Kdyz se rekne Bali, vetsine lidi se vybavi tropicky ostrov kdesi v Indickem oceanu s krasnymi piscitymi plazemi a spoustou hotelu. V ramci naseho poznavani Indonesie jsme nemohli Bali opomenout navstivit.
Nase padangska trojka tedy vyrazila 18.4. pres Jakartu do Denpasaru. Na letisti na nas uz cekal prvni cesky kamarad-Miksa, v hotelu pak dalsi-Honza a samozrejme jsme se opet shledali s Rencou a Petrem. Rozhodli jsme se zakotvit na Kute (Legianu), coz je turisticke centrum Bali. Vsude spousty obchodu, obchudku, stanku a trhu se suvenyry, turistickych informaci, kde Vam zadarmo nereknou ani kolik je hodin, a samozrejme davy turistu. Typicke turisty tvori zpravidla dokonale parecky surfujiciho Kena a do bronzova opalene Barbie, nejcasteji ze zeme protinozcu. Jl. Legian je hlavni trida, kde krome spousty obchodu a jeste vice baru, stoji pomnik, ktery pripomina obeti balijskych bombovych utoku (2002, 2005).
My jsme se ubytovali v Adus Beach Inn a Senen hotelu, kazdy podle sve financni situace (ktera je u Darmasiswaku vice nez jasna) a na par dni si pujcili motorky na prozkoumani ostrova. Pujceni motorek je v podstate jediny zpusob, jak se pohodlne a hlavne levne prepravovat po Bali. K dispozici jsou pak uz jen predrazene autobusy pro turisty, taxiky nebo mistni hromadna doprava, ktera ale neni k dispozici zdaleka vsude.
Prvni den jsme s Koutakem, Rencou a Petrem podnikli, po mensim rannim zpozdeni (ano, Miksa privezl litr Bozkova, ktery padl predchozi vecer), vylet po jizni casti Bali a stavili se v kulturnim parku GWK. K videni je tu monstrozne zamysleny projekt obri sochy Visny ridiciho ptaka Garudu. Hotove jsou zatim jen ruce sochy, ptaci hlava a Visnu do pasu. Kazdy vecer se pak kona divadelni predstaveni plne tancu, masek a tradicni hudby, na ktere jsme s Jancou zasly asi o tyden pozdeji.
Na dalsi den jsme naplanovali vyjizdku do Ubudu, mestecka vzdaleneho asi hodinu od Denpasaru, ktere je povazovano za jedno z center kulturniho zivota, predevsim diky velkemu mnozstvi galerii. Vecer jsme shledli hodinu a pul trvajici predstaveni tradicnich tancu s prekrasnymi kostymi a maskami.
Bali je jediny ostrov v Indonesii s prevahou hinduistickeho nabozenstvi. Temer na kazdem kroku jsou k videni hinduisticke chramy a chramecky, procesi lidi v tradicnich odevech neustale slavici ruzne nabozenske svatky a vsudepritomna je i vune vonnych tycinek. Rika se, ze nejkrasnejsi zapad slunce je u chramu Tanah Lot, ktery lezi mezi skalami v mori a suchou nohou se do nej clovek nedostane. My meli trochu smulu na pocasi, ale i tak stalo za to dat si predrazene kafe a pivo ve vyhlidkove restauraci.
A ted konecne k prokleti Bali cislo 1. Po navratu z Ubudu jsem se rozhodla naucit se ridit motorku. Chtela jsem byt samostatne se pohybujici bytosti, ktera bude s Jancou podnikat vylety az odjedou vsichni cesti kamaradi a nez prijede Jack. Petr si vzal za ukol zasvetit me do taju rizeni dvoukoleho stroje. Vsemozne me podporoval, ujistoval, dodaval sebevedomi. Vice nez pulhodiny jsem se bezchybne ritila ulicemi a dopravou na Kute, vitr ve vlasech a slastny pocit opojeni z vlastni sikovnosti v krvi. Jojo, jak uz to tak ale obcas byva, nic netrva vecne a clovek se nekdy vrati na zem rychleji nez by si pral. Asi 50 metru od hotelu jsem se pri zahybani do male postranni ulicky lekla prijizdejici motorky, zacatecnicky zpanikarila, rozkyvala motorku na vsechny strany a po nekolika splasenych vterinach ji konecne polozila na silnici. Petr si spalil lytko o vyfuk, ja si rozsekla prst na noze, ktery byl asi za hodinu sesit peti stehy v snad nejdrazsi nemocnici v celem Denpasaru. Stehy jsem mela asi na deset dni, pote jsem zjistila, ze mi chybi i kus nehtu... Plan potapeni a surfovani na slavnych balijskych plazich s do bronzova opalenymi Australany vzal tedy rychle za sve.
Teste se brzy na Prokleti Bali c. 2! Nehody jeste nejsou u konce!
Žádné komentáře:
Okomentovat