Na pocatku brezna jsem se opet vydala na Severni Sumatru. Pridal se ke mne Koutak a tak jsme predlouhou cestu busem zvladli ve dvou. Po vice nez dvaceti hodinach a nekolika poruchach na motoru naseho autobusu jsem konecne vystoupila v Siantaru. Koutak pokracoval dalsi ctyri hodky az do Medanu a nasledne do Bukit Lawang na orangutany. Ja zakotvila u Jacka a jeho nemeckeho kamarada Eda a jeho brachy Rolanda. Ed si pronajal v Siantaru docela velky dum, kde jsme vsichni (spolecne asi s 15 vespama) tyden relaxovali, popijeli tuak a delali si radost veprovymi rizky.
Zucastnila jsem se i velke rodinne seslosti u Jackovych rodicu. Kdyz se sejde cela rodina a k tomu znami a sousede, nezbyva nez vystehovat vsechen nabytek, dat na zem rohoze a sedet pekne do kruhu. Bylo zajimave videt, jak cela rodina (Jack ma sest sourozencu) drzi pohromade, z toho bychom si jako Evropane mohli vzit dobry priklad. Podavalo se spousta dobreho jidla, praseci hlavu jsem ale s diky odmitla :-)
Asi po tydnu jsme se vsichni presunuli na stary znamy Samosir na jezere Toba, kde jsme se potkali i s Koutakem a dalsima dvema Darmasiswackama. Kupodivu jsme ani moc nezevlili a podnikli vylet k vodopadu a celodenni projizdku na lodi po jezere s nekolika zastavkami (zakladni skola, vodopad, tuakove palmy...). Obesla jsem si dokola Tuk-tuk, nakoupila par suvernyru, nechala se porazit od Jacka v pingpongu, vyklepla na oplatku Eda a uz jsme se zase balili na dalsi presun. Po zruseni treku dzungli v Leuser National Park (pruvodce nakonec nemohl), byl dalsim cilem byl ostrov Weh v Acehu.
Žádné komentáře:
Okomentovat