Rozhodli jsme se, ze si dame trochu do tela a vystoupame na dve sopky. Vydali jsme se tedy do Berastagi, autobusem asi tak dve hodiny cesty od Medanu. Planovat neco s Jackem je malicko obtizne, takze kdyz jsme s Jancou v osm hodin vecer zacaly planovat prvni vystup na mensi sopku Sibayak (2 094 m n.m.), Jack rekl, ze je moc brzy a ze to nechame na zitra. Jancu popadl mensi amok, ale nakonec se vylet opravdu uskutecnil. Ani jsme si nemuseli brat mistniho pruvodce, ktereho Vam vsichni vsude doporucuji, sel s nami Jackuv kamarad Boy. Vystup neni vubec obtizny, jelikoz nahoru vede asfaltova silnice, ze ktere se pak jen odboci a asi tak po pul hodine dojdete ke krateru. Vsude opet kourila sira, ale zapach nebyl prilis silny. Boy si nabral do lahve sirne bahno, ktere je pry velmi dobre na kuzi a vydali jsme se pralesem dolu. Cesta dolu je zabavnejsi, jelikoz uz se nejde po silnici, ale zase se da mnohem snadneji v mnoha cestickach ztratit. Pokud se neztratite, dojdete do mensi vesnicky, kde se nachazi horke sirne prameny. Vykoupali jsme se tedy v bazenech, teplota vody dosahovala prijemne napustene vany v Cechach, ale pri teplote vzduchu 30*C to clovek zas tak dlouho nevydrzel.
Dalsi den jsme si dali oddychove relaxacni den a odpoledne jsme se jen vypravili do prirodniho parku, kde se kdysi konaly jizdy na slonech. Zamackly jsme s Jancou slzu, ze vsichni mistni sloni uz vyhynuli a jen jsme se prochazeli mezi zchatralymi budovami, ktere pomalu pohlcuje prales.
Vzhledem k nasim planovacim neschopnostem jsme nezvladli druhy vystup na Sinabung (2 450 m n.m.). Dojeli jsme jen do vesnicky pod sopkou jmenem Danau Kawar a stravili tam prijemny den a pul. I prochazka kolem jezera a po okolnich vesnickach a polich stala za to. Vecer jsme pod sirakem opet popijeli tuak, Jack hral u ohne na kytaru - pohodicka. V Indonesii se proste nikam nepospicha a nic se nehroti. Uz jsem si na to zvykla a zacina se mi to libit :-)
pohled na Sinabung
Berastagi
Žádné komentáře:
Okomentovat