Padangbai a výlety do okolí

Na východě Bali už jsme se celkem zabydleli. Odmítáme s neoblomnou jistotou prodavače sarungů, slunečních brýlí, náramků, cetek a masáží. Moc populární tu tedy asi nebudeme, stravujeme se v místních warungách (i když i tam se nás občas pokusí vysvačit), jezdíme na svojí motorce (za 45 000 Rp./den) a do zápaďáckejch podniků chodíme v podstatě jen na free wifi. I když v pátek měl Michal potřebu zakalit a tak jsme si dali několik araků... Upřímně, těšíme se na Miloše s další lahví Havany :-) Našli jsme si i skoro opuštěnou pláž s černým pískem a oblázkama, kde je prý nebezpečné se koupat. No nás to ve vlnách dost bavilo a Michálek si alespoň mohl nerušeně tři hodiny stavět hrad z písku bez jakýchkoli zvědavých dotazů a komentářů (pomineme-li moje, pochopitelně). A ano, klíče mám od jisté události na starosti jen já.

Podnikli jsme i dva větší výlety na motorce. Tady musím veřejně pochválit Krocánkovo řidičské umění a orientaci v místním pravidla postrádajícím provozu. První výlet jsme zasvětili poznávání východního Bali. Vydali jsme se přes Candadisu do Amlapury a Tirta Ganggy. Prošli jsme se bezejmenou vesnicí, obdivovali rýžová pole a vyjeli na úpatí nejvyšší balijské hory Agung. Definitivně jsme se rozhodli, že ji chceme zdolat! V Tirta Gangga jsme pak navštívili vodní palác, kde jsme opět narazili na zvýšenou koncetraci bule, které jsme jinak za celý den nepotkali. Cestu zpátky jsme zvolili přes Amed a kolem pobřeží. Celé pobřeží lemují pláže z černého písku, rybářské vesničky a turistické resorty. Zajímavá kombinace... Výhledy jsou ale okouzlující. Trochu se nám nepovedlo odhadnout vzdálenost a kvalitu silnic, domů jsme tedy dorazili v pozdních hodinách značně vyčerpaní ze serpentin, rozbitých silniček a kupodivu i lehce prokřehlí zimou.

Další výlet jsme zasvětili jezeru Batur a přilehlému chrámu. Opět jsme objížděli Agung, tenktokrát z druhé strany, opět se kochali rýžovými poli a ušmudlanými vesnickými dětmi. U jezera Batur se nám povedlo dojet po lesních cestách, cestičkách a pěšinkách kamsi do džungle, kam ani místní na motorkách nejezdí... Jezero je překrásné, toho

jsou si vědomi i místní obyvatelé a proto najednou u odbočky na normální veřejné silnici sedí v dřevěné budce asi pět Balijců a zastavují bělochy. Ano, ano vybírají „turistický“ poplatek. Nikdo nebyl schopen říci za co vlastně a co by se stalo, kdybychom jen projížděli např. do Singaraji. 25 000 Rp. nás s Michalem pěkně nakrklo a tak jsme se otočili a ke chrámu jsme se tedy nedostali. Ještě jsme stihli navštívit chrám Goa Lawah na pobřeží, kde zrovna probíhaly přípravy na nějakou slavnost. Celý chrám byl tak krásně vyzdobený, zahalený do barevných látek a žlutých a bílých slunečníčků.

Neděle je den odpočinku a proto Michal vaří ve velmi provizorních podmínkách špagety a půjdeme se dnes tak maximálně vykoupat. Zatím si sladké nicnedělání docela užíváme :-)