Ano, ano, uz je to tak. Rok s rokem se sesel a ja jsem zase o kousek starsi... Minuly vikend se tedy nesl v duchu mych narozenin a ja si to moc uzila. Planovat v Indonesii oslavu je trochu slozitejsi. Klasicka hospoda tu neexistuje, alkohol je drahy a nikdo mu to moc neholduje a lide nejsou zvykli nekam chodit. A holky musi byt doma nejpozdeji v deset vecer. Dalsim problem je dest, penize, strach jit nekam sama etc. Mnoo, byl to orisek, ale nakonec jsme to zvladli.
V sobotu odpoledne jsem se sesla s Koutakem, Jancou, Yani a Ekem a dostala prvni darek. Darkovy kos plny evropskych pochoutek. Jeste nikdy jsem nemela takovou radost ze syra a z jogurtu. Hned v restauraci jsem jeden jogurt slavnostne otevrela a se slzou v oku ho snedla. V Indonesii se totiz prilis neholduje mlecnym vyrobkum, jogurty se treba daji sehnat jen v cinskem meste a jsou snad jeste drazsi nez v Cechach. No asi nemusim popisovat cirou radost ze sklenice Nutelly a Ferrero Rocher. Proste super kos, ktery bych doma vubec neocenila, ale tady to byl nejlepsi darek!
Na vecer byla naplanovana oslava ve Fellas Cafe, kde v sobotu hraje i ziva hudba. Pred tim jsme sli jeste na veceri. Seslo se nas nakonec hodne, jen Koutak byl dlouhou dobu sam kluk. Ale myslim, ze mu obdivne narazky na jeho spicaty nos od vsech pritomnych devcat delaly jen dobre. Dostala jsem jeste dvoje korale na krk a od Yani Medvidka Pu :-] No a ve Fellas jsme si uz konecne dali pivko a ja se placla pres kapsu a pozvala Koudyho na panaka vyborne whisky. On to stejne pak jeste otocil a v zaveru vecera vytahl z batohu malou flasku mistni whisky. No proste starej dobrej Koutak, co vam budu vypravet :-]
Uderem dvanacte hudba prestala hrat, vsichni odesli a ve stejny okamzik se spustil dest. Dve hodiny jsme tedy jeste kecali s Anglicanem a Tasmancem a s Jancou s MPtrojkou v uchu tancily na podiu na Tri sestry a hrozne si to uzivaly. Vypadaly jsme asi jako blazni, ale nam to bylo fuk a predstavovaly si, ze jsme treba ve Vagonu. Potom jsme sli jeste do velmi pofiderniho podniku hrat kulecnik. Museli jsme totiz cekat na prvni ranni angkot, ktery, stejne jako prazske metro, jezdi od peti hodin. Hodinu jsem tedy pak za svitani sedeli na nesmyslnem miste, kde nikdy zadny angkot ani neprojel, az se Koutak nastval a vzal situaci do svych rukou a pesky jsme dosli do centra, odkud jsme byli jen kousek. Dali jsme si snidani - bubur {neco jako ceska zemlovka s cockou} a v pul sedmy jsem dorazila domu. S kartackem v ruce a pyzamu jsem predstirala, ze prave vstavam :-]
Nechtela jsem vsak prozevlit celou nedeli doma, takze kolem dvanacte jsem vytahla Koudyho a s Yani a jeji sestrenkou jsme jeli na plaz za mesto. Nadherne misto, kde jsme pred tim jeste nebyli, jmenem Pasir Jambak. Prijemne jsme se valeli cele odpoledne a ja si totalne uzila prvni narozeniny na brehu indickeho oceanu! Proste parada!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat