Tak po tydnu stravenem v Padangu jsem se opet vydala na cesty. Tentokrate pro zmenu jen s Jancou, Koutak nas opustil smer Bali. Za cil jsme si stanovily severni Sumatru, plan byl velmi obrysovy, ale nam to celkem vyhovovalo. Nebylo kam spechat, mely jsme tri, ctyri tydny casu.
V pondeli 19.1. jsme tedy v Padangu nasedly na bus do Medanu a zacaly se tesit. Cesta do Medanu trva kolem 20 hodin, ale cenovy rozdil oproti letence byl znatelny, tak jsme si rekly, ze to prezijeme. Nejely jsme nakonec ani az do Medanu, ale po 18 hodinach cesty v buse s klimatizaci (tzn. ze v noci je vam pekna zima) a s nezakazem koureni, jsme vystoupily v mestecku Balige na brehu jezera Toba. Duvod byl jednoduchy, v Balige jsme se totiz mely potkat s Jancinym oponentem diplomove prace ze Suchdola, jistym Davidem H.
A opravdu, po prijezdu nas David s Anickou a Satiou vyzvedli autem a odvezli k sobe domu, kde jsme se mohly dospat. Vecer pro nas dokonce pripravili veprove grilovani, piva a na zapiti trochu absinthu. Pusobeni Davida v Indonesii je tak slozite, ze nema cenu se poustet do jeho rozboru, kazdpadne sem jezdi uz nekolik let a jeho prsty sahaji od zemedelskych po socialni projekty az na ambasadu. V Balige byl jeste dalsi suchdolsky student, doktorant Nikola. Badal opravdu do hloubky a peclive, mohu potvrdit! :-) Vecer se k nam pripojil jeste Jack, Batak ze Siantaru, profesionalni tater a milovnik absinthu. Spolecnost to byla opravdu pestra a vice nez prijemna.
Anicka nam jeste pripravila na ochutnani listy betelu, ktere tady zvykaji stare zeny misto tabaku. Vysledek zvykani je takovy, ze mate pusu plnou cervenych slin, ktere vsude plyvete, obarvi se i zuby a umrtvi jazyk. Zajimava zkusenost :-)Dalsi den jsme se s Jancou vydaly pres ryzova pole zkoumat krasy jezera Toba. Videly jsme prvni batakske domky, nekolikrat si zvrkly nohu na rozbahnenych ryzovych cestickach, ale jezero nam vyrazilo dech. Toba je nejvetsi vulkanicke jezero na svete, na delku meri 100 km, na sirku 30 km a v nejhlubsim miste dosahuje hloubky 505 m. Uprotred se nachazi pomerne velky ostrov jmenem Samosir, kam jsme dojeli nasledujici den. Z Parapatu se musite nechat prevezt lodi do vesnicky Tuk-tuk, cesta trva tak kolem hodiny a stoji jen 7 000 Rp. Tuk-tuk je turisticke centrum Samosiru, ale svoji nejvetsi slavu a prival turistu ma uz za sebou. Najdete tu nepreberne mnozstvi ubytovani, restauraci a obchodku se suvenyry, jen ty davy turistu nejak chybeji. Nam to ale naopak vyhovovalo a s Jancou jsme se ubytovaly v homestayi Bamboo, ktery disponuje jen dvema pokoji na brehu jezera. Ubytovani levne, restaurace drahe, takze jsme moc kseftu neudelaly. Vzhledem k tomu, ze na Samosiru neni policie, hned prvni vecer pred nami pristal zeleny pytlicek a vesele houbicky... Nezkousely jsme vse, neboj, mami!
Lod prevazejici cestujici z Parapatu do Tuk-Tuku.
Vyhled z Bamboo. Ano, ta sit byla opravdu nase!
Žádné komentáře:
Okomentovat