Den to byl rozhodne dlouhy a urcite nemel jen 24 hodin. V sest rano jsme nabrali Koutaka a vyrazili smer Viden. Cesta bez problemu - otec nerval a nebyl cholericky, ze nestihame, mamka nebrecela a neprosila at nejezdim. Na letiste jsme dorazili uplne akorat a po dvou obejmuti a trech pusach jsem se na rok rozloucila s rodici. Za chvili jsme potkali Janu a nase skupinka Jana - Jan - Jana byla tak kompletni.
Leteli jssme z Vidne pred Bankok do Taipei a dalsi den konecne do Jakarty. Spolecnost Eva air mohu jen vrele doporucit! Patnactihodinovy let ubehl jako voda. Ani jsem nemusela vyndat zadny z nepreberne rady casopisu, ktere jsem si s sebou vzala. Velkou zasluhu na tom mela obrazovka na kazdem sedadle. Mohli jste si vybrat z holywoodskych trhaku, asijske hitparadz, sledovat drahu letadla {a kontrolovat tak, jestli jste nebzli uneseni} anebo parit hry. A prave to posledni me zamestnalo na velmi dlouhou dobu. Koutak se dostal do druhe urovne celkem rychle, ja ale zkejsla v levelu pet a za celych 15{!} hodin se nedostala dal. Proklinam Te, Zulu!
Po kratkem mezipristani v Bankoku jsme pokracovali do Taipei. Musim jeste zminit skvele jidlo na palube letadla, ktere do nas cpali v pravidelnych intervalech. Gurmansky pozitek! V Taipei jsme si po mensich nedorozumeni vymohli na Eva air hotel a minibus, ktery nas tam odveze. Na odvoz jsme cekali pul hodiny {a pak dalsi pul hodiny} asi ve 33*C a temer 100% vlhkosti. To pocasi me celkem vylekalo, pridala se unava a nevyspani {proklinam Zulu po druhe} a kdyz jsem zacala dvema chlapkum vedle me, kteri se bavili cinsky {asi}, rozumet a myslet si, ze mluvi plynulou cestinou, pochopila jsem, ze neco je spatne a sla zpet do klimatizovane haly.
Hotel byl uzasny. Mel cca pet hvezdicek a vic personalu nez hostu. Na pokoji jsme s Jancou chteli ukrast vsechny ty hotelove serepeticky jako sampon, siticko, ziletky, papuce, rucniky atak. Nakonec jsme to dost zredukovaly...
Žádné komentáře:
Okomentovat