V Labuan Bajo jsme měli problém najít hotel, který by nebyl „full“. Je holt turistická sezóna a tak i všechny homestay a menši hotýlky byly beznadějně plné. Nakonec se nám poštěstilo v Matahari, kde sice taky neměli volný pokoj, ale ucítili příležitost vydělat něco navíc a nabídli nám ubytování v rozestavěné části hotelu. Jednalo se o vykachličkovaný pokoj s koupelnou, kam nám přinesli matraci a polštáře, jediným nedostatkem byla nepřítomnost žárovky v pokoji, hejna komárů v koupelně a ranní stavební práce pod oknem. Cenu jsme ale vyhandlovali nižší a byli jsme rádi za cokoli.
Druhý den jsme zjišťovali možnosti výletu na Komodo a Rincu a odpoledne se zajeli podívat do jeskyně Batu Cermin (Zrcadlová jeskyně). Jedná se o skalní komplex asi čtyři kilometry nad městem, kde je několik skalních soutěsek a veliká jeskyně se zkamenělinami (např. želvy) a krápníky. Dříve jeskyně sloužila jako úkryt místním lidem. Večer jsme se nakonec rozhodli pro dvoudenní výlet s přespáním na lodi, kdy v plánu byla návštěva národního parku na Rince, šnorchlování, pozorování kaloňů, trek na Komodu a šnorchlování s mantami.
V osm ráno jsme tedy přišli do cestovní kanceláře a odebrali se do přístavu. Jaké bylo naše překvapení, když na lodi seděli už čtyři Češi, které jsme předchozí večer měli tu čest potkat v našem hotelu, kdy se hádali o rezervaci pokoje, na kterou místní jaksi zapomněli. Osazenstvo tvořili už jen dva Italové a posádka. Musím říct, že výlet stál za to. Asi po dvou hodinách plavby jsme se vylodili na ostrově Rinca, kde je národní park s komodskými varany. Zaplatili jsme vstup (trpce se při tom zasmáli dvojím cestám pro Indonésany a cizince) a rangera a vydali se na dvouhodinovou procházku. Po parku není možné se pohybovat samostatně, je to příliš nebezpečné. Přeci jen dospělý varan může bezproblémů usmrtit svým kousnutím i člověka (tyto případy se samozřejmě již několikrát staly). Proto každého doprovází ranger s dřevěným klackem, který se na konci rozdvojuje do vidličky. Tím prý varany dokážou alespoň trochu usměrnit a zatlačit mu na hlavu. Mnooo... myslím, že kdyby ještěr chtěl, udělá si z klacku párátko na zuby. Hned u kuchyně jsme spatřili se líně válet tři veleještěry, chvíli jsme přemítali jestli jsou opravdu živí nebo jen vycpaní, jelikož se moc nehýbali, pak ale mírně pohnuli ocasem a my byli spokojení. Vzhledem k tomu, že je období sucha, je celý ostrov úplně vyprahlý. Trochu to připomíná slavnou Cestu do pravěku. Spatřili jsme ještě asi tři varany a jedno mládě, což je považováno za štěstí, jelikož mláďata žijí několik měsíců na stromech a pak se ukrývají, aby je nesežrali dospělí jedinci.
Následoval výborný oběd na palubě lodi, odpočinek a šnorchlování na Červené pláži na Komodu. Červená proto, že v písku jsou malé částečky červeného písku a omletých korálů. Šnorchlování zde stojí opravdu za to! Krásné živé korály, rybky a všechno co k tomu patří. Poté jsme si vychutnali západ slunce u jednoho z menších ostrovů a pozorování kaloňů v mangrovách. Vynalézavost místních prodavačů nezná mezí a v okamžiku, kdy naše loď zastavila, se k nám sjelo na malých vydlabaných loďkách několik prodavačů suvenýrů a dokonce i piva. Člověk si tu romantiku západu slunce u neobydleného ostrova užije hned o něco líp, když vám někdo cpe pod nos dřevěné sošky, přívěsky a Bintang. Večer se na lodi nic extra nedělo, šli jsme si lehnout brzo, každý na jednu gumuvou matraci s prostěradlem na vyvýšené části lodi nad řídící kajutou. Jen učitelka Eva měla menší kinetózu (ano, tak to opravdu nazývala).
Ráno jsem se probudila na krásný východ slunce, vyplácala poslední baterku ve foťáku (ehm, ta náhradní nebyla jaksi nabitá) a v osm ráno jsem už přistáli na Komodu a vydali se na další dvouhodinový trek po ostrově. Komodo bylo zelenější než Rinca a měli jsme i větší štěstí na varany, kteří se hýbali a jevili větší známky života. Přestali jsem se tolik bát a fotili si je už opravdu z blízka, stejně nevěřím, že je rangeři vůbec nekrmí. Všichni ještěři byli totálně přežraní a celkem líní, a že by si všichni zrovna ulovili nějakého jelínka nebo buvola... No pochybuju... Po návratu na loď jsme byli odvezeni na místo, kde se vyskytují manty a dají se pozorovat i jen při šnorchlování. Z prvu jsme neměli moc štěstí a tak jsme se chytili lana z lodi a loď nás celkem vysokou rychlostí táhla o kus dál. No měla jsem co dělat se udržet a neutopit se při tom, ale byla to sranda. Nakonec jsme manty přeci jen spatřili. Nejdříve několik malých a poté i dvě nebo tři opravdu veliké. Kdo neví, jak manta vypadá, tak ať si představí něco jako velkého rejnoka. Manta je ze shora černá, ze spodu bílá a v moři se vznáší spíše než plave. No nádhera, krásné majestátní zvíře s ladnými pohyby. To že jsem viděli i želvy už snad ani nemusím zmiňovat.... Po opět výborném obědě na lodi jsme si dali ještě klasickou šnorchlovačku na jedné z pláží a za celkem velikých vln se pomalu ubírali zpátky do přístavu.
Stálo to za to! Nejdříve jsme si nebyli jisti, zda chceme zaplatit tolik peněz, ale myslím, že se to vyplatí. Dají se nasmlouvat různé lodě s různě komfortním vybavením. My měli celkem obyčejnou loďku, kde jsme jedli na zemi, ale vůbec nám to nevadilo. Cena výletu byla 600 000 Rp. na osobu. Dá se ale i 100 000 levněji. Nakonec jsme přežili i dvě české učitelky (sestry), dceru jedné z nich a jejího přítele. Zajímavá skupinka, mimochodem...
Žádné komentáře:
Okomentovat