nesmí a ať si pak u nich něco koupíme. Místní na motorce přes most do města a ke chrámu (dokonce i v něm) pochopitelně jezdili. Když jsme to zjistili, tak jsme se trochu vztekli, že jsme se nechali zase napálit, nicméně proti nám kráčeli čtyři běloši, které přinutili zaparkovat úplně stejně. Nejsme jediní, kdo se občas nechá zmást a ukecat.
Další den jsme jeli na výlet prý k největšímu budhistickému chrámu v jihovýchodní Asii.... Těšili jsme se na povznášející, spirituální zážitek. Leč jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že komplex se teprve staví. Všude jeřáby, bagry, nikomu nevadilo, že turisti chodí přes staveniště, kde se pracuje... Většina komplexu už je ale víceméně dokončena. Cestou nahoru k velké soše veselého Budhy se prochází chodbou se stovkami kamenných soch nejrůznějších mnichů. Každý má jiný výraz v obličeji, jinou pózu, jiné postavení rukou. Spirituální zážitek to opravdu nebyl - Opět jsme museli odmítat prodavačky různých nesmyslů, občas se s někým vyfotit a největší překvapení přišlo v nejhornější části komplexu, kdy jsme vstoupili do obří jídelny a suvenýr shopu. No čekali jsme nějaké místo k rozjímání s pár mnichy, místo toho se nám naskytl pohled na požírače nudlí a prodavače cetek všeho druhu.
Odpoledne jsme si dopřáli jednu turistickou atrakci a sice projíždku na lodičkách mezi skálami a skrz tři jeskyně. Celá oblast se jmenuje Tam Coc - Tři jeskyně a opravdu se jimi na malé dřevěné loďce projíždí. Doporučuju zajít později odpoledne nebo navečer, za prvé není narváno tolika turisty a za druhé není už tak spalující vedro. Loďku veslují zpravidla ženy a vymyslely si pro mě zcela nový způsob užívání vesel - veslují zkrátka nohama. V polosedě, v pololeže, prostě pohodička.
Ninh Binh můžu všem vřele doporučit. Je to příjemné místo před příjezdem do velkoměsta, ideální na motocyklové projížďky a kochání se bez davů turistů. Tak pochopitelně si můžete zase v hotelu objednat tour kamkoli, ale nás to prostě neba...
Dobrovolně jsme se ztráceli na úzkých cestách mezi zelenými políčky, občas se místních ve špičatých slamácích ptali na směr, leč s naší výslovností ne příliš úspešně. Odpoledne jsme dojeli k Hoa Lu. Zde už jsou na turisty připraveni, takže ženský na parkovišti zase gestikulovaly a křičely, ať zaparkujeme přímo tam, že dovnitř se na motorce nesmí a ať si pak u nich něco koupíme. Místní na motorce přes most do města a ke chrámu (dokonce i v něm) pochopitelně jezdili. Když jsme to zjistili, tak jsme se trochu vztekli, že jsme se nechali zase napálit, nicméně proti nám kráčeli čtyři běloši, které přinutili zaparkovat úplně stejně. Nejsme jediní, kdo se občas nechá zmást a ukecat.
Další den jsme jeli na výlet prý k největšímu budhistickému chrámu v jihovýchodní Asii.... Těšili jsme se na povznášející, spirituální zážitek. Leč jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že komplex se teprve staví. Všude jeřáby, bagry, nikomu nevadilo, že turisti chodí přes staveniště, kde se pracuje... Většina komplexu už je ale víceméně dokončena. Cestou nahoru k velké soše veselého Budhy se prochází chodbou se stovkami kamenných soch nejrůznějších mnichů. Každý má jiný výraz v obličeji, jinou pózu, jiné postavení rukou. Spirituální zážitek to opravdu nebyl - Opět jsme museli odmítat prodavačky různých nesmyslů, občas se s někým vyfotit a největší překvapení přišlo v nejhornější části komplexu, kdy jsme vstoupili do obří jídelny a suvenýr shopu. No čekali jsme nějaké místo k rozjímání s pár mnichy, místo toho se nám naskytl pohled na požírače nudlí a prodavače cetek všeho druhu.
Odpoledne jsme si dopřáli jednu turistickou atrakci a sice projíždku na lodičkách mezi skálami a skrz tři jeskyně. Celá oblast se jmenuje Tam Coc - Tři jeskyně a opravdu se jimi na malé dřevěné loďce projíždí. Doporučuju zajít později odpoledne nebo navečer, za prvé není narváno tolika turisty a za druhé není už tak spalující vedro. Loďku veslují zpravidla ženy a vymyslely si pro mě zcela nový způsob užívání vesel - veslují zkrátka nohama. V polosedě, v pololeže, prostě pohodička.
Ninh Binh můžu všem vřele doporučit. Je to příjemné místo před příjezdem do velkoměsta, ideální na motocyklové projížďky a kochání se bez davů turistů. Tak pochopitelně si můžete zase v hotelu objednat tour kamkoli, ale nás to prostě neba...
Žádné komentáře:
Okomentovat